Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště 7
Pomník Karla Jaromíra Erbena v Miletíně
byl odhalen v roce 1901 a památkově chráněn je od roku 1992.
Příprava budování pomníku[editovat | editovat zdroj]
Počátky úsilí o vybudování pomníku jsou z roku 1880, ale dále se nepostupovalo.
V roce 1884 se ustavilo sdružení Komitét pro zřízení pomníku K. J. Erbenovi v Miletíně, ale činnost Komitét začal vyvíjet až v novém složení v roce 1887, kdy předsedou se stal místní farář Jan Kamarýt, jednatelem řídící učitel Josef Bidlo. Komitét začal systematicky se shromažďováním financí a plánováním budoucího památníku.
První úspěch bylo odhalení pamětní desky na rodném domě Karla Jaromíra Erbena 22. května 1899. Slavnost se uskutečnila za účasti mnoha literátů a politiků. Současně byl vysloven požadavek na postavení pomníku na miletínském náměstí.
Komitét vypsal soutěž, návrhů se shromáždilo 21. V rozhodčí komisi, která všechny návrhy posuzovala, zasedl za Uměleckou besedu sochař Bohuslav Schnirch, za Spolek umělců Mánes hudební pedagog, malíř a sochař Jan Hilbert Vávra, také architekt a ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích Václav Weinzettel, nechyběli starosta Miletína František Pečenka a miletínský farář Filip Šubrt. Předsedou byl ustaven starosta František Pečenka.[1]
Na 1. místě se umístil návrh smíchovského sochaře Jindřicha Říhy, na 2. místě Ladislav Šaloun a na 3. místě architekt Alois Dryák společně se sochařem Josefem Kvasničkou. Všechny podané návrhy byly vystaveny od 27.5. do 4.6. 1900 v Miletíně.
Vyjádřením poroty bylo, že nejvyšší uměleckou kvalitu vykazuje návrh Ladislava Šalouna (plastika byla vysoce hodnocena také soudobou kritikou). Navzdory oficiálnímu vyjádření poroty, že tato práce vykazuje nejvyšší umělecké kvality, jeho návrh rozevlátých postav z Kytice kolem Erbenova poprsí byl shledán příliš odvážným, který by se nehodil do venkovského náměstí. Návrh nebyl vybrán k realizaci z důvodu nekonvenční sochařské formy i vzhledem k náročnosti provedení. Tento svůj návrh pomníku Karla Jaromíra Erbena pro Miletín sochař následně osobně věnoval do hořické sbírky, dnes je k vidění v Městském muzeu a Galerii plastik v Hořících.[2] Rozhodnutí poroty znělo: "Dána přednost solidně provedenému návrhu, řešenému akademicky ve vkusu té doby."[1]
Sochař Jindřich Říha okamžitě zahájil práci a pomník byl hotov za rok.
Odhalení pomníku[editovat | editovat zdroj]
Pomník byl odhalen 28. července 1901, počasí bylo toho dne letně příznivé jen s krátkými přeprškami. Odhalení pomníku se stalo jednou z největších společenských událostí v miletínských dějinách
Město bylo slavnostně vyzdobeno, domy byly ověnčeny a ozdobeny prapory, slavnostní osvětlení města bylo již v předvečer slavnosti.
Rovněž v předvečer na náměstí účinkovala hudba miletínského Sokola, z náměstí k Erbenovu rodnému domu vyšel průvod s lampióny. Miletínský zpěvácký spolek "Dvořák" zazpíval u rodného domu sbor Františka Pivody "Kde domov můj". Na náměstí se rozzářil ohňostroj.[1]
Hlavní slavnost se uskutečnila následující den. Již od ráda procházely městem hudby a budily obyvatele. Pěvecké sbory z místa i širokého okolí se soustředily na okraji města a zkoušely zpívat kantátu. Slavnostní kantátu pro tuto příležitost složil hudební pedagog a skladatel Jan Malát na slova libretisty, novináře a překladatel Karla Kádnera.[3]
Za městem se také řadil průvod spolků a korporací z místa, blízkého i vzdáleného okolí. Průvod, hudby a všechny přítomné ve 12 hodin na náměstí uvítal starosta města František Pečenka, hlavním řečníkem byl spisovatel Karel Václav Rais, rodák z nedalekého Bělohradu. Jeho projev na přítomné udělal hluboký dojem. Další vystoupil básník, literární historik a ředitel Universitní knihovny ve Vídni Jaroslav Sutnar. Poté jednatel Komitétu MUDr. Oldřich Chmelař pomník předal "do opatrování města". Následoval koncert sborů a hudeb.[1]
Účastníci slavnosti[editovat | editovat zdroj]
Slavnosti se zúčastnllo asi 8000 lidí z města, blízkého i vzdálenějšího okolí.
Přítomny byly obě Erbenovy dcery: Blažena Rezková, manželka historika a ministerského rady ministerstvu vyučování ve Vídni a Božena Erbenová, učitelka z Prahy. Omluvný dopis poslala z Lomnice nad Popelkou Erbenova manželka Žofie Erbenová s lítostí se nemůže ze zdravotních důvodů zúčastnit. Mezi hosty byl autor kantáty Jan Malát, malíř Karel Liebscher, Erbenův přítel a ředitel gymnázia Klempera, spisovatelé František Serafín Procházka, Josef M. Hovorka a František Herites. Za Spolek českých pedagogů byli přítomni profesoři František Bílý a František Stýblo. České museum a Matici českou zastupoval Jaromír Čelakovský, spolek Svatobor Alois Jirásek, zástupce měla i Měšťanská beseda v Praze. Byli přítomni také poslanci říšského sněmu Josef Černý a J. Jaroš a radní královského města Praha MUDr. Moravec. Věnec s nápisem "Zasloužilému archiváři a nesmrtelnému pěvci Rada král. hlavního města Prahy" k pomníku položil právní historik, novinář, archivář, mladočeský politik Jaromír Čelakovský. Další květiny položily deputace Dvora Králové a Hradce Králové.
Nepřítomní literáti a politici zaslali dopisy (celkem 13) a telegramy (celkem 53). Kromě vdovy Žofie Erbenové zaslal telegram z Malče František Ladislav Rieger se slovy "Ctíti srdečně památku svých géniů je národům povinností ", primátor Král. hlavního města Prahy Vladimír Srb (rodák z Hořic), básník Jaroslav Vrchlický, česká kolonie obyvatel z Korutan, Slovanská beseda ve Vídni a příbuzní Karla Jaromíra Erbena ze Mšena.[1]
Pomník[editovat | editovat zdroj]
Pomník podle návrhu Jindřich Říhy zhotovil kamenický závod v Hořicích - firma B. Rus - za 7000 Kč.
Socha je včetně podstavce vysoká 8 metrů, u Erbenova poprsí stojí chlapecká postava Génia. Zprava podstavce stojí akt mladého muže, levou rukou podává pozlacenou vavřínovou ratolest k bronzové bustě K. J. Erbena vysoké ca 120 cm na soklu ze stejného pískovce jako celá socha . Po stranách pomníku jsou bronzové reliéfy s výjevy z Erbenovy Kytice - Svatební košile a Záhořovo lože.[4]
Základna podstavce sochy je z pískovcových kvádrů. Nad základnou je pás ze svazku prutů svázaných křížem. Korunní římsa podstavce je vpředu vydutá s profilem desek a pásků. Na čelní části podstavce je pod římsou opentlený bronzový maskaron dívčí hlavy a pod ním bronzová dekorativní písmena "K. J. ERBEN". Čelně zleva průčelí je bronzový reliéf, mírně vpadlý v ploše podstavce sochy. Na pravé straně podstavce je bronzová deska s reliéfem a signaturou: "J. ŘÍHA 1901".
Reliéf zobrazuje na čelně pravé straně plochy mladou ženu s křížem v levé ruce, zvednutou pravou rukou ukazuje vzhůru. Na zemi u jejích nohou leží a pravou nohu jí líbá muž zahalený do kožešiny. Zadní strana podstavce má bronzový rám. Dolní část rámu je text "Postaven péčí Družstva Erbenova v Miletíně 1901. Sňat v době poroby v roce 1943 a obnoven v r. 1945".
Reliéf zobrazuje dvě figury: dívku ve venkovském oděvu se zavěšeným šátkem a v sevřené levé pěsti drží dolů spuštěný růženec s křížkem. Pravou ruku podává stojícímu kostlivce, který dívku drží hnátou. Kostlivec má široký klobouk a přehozený plášť. U nohou mu leží bible s křížkem a kováním vazby. Nad korunní římsou pilíře je kónický podstavec vlastní bronzové busty K. J. Erbena. Čelně zleva na podstavci sedí chlapec, čtoucí v knize. [5]
Osudy pomníku[editovat | editovat zdroj]
V roce 1903 byl pomník doplněn zdobným kováním.
V roce 1943 bylo Erbenovo poprsí a oba bronzové reliéfy zabaveny pro válečné účely, díla byla zachráněna a unikla roztavení.
V roce 1945 byla vrácena na kamenný podstavec a 16. září 1945 slavnostně představen veřejnosti. Slavnost při této příležitosti nebyla již tak mohutná jako v roce 1901. V předvečer se konala akademie v Sousedském domě, při němž promluvili zástupci Syndikátu českých spisovatelů, Magistrátu hl. m. Prahy a spisovatelka Sida Volfová z Náchodu. Hlavní projev při odhalení pomníku přednesl literární historik, kritik, editor, pedagog Antonín Grunda. Odpoledne se konal koncert v zámeckém parku, v budově zámku byla výstavka Erbenova díla. Pozdravné telegramy zaslal tehdejší ministr školství a kultury Zdeněk Nejedlý a historik a ředitel Archivu hl. města Prahy profesor Václav Vojtíšek.[1]
V roce 1953 bylo náměstí parkově upraveno a pomník se stal jeho součástí. Byl osazen kamenným obrubníkem, okolní terasy osázeny květinami.
Od roku 2003 je pomník slavnostně osvětlen.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f ŠPRINGER, Josef; ŠULC, Jaroslav. Mateřídouška. Sborník I. Erbenova Miletína: vzpomínka na obnovení pomníku v r. 1945. Miletín - Hořice v Podkrkonoší: Museum Miletín, 1946. 70 s.
- ↑ Ladislav Šaloun (1870 – 1946), Soutěžní návrh pro pomník Karla Jaromíra Erbena v Miletíně, 1900, patinovaná sádra – Městské muzeum a Galerie plastik Hořice. galerie.horice.org [online]. [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ file:///C:/Users/kadne/Downloads/1_MALAT%20FINAL%202%201%20(1).pdf
- ↑ a b https://www.hlavati.cz/_hlavati/oldweb/miletin/sochy/pomniky.htm
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-karla-jaromira-erbena-12853557
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMÍČKOVÁ, Oldřiška. 100. výročí postavení Erbenova pomníku v Miletíně. Pod Zvičinou, roč. 19, 2001, č. 3, s. 6-7.
- MRÁČEK, Jan. Jan Malát - život a dílo. Online. Diplomová práce. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Hudební a taneční fakulta. 2023. Dostupné z: https://theses.cz/id/rzbdmr/.
- Po naučné stezce Karla Jaromíra Erbena. Jičínský deník, 2012, č. 176, s. 8.