Wikipedistka:Naďa Čel/Pískoviště
Slavní organičtí chemici - ACS Divize organické chemie (organicdivision.org)
Seznam chemiků – Wikipedie (wikipedia.org)
Boris Pavlovič Bělousov (rusky: Бори́с Па́влович Белоу́сов; 19. února 1893 – 12. června 1970) byl sovětský chemik a biofyzik, který na počátku 50. let 20. století objevil Bělousov-Žabotinského reakci (BZ reakce). Jeho práce tak iniciovala oblast moderní nelineární chemické dynamiky.
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Rodina Bělousovců měla silné proticarské sympatie a po ruské revoluci v roce 1905 byla zatčena a později donucena opustit zemi. Usadili se ve Švýcarsku. Bělousov studoval chemii na Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu, ale z finančních důvodů studium nedokončil.
Na začátku první světové války se vrátil do Ruska a až do roku 1939 pracoval ve vojenském výzkumném ústavu. Poté vedl laboratoř v Biofyzikálním ústavu Ministerstva zdravotnictví v Moskvě.
Po návratu do Ruska na začátku první světové války se Bělousov pokusil vstoupit do armády, ale ze zdravotních důvodů byl odmítnut. Přijal práci ve vojenské laboratoři pod vedením chemika Vladimira Ipaťeva. Jeho hodnotu pro institut naznačuje vysoká vojenská hodnost velitel brigády, zhruba odpovídající hodnosti generála, které dosáhl.
Kariera[editovat | editovat zdroj]
Po odchodu z armády přijal práci v Laboratoři biofyziky na Ministerstvu zdravotnictví SSSR, kde pracoval v toxikologii. Bylo to při hledání anorganického analogu biochemického cyklu kyseliny citronové, když Bělousov náhodou objevil oscilující chemickou reakci. Během šesti let se dvakrát pokusil publikovat své poznatky, ale nedůvěřiví redaktoři časopisů, do kterých zasílal své články, odmítli jeho práci jako "nemožnou". Nesl to velmi těžce.
Biochemik Simon El'evich Shnoll z Institutu pro teoretickou a experimentální biofyziku v Puškině se doslechl o Bělousovově práci a snažil se ho povzbudit, aby pokračoval. Bělousov předal Šnollovi některé ze svých experimentálních poznámek a souhlasil s publikováním článku v poněkud obskurním, nerecenzovaném časopise, ale pak v podstatě opustil vědu. Shnoll předal projekt postgraduálnímu studentovi Anatolu Žabotinskému, který reakci podrobně prozkoumal a podařilo se mu výsledky publikovat. Reakce nyní nese jména jak Bělousova, tak Žabotinského.
Posmrtné ocenění[editovat | editovat zdroj]
Za objev reakce Bělousov-Žabotinského mu byla v roce 1980 posmrtně udělena Leninova medaile za svou práci o reakci BZ. Tato oscilující chemická reakce se v té době zdála být tak neobvyklá, že ji Bělousov mohl publikovat až v roce 1959 s desetiletým zpožděním O pět let později byl podrobněji prozkoumán Anatolijem Markovičem Šabotinským a uznán jako nerovnovážný jev. Později hrála významnou roli v příslušných studiích na toto téma na škole Ilji Prigogina v Bruselu. Bělousov byl v roce 1980 posmrtně oceněn Leninovou cenou za svou práci o reakci BZ.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Triple bond na anglické Wikipedii a Dreifachbindung na německé Wikipedii.