Wikipedistka:Houstička/Pískoviště
_(cropped).jpg)
Markytáni (z ital. mercatante, lat. mercari) byli obchodníci, kteří doprovázeli vojenské oddíly a dodávali za úplatu vojákům jídlo a zboží.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Od počátku historie markytáni (muži i ženy) přirozeně patřili k doprovodu nejen starověkých, pozdně středověkých a raně novověkých armád; první markytání byli viděni již v roce 1274 př. n. l. v bitvě u Kadeše. Markytánky často spojovaly svoje obchodování s prostitucí. Během třicetileté války se armády stále více zásobovaly rabováním, což dělal i jejich doprovod.
Služby markytánů byly ukončeny na začátku 20. století. Stravování vojáků v první světové válce začaly zajišťovat vojenské kantýny. Byly dvojího druhu: „Byli to vám, pane feldkurát, takoví bastardi, že je nepřijímali na mináž do untroficírský kuchyně, na mináž pro manšaft neměli právo, to byli vejš, a oficírsmináž jim zase negebírovala. Měli jsme jich tam tenkrát pět a ze začátku to žralo v kantýně samý syrečky, poněvadž mináž nikde nedostali, až tam na ně přišel takhle jednou obrlajtnant Wurm a zakázal jim to, poněvadž prej se to nesrovnává se ctí kadetštelfrtrétrů, chodit do kantýny pro manšaft. Ale co měli dělat, do oficírskantýny je nepouštěli.“[3]
Práva, povinnosti,[editovat | editovat zdroj]
byli přijímáni příslušnými veliteli a pod jejich dohledem a ve válce podléhali válečným zákonům. Činnost markytánů upravovaly vojenské předpisy, k vojsku byli přijímání příslušnými veliteli, kteří dohlíželi na jejich činnost. V době války podléhali markytání jurisdikci vojenských soudů.
Sortiment: Alkoholické nápoje
Matka Kuráž[editovat | editovat zdroj]
Příběh markytánky Anny Fierlingové, zvané „Matka Kuráž“, vylíčil Bertolt Brecht v divadelní hře Matka Kuráž a její děti. Drama vychází z životního příběhu poběhlice, který publikoval německý barokní autor Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen v roce 1669. Jeho „Poběhlice Kuráž“ ná český původ; kniha byla publikována i v češtině.[4][5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek VII. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučeného Kapitola Markytáni, s. 445.
- ↑ Akademicky slovník cizích slov. Příprava vydání Věra Petráčková. Vyd. 1 (dotisk). vyd. Praha: Academia Praha, 1995. 834 s. ISBN 978-80-200-0982-1. S. 481.
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Duchovní útěcha). zlatyfond.sme.sk [online]. 1921–1923 [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
- ↑ CHRISTOFFEL VON GRIMMELSHAUSEN, Hans Jakob. Poběhlice Kuráž; Divous Skočdopole. Překlad Rio Preisner. 1. vyd. Praha: Odeon (nakladatelství), 1968. 268 s.
- ↑ HANS JAKOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELSHAUSEN, asi 1620-1676. Poběhlice Kuráž ; Divous Skočdopole. www.knihovny.cz [online]. 1968 [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ANDRESOVÁ, Klára. Život žoldnéře za třicetileté války v kontextu českých zemí: Czech Lands' Thirty Years War Mercenary's Life. Praha, 2011 [cit. 2024-06-11]. 99 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marie Koldinská. Dostupné online.