Wikipedista:KristStank/Pískoviště
Seznam osobností Hradce Králové[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum Jaroměř[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum v Jaroměři je jednou z nejstarších institucí svého druhu v Královéhradeckém kraji.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vzniku muzea předcházela výstava starožitností v roce 1879. Vystaveno bylo několik set předmětů, které pocházely především z Jaroměřska. Městské muzeum bylo založeno společným nákladem spořitelny, obce a občanské záložny. Návrh na schůzi spořitelního výboru podal v roce 1883 podnikatel František Polický. Nato byli občané Jaroměře pobídnuti ke sbírání a záchraně památek. První muzejní expozice byla k vidění v roce 1886 v nové chlapecké škole v Ostrově.[1]
Na počátku své existence muzeum spravovalo také městský archiv a veřejnou městskou knihovnu. Jelikož muzeum vzniklo dříve, účastnilo se jako svébytná jednotka Jubilejní zemské výstavy v Praze v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Na Národopisné výstavě byla vystavena tzv. Jaroměřská chalupa. Stejně tak je jeho účast zaznamenána na národopisných výstavách v Hradci Králové, Pardubicích a Hořicích.[1]
Již v průběhu 30. let usilovali představitelé muzea o získání nové budovy pro muzeum. Veškeré snahy ale přerušila druhá světová válka.
V roce 1947 se městské muzeum přestěhovalo o budovy bývalého obchodního domu A. Wenke a syn, kterou navrhl Josef Gočár. První výstavy v novém objektu se zhostili významní jaroměřští rodáci a sochaři Otakar Španiel a Josef Wagner.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo otevřeno hned několik expozic. V roce 1959 byla otevřena expozice Pravěk Jaroměřska. Dva roky na to byla navázána spolupráce s Národní galerií v Praze na expozici věnovanou plastikám a medailím Otakara Španiela. Světlo světa spatřila také nová expozice Historický vývoj Jaroměřska za feudalismu do roku 1848. V roce 1962 bylo v muzeu instalováno dílo Josefa Wagnera.
Mezi léty 1978–2011 muzeum zajišťovalo i chod prohlídkového okruhu podzemí j Josefově, kasematy v Bastionu I a lapidárium socha Matyáše Bernarda Brauna. Mezi léty 2004–2007 pak dohlíželo i na expozici Prvního vojenskohistorického muzea M. Frosta.
Budova muzea[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1947 Městské muzeum sídlí v budově Wenkeova domu. Obchodní dům Wenke a syn byl postaven mezi roky 1910 - 1911. Navrhl ho architekt Josef Gočár a stavitelem se stal Josef Máša. Budova byla v roce 1958 vyhlášena kulturní památkou a v roce 2017 národní kulturní památkou.[2]
Hlavní budova Městského muzea v Jaroměři se nachází v řadové zástavbě na ulici Husova. Interiér je skvěle prosvětlen díky výkadním skříním v přízemí a pásovému oknu v první patře. Hlavní prostor v přízemí je ideálně řešený obchodní sál s malovanou výzdobou stropu v přední části, s bohatým moderním lustrem a výtahem.[2]
Sbírka[editovat | editovat zdroj]
Sbírka Městského muzea v Jaroměři čítá přibližně deset tisíc sbírkových předmětů. Mezi hlavní fondy se řadí: archeologický, etnografický, uměleckoprůmyslový, výtvarný, fotografický a fond militarií. K dalším částem sbírky patří také muzejní knihovna a muzejní archiv.
V archeologickém fondu se nachází největší sbírkový předmět muzea monoxylon – dřevěná loď vydlabaná z jednoho kmene.
Ve válečných letech byla část sbírky muzea uložena v kryptě kostela sv. Mikuláše. V roce 1949 Městské muzeum v Jaroměři převzalo sbírku zrušeného muzea v Josefově.
Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem je městská muzejní instituce, která sídlí ve Dvoře Králové nad Labem.
Zřizovatelem muzea je město Dvůr Králové nad Labem.
Sbírka je od roku 2002 evidována v Centrální evidenci sbírek (CES) Miniusterstva kultury ČR.
Městské muzeum sídlí ve Sladkovského ulici v prostorách tzv. Kohoutova dvora.
Kohoutův dvůr[editovat | editovat zdroj]
Prostor Kohoutova dvora, kde v současné době městské muzeum sídlí, byl vystavěn v roce 1738 jako uzavřený zemanský dvůr. Usedlost nechal postavit Anasthasius Berger, úředník hraběte Františka Antonína Šporka pro potřeby panství. Původně obytnou budovu a špýchar spojuje pískovcový barokní portál s třemi sochami. Tyto sochy pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna a symbolizují Pannu Marii, sv. Jana Křtitele a Jana Evangelistu.[3]
Z půdodního zemanského dvora se dodnes zachovala hlavní budova, špýchar a konírna. V hlavní budově jsou umístěné expozice o historii města a výrobě ozdob. Ve špýcharu se nachází umělecká expozice a přednáškový sál.
Své jméno dvůr dostal podle majitele Aloise Kohouta, který jej vlastnil od 40. let 19. století.
Kohoutův dům slouží muzejním účelům od roku 1978.
Historie muzea[editovat | editovat zdroj]
Historie muzea sahá od roku 1891.
Sbírka[editovat | editovat zdroj]
Sbírka Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem je rozdělena na čtyři podsbírky. Je to historická podsbírka, v níž jsou zastoupeny předměty dokumentující převážně 19. a 20. století jako například lidový nábytek, řemeslné nástoje, výtvarné umění, militaria a technika. Dále je to numizmatická podsbírka, spravující mince a papírová platidla z českých zemí, ale také medaile, vyznamenání a odznaky. Fotografická podsbírka dokumentuje především 20. století v regionu a čítá fotografie, diapozitivy, negativy, filmy, videokazety, obrazové a zvukové záznamy. Čtvrtou a poslední je podsbírka písemností a tisků, která zahrnuje mnoho významných předmětů. Jedná se například o tisky ze Šporkovy knižnice v Kuksu, Kancionál z roku 1577 nebo latinský žaltář Dvora Králové z roku 1592.[4]
Ke konci roku 2022 bylo ve sbírkách Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem evidováno celkem 45 750 sbírkových předmětů.[4]
Stálé expozice[5][editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem nabízí návštěvníkovi tři stálé expozice: Tradice výroby vánočních ozdob, Historie města Dvora Králové a textilní průmysl na Královédvorsku a Křížová cesta.[5]
Tradice výroby vánočních ozdob
Expozice je rozdělena na dvě části. První část se věnuje výrobnímu procesu perličkových i foukaných ozdob. Druhá část nabízí vzorkovnu ozdob přímo z Královédvorska, a to od prvorepublikových ozdob po ty současné.
Historie města Dvora Králové a textilní průmysl
Jedná se o největší expozici v královédvorském muzeu.?? Věnuje se milníkům v dějinách města a zvlášť také 20. století ve Dvoře Králové nad Labem. Představuje také dějiny textilní výroby na Královédvorsku. Součástí expozice je rytecká dílna, následuje prohlídka technologickými postupy textilního tisku a vše končí u historie textilních továren.
Křížová cesta
Umělecká expozice ve špýcharu představuje cyklus barokních olejomaleb královédvorského rodáka J. V. Bergla. který jej zhotovil pro kostel sv. Jana Křtitele. V 90. letech 20. století byly obrazy zrestaurovány a trvale umístěny v prostorách muzea.
Knihovna[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem spravuje knihovnu. Knihovna muzea plní také funkce regionální knihovny. [4]
- https://muzeumdk.cz/wp-content/uploads/2023/12/Zrizovaci-listina-MM-DKNL.pdf
- https://muzeumdk.cz/wp-content/uploads/2023/12/Vyrocni-zprava-2022.pdf
- https://muzeumdk.cz/stale-expozice/
- https://regiony.rozhlas.cz/prurez-historii-kohoutuv-dvur-ve-dvore-kralove-nad-labem-slouzi-jako-muzeum-a-7428143
- https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/kohoutuv-dvur-147616
- HALÍK, Tomáš: Dějiny Dvora Králové n. L., Dvůr Králové n. L. 1926, s. 68.
Věra Jičínská[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Věra Jičínská se narodila 3. července 1898 v Petřkovicích, které jsou od roku 1976 součástí Ostravy. Její otec Jaroslav Jičínský byl vrchním báňským radou a matka Gisela rozená Spothová měla velký vliv na budoucí uměleckou kariéru své dcery.[6] Měla o dva roky starší sestru Jarmilu a o šest let mladšího bratra Jaroslava. Věra Jičínská pocházela z významných rodin s hornickou tradicí, ve kterých ale nechyběly umělecké sklony. Její dědeček z otcovy strany Vilém Jičínský byl důlním inženýrem, ale zajímal se také o umění. Absolvoval dva semestry architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, než se definitivně rozhodl pokračovat v rodinné tradici práce v důlním průmyslu.[7][8]
Dětství a dospívání Věry Jičínské bylo spojeno s okolím Brna. Jaroslav Jičínský se v roce 1901 stal ředitelem Rosické báňské společnosti a rodina se přestěhovala do obce Boží požehnání (dnešní Zastávky u Brna). V roce 1909 nastoupila na dívčí lyceum Vesna, kde v roce 1916 složila maturitní zkoušku.[6] Studium na Vesně ji dalo na tehdejší dobu pro ženu velmi dobré vzdělání. Studovala také kreslení nebo dějiny umění, pro další studia ji byly užitečné také jazyky, němčiny a francouzštiny.[8] Při studiu docházela na soukromé hodiny kresby k akademickému malíři Vojtěchu Doležilovi. Z jejich korespondence lze vyčíst, že Jičínskou a jejího manžela pojilo s Doležilem pevné přátelství.
V roce 1913 získal Jaroslav Jičínský místo ředitele dolů v Pécsi (Pětikostelí) v Uhrách. Věra Jičínská během svých studií svou rodinu v Pécsi často navštěvovala.[9]
Studium výtvarého umění v zahraničí[editovat | editovat zdroj]
V průběhu první světové války v roce 1916 nastoupila Věra Jičínská na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nejprve absolvovala všeobecný základ a nato nastoupila do grafické speciálky Františka Kysely. Ve stejném čase navštěvovala kurzy krajináře Ferdinanda Engelmüllera.[6] Poté v letech 1922–1923 studovala v Mnichově na Kunstgewerbeschule u profesora Fritze Helmutha Ehmckeho. Již tehdy začala snít o Paříži, a tam v roce 1923 odcestovala. V Paříži pobývala až do roku 1931. Studovala na soukromé Académie moderne u Othona Friesze, kde přišla do styku s kubismem. V následujících letech prošla studiem Fernarda Légera a Andre Lhoteho.[10] Škola, kterou prošla u Andre Lhoteho a ve které byla nejdéle, byla náročná. Přestože její učitel nestrpěl odchylky z vlasního pojetí obrazu, vyžadoval od svých žáků svůj řád malby, Věra Jičínská neustrnula ve vlastním uměleckém rozvoji. Přesto jsou na jejím díle patrné známky jeho vlivu.[11]
Během roku 1925 se Jičínská podílela na přípravě československého pavilonu pro Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži.[9]
Při svých zahraničních cestách navázala mnohá přátelství s dalšími malíři, ale i jinými umělci. V Mnichově se seznámila s malířkou Hanou Bernkopfovou (Hladíkovou), v Paříži s celou skupina českých umělců - Martou Jiráskovou, Františkem Muzikou, Mary Duras, Janem Zrzavým, Bohuslavem Martinů atd.[12]
Věra Jičínská se 15. listopadu 1930 v Paříži vdala za akademického malíře Prokopa Laichtera (1898–1975), syna nakladatele Jana Laichtera. Prokop Laichter byla jejím spolužákem z Uměleckoprůmyslové školy. Byla jeho druhou manželkou a měli společně jedinou dceru Danu Görnerovou-Laichterovou, která se narodila 4. května 1937.[12] V roce 1931 Věra Jičínská opustila Paříž a vrátila se zpět do Československa.
Zpátky v Československu[editovat | editovat zdroj]
Přestože se Věra Jičínská po roce 1931 usadila natrvalo v Praze, letní měsíce trávila v Orlických horách a často cestovala. Cestováním ostatně trávila čas již za studií v Paříži, kdy s přáteli podnikala cesty po Francii, Anglii, Skotsku, Španělsku nebo Belgii.[12] Po přesunu do Prahy procestovali s manželem velkou část Slovenska, kde se Jičínská věnovala také focení. V roce 1936 navštívila také Polsko a Rusko.[9]
Spolu se svým manželem měla zařízený byt s ateliérem v Laichterově domě, který si nechal postavit její tchán na pražských Vinohradech podle návrhu Jana Kotěry.[10]
V roce 1952 se s ní při restaurátorských pracích zřítilo lešení a těžce se zranila. Následky úrazu postupně snižovaly její umělecké a pracovní možnosti.[12]
Věra Jičínská zemřela 27. března 1961 v Praze.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
První dochovaná kresba Věry Jičínské pochází z roku 1915. Jedná se o velikonoční pozdrav zaslaný z Rakouska, kde pobývala na rekonvalescenci po zápalu plic.[8]
První dochované obrazy svědčí o vlivu purismu a kubismu. Nejvíce její pařížskou tvorbu poznamenal André Lhote. Pod jeho vlivem se po roce 1925 postupně odpoutala od kubizujících tvarů a začala malovat v duchu neoklasicismu. Námětově v její tehdejší tvorbě převládaly především ženské akty. Kolem roku 1930 se na jejích obrazech zintenzívnila barevnost a uvolnily tvary, což bylo předzvěstí radikální proměny její tvorby, která nastala po roce 1931, kdy se vrátila do Čech. Některé obrazy z roku 1935 se pohybují na pomezí abstrakce.
Po návratu do Československa se u ní znovu začala objevovat barva jako hlavní prvek obrazové představy a skladby.[13]
Prostředí Čech se také stalo častým motivem jejích obrazů. Zobrazovala Český ráj, Dobrušsko, Trutnovsko, Písecko a nezřídka také Prahu.[13]
Největší sbírku děl Věry Jičínské vlastní v současné době Vlastivědné muzeum v Dobrušce, kam se díla dostala díky daru od Prokopa Laichtera na konci 60. let 20. století. Jsou zastoupeny všechny techniky, kterými Jičínská v průběhu let tvořila (grafika, kresby, akvarely, či oleje) a také je znatelný vliv východních Čech v jejím díle. Některá díla jsou inspirována krajinou Orlických hor i Dobruškou. Další větší soubor je spravován Nadačním fondem Věry Jičínské.[12][9][14]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Zde je uveden chronologický přehled významných výstav Věry Jičínské:[15]
- 1926 - salon Des Indépendants, Paříž
- 1926 - Souborná výstava Věry Jičínské - Nemzeti Szalon, Budapešť
- 1927 - Věra Jičínská: Souborná výstava - Alšova síň Umělecké besedy, Praha
- 1936 - Souborná výstava Věry Jičínské - Galerie SVU v hotelu Passage, Brno
- 1941 - Věra Jičínská - Topičův salon, Praha
- 1942 - Věra Jičínská - Pavilon Aleš, Brno
- 1943 - Věra Jičínská - Dům umění, Ostrava
- 1943 - Věra Jičínská - Městské muzeum, dnes Muzeum východních Čech, Hradec Králové[11]
- 1988 - Český neoklasicismus dvacátých let II: Mezi klasickým řádem a selankou - Galerie hlavního města Prahy, Praha
Nadační fond Věry Jičínské[editovat | editovat zdroj]
Nadační fond Věry Jičínské byla založen 15. září 2015 v Rychnově nad Kněžnou z popudu její dcery Dany Görnerové-Laichterové a jejího manžela Jiřího Görnera. Nadační fond podporuje a realizuje akce s cílem rozvíjet odkaz a popularizovat dílo Věry Jičínské, a to v Čechách i v zahraničí, především ve Francii, Německu, Maďarsku a na Slovensku.[16]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Miloš Morávek[editovat | editovat zdroj]
Miloš Morávek (*12. června 1932, Svobodné Dvory)
Miloš Morávek se narodil 12. června 1932 na statku ve Svobodných Dvorech do rodiny Jiřího Morávka (22. 6. 1898 – 13. 11. 1941) z Poděbrad a jeho ženy Marie Morávkové, rozené Křížové (25. 10. 1907 – ? ).[17]
Pro svůj původ se nedostal na vysokou školu a po maturitě nastoupil do konstrukční kanceláře mostárny v ZVU.
V roce 1963 zpracoval kompletní projekt zastřešení východní a západní tribuny Všesportovního stadionu v Malšovicích.
https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/ivotopis-ing-milos-moravek.pdf
https://www.pametnaroda.cz/cs/moravek-milos-20230110-0
Vojtěch Kulhánek[editovat | editovat zdroj]
Živnost založil v roce 1856 Vojtěch Kulhánek, umělecký kovář a strojní zámečník.
Jan Nepomuk Steinský[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk Antonín Steinský (15. června 1848 Smiřice[18] – 31. července 1922 Praha) byl zakadatel Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk Steinský se narodil ve Smiřicích do rodiny hostinského Františka Steinského (15. srpna 1809 – ?) a jeho manželky Rozálie roz. Rottové (25. srpna 1811 – 30. ledna 1850). Steinský měl pět starších vlastních sourozenců. Jeho matka zemřela, když mu byli pouhé dva roky a otec se znovu oženil. Z druhého otcova manželství přibyli do rodiny další čtyři sourozenci.
Školní docházku Steinský absolvoval ve Smiřicích a v Jaroměři. Poté ještě před válkou v roce 1866 pravděpodobně studoval na obchodní škole ve Vídni. Steinský pod atmosférou prusko-rakouského soupeření ve střední Evropě vstoupil v březnu roku 1866 jako osmnáctiletý mladík do armády. Jako svobodník se účastnil dílčích střetů na konci června, především pak ale rozhodující bitvy u Hradce Králové 3. července 1866.
Prusko-rakouská válka v roce 1866 se stala Steinského osudovou událostí, zbytek života zasvětil péči o vojenské památky a stal se zakladatelem Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém.
V roce 1888 se Steinský účastnil honu v lese Svíb, v místě nekrvavějšího boje bitvy u Hradce Králové.
František Ulrich[editovat | editovat zdroj]
Ve volbách podpořili Ulricha především zástupci svobodných povolání, úředníci a liberální podnikatelé. [19]
Znovuzvolení 1899, 1902, 1906, 1911, 1914
Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava pro východní Čechy v Hradci Králové 1894[editovat | editovat zdroj]
Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava pro východní Čechy byla hospodářská a etnografická výstava, která se konala od 12. do 26. srpna 1894 v Hradci Králové.
Myšlenka na uspořádání průmyslové a hospodářské výstavy vzešla z potřeb rozrůstajících se průmyslových živností ve městě. Hradec Králové v této době procházel přeměnou z pevnosti na moderní město, kterou měla reprezentovat právě tato výstava. Přípravy započaly na první schůzi organizátorů výstavy dne 10. května 1893. Sešli se představitelé městské rady, obchodního gremia, hospodářského spolku, živnostenských společenstev a redakce Ratiboru. S předsednictvím hradeckého továrníka Josefa Pilnáčka byl zvolen přípravný výstavní výbor.[20] Termín se ladil podle plánované Národopisné výstavy v Praze. Na dalších schůzích byla ustanoveno, že výstava bude mít skupiny, které budou v přípravách řízeny samostatnými výbory. Mezi tyto skupiny patřily zemědělství, průmysl, živnosti a řemesla, národopis, školství a ženské práce.[21]
Výstava byla slavnostně otevřena v neděli 12. srpna 1894 za přítomnosti hraběte Jana Nepomuka z Harrachu. Týž den se konala královská střelba ku ptáku pořádaná Jednotou českých střelců v Hradci Králové a vzlet balónu Ressel, který zajistila Česká vzduchoplavecká společnost v Praze. Další lety se konaly o v následujících dnech.[22]
Mimo jiné se v rámci programu výstavy se konala divadelní představení, koncerty, sjezdy spolků, výstavy koní a dobytka, výstava zahradnická, ovocnářská a zelinářská nebo výstava psů.
Počet vystavovatelů přesáhl tisíc. Výstava se konala v bezmála třiceti pavilonech.
Ke katalogu byl připojen jízdní řád pro příjezdy a odjezdy vlaků z Hradce Králové.
Financování výstavy[editovat | editovat zdroj]
Mezi královéhradecké firmy, které se se svou reklamou dostaly do katalogu, byly:
- V. F. Červený a synové, c. a k. dvorní továrna na hudební nástroje v Hradci Králové
Literatura[editovat | editovat zdroj]
KORITENSKÁ, Pavla. Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava v Hradci Králové v roce 1894. Hradec Králové: Muzeum východních Čech, 1994. Https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:d17f6709-4d4d-4cbd-bf0d-7f6245d2f205?page=uuid:ec97f0bb-3a3d-11ed-8147-00155d01210b.
Kategorie: Události roku 1894, Česko v roce 1894, Výstavy v Česku, Výstavy v Hradci Králové
Kameny zmizelých[editovat | editovat zdroj]
Dobruška[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽILA
MARTA ADLEROVÁ NAR. 12. 6. 1914 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | květen 2021 | Marta Adlerová | |
ZDE ŽIL
KAREL ADLER NAR. 25. 1. 1909 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | květen 2021 | Karel Adler | |
ZDE ŽILA
HANA ADLEROVÁ NAR. 21. 3. 1938 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | květen 2021 | Hana Adlerová | |
ZDE ŽIL
Ing. ARNOŠT TAUSIK TOMSKÝ NAR. 8. 12. 1887 DEPORTOVÁN 20. 6. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V MALÉM TROSTINCI |
Novoměstská čp. 186 | květen 2021 | Ing. Arnošt Tausik Tomský byl textilní inženýr. Žil s rodinou ve stejném domě jako rodina Adlerova. Jeho manželka vyrostla v sirotčinci a židovský původ neměla v dokladech. Kvůli vypjaté situaci se manželé rozvedli, což zachránilo ji i jejich syna Jana. Arnošt Tausik vystoupil z židovské obce a změnil si příjmení na Tomský, ani tato opatření ho však před transportem do koncentračního tábora nezachránila.[23] | |
ZDE ŽIL
JOSEF FLEISCHER NAR. 17. 10. 1853 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. června 2022 | Josef Fleischer | |
ZDE ŽILA
JENNY FLEISCHEROVÁ NAR. 8. 6. 1874 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZEMŘELA 1945 NA NÁSLEDKY ÚTRAP |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. června 2022 | Jenny Fleischerová | |
ZDE ŽILA
OTIILIE KOHNOVÁ NAR. 11. 10. 1871 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. června 2022 | Otiilie Kohnová |
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
RUDOLF KORNFELD NAR. 15. 3. 1880 VĚZNĚN OD 1941 V HRADCI KRÁLOVÉ ZAVRAŽDĚN ?. 10. 1942 V OSVĚTIMI |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[24] | Rudolf Kornfeld se narodil 15. března 1880. Byl velkoobchodníkem s koloniálním zbožím. Jeho manželka byla Hermína rozená Löwyová. Měli spolu syny Karla a Zdeňka. V roce 1924 se přistěhovali ze Skalky do Dobrušky. Během války byla celá rodina vystěhována do Lhoty u Dobrušky. Byl zatčen v roce 1941 a vězněn v Opočně, Hradci Králové a Terezíně. Z celé rodiny válku přežil pouze syn Zdeněk Kornfeld, který po znárodnění rodinného majetku emigroval do Brazílie.[24][25] | |
ZDE ŽILA
HERMÍNA KORNFELDOVÁ ROZ. LÖWYOVÁ NAR. 22. 6. 1886 PŘED DEPORTOVÁNÍM UKONČILA SAMA ŽIVOT 16. 12. 1942 VE LHOTĚ U DOBRUŠKY |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[24] | Hermína Kornfeldová | |
ZDE ŽIL
KAREL KORNFELD NAR. 26. 5. 1912 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[24] | Karel Kornfeld se narodil 26. května 1912 do rodiny Rudolfa a Hermíny Kornfeldových.[25] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH KORNFELD NAR. 26. 4. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Kostelní čp. 8 | 18. května 2023[24] | Bedřich Kornfeld se narodil 26. dubna 1882. Byl velkoobchodníkem a bratrem Rudolfa Kornfelda. Jeho manželka byla Anna Kornfeldová a společně měli dceru Hanu.[25] | |
ZDE ŽILA
ANNA KORNFELDOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Kostelní čp. 8 | 18. května 2023[24] | Anna Kornfeldová | |
ZDE ŽILA
HANA KORNFELDOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Kostelní čp. 8 | 18. května 2023[24] | Hana Kornfeldová |
Náchod[editovat | editovat zdroj]
Lotte Krausová roz. Goldschmidová se narodila v roce 1898 v Náchodě jako jedna z pěti dcer náchodského obchodníka Maxe Michaela Goldschmida a jeho ženy Matildy, rozené Neumannové. V roce 1928 se provdala za lékaře Karla Krause. Měli společně jediného syna Michala, který se narodil 28. června 1930 v Trutnově. Židovské obyvatelstvo z Náchoda putovalo do Hradce Králové, kde byli zařazeni do transportu do Terezína. Krausovi byli v roce 1943 transportováni do Osvětimi. Lotte Krausová byla v červenci roku 1944 poslána do koncentračního tábora Stutthof u Gdaňska, kde byla zavražděna. Její syn Michal válku přežil a byl osvobozen v Gunskirchenu.[26]
Rychnov nad Kněžnou[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
KAREL POLÁČEK NAR. 22. 3. 1892 DEPORTOVÁN 5. 7. 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN NA POCHODU SMRTI 1945 |
Palackého ulice čp. 47 | 27. dubna 2022[27] | Karel Poláček | |
ZDE ŽIL
MILAN POLÁČEK NAR. 18. 10. 1907 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | 27. dubna 2022[27] | Milan Poláček | |
ZDE ŽIL
KAMIL ŠŤASTNÝ NAR. 8. 4. 1894 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | 27. dubna 2022[27] | Kamil Šťastný | |
ZDE ŽILA
BERTA ŠŤASTNÁ ROZ. POLÁČKOVÁ NAR. 13. 9. 1901 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | 27. dubna 2022[27] | Berta Šťastná | |
ZDE ŽIL
JAN THORSCH NAR. 25. 2. 1902 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 696 | 27. dubna 2022[27] | Jan Thorsch - obchodník s bavlněnou přízí | |
ZDE ŽILA
ANNA THORSCHOVÁ NAR. 2. 2. 1911 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | 27. dubna 2022[27] | Anna Thorschová | |
ZDE ŽILA
HELENA THORSCHOVÁ NAR. 14. 3. 1937 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | 27. dubna 2022[27] | Helena Thorschová | |
ZDE ŽIL
THEODOR DEUTSCHMANN NAR. 17. 4. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Theodor Deutschmann - továrník, výrobce kapesníků a bílého zboží | |
ZDE ŽIL
OTTO DEUTSCHMANN NAR. 3. 2. 1899 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Otto Deutschmann | |
ZDE ŽILA
ELLA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 20. 6. 1908 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Ella Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
FRANTIŠEK DEUTSCHMANN NAR. 17. 9. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | František Deutschmann | |
ZDE ŽIL
JAN DEUTSCHMANN NAR. 18. 7. 1935 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Jan Deutschmann | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 25. 2. 1907 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Františka Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
JOSEF DEUTSCHMANN NAR. 25. 6. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Josef Deutschmann | |
ZDE ŽIL
PAVEL DEUTSCHMANN NAR. 11. 5. 1934 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | 27. dubna 2022[27] | Pavel Deutschmann | |
ZDE ŽIL
LEO FISCHER NAR. 29. 8. 1906 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | 17. dubna 2023 | Leo Fischer | |
ZDE ŽILA
LILY FISCHEROVÁ NAR. 29. 8. 1914 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | 17. dubna 2023 | Lily Fischerová | |
ZDE ŽILA
JOSEF FISCHER NAR. 16. 3. 1936 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | 17. dubna 2023 | Josef Fischer | |
ZDE ŽIL
MAX LÖWY NAR. 15. 3. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Max Löwy - obchodník s dřívím a uhlím znám z díla Karla Poláčka, hudebník, zpěvák | |
ZDE ŽILA
BOŽENA LÖWYOVÁ NAR. 7. 9. 1872 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Božena Löwyová | |
ZDE ŽIL
OSKAR WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Oskar Weiner | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Františka Weinerová | |
ZDE ŽILA
VĚRA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Věra Weinerová | |
ZDE ŽIL
JOSEF WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | 17. dubna 2023 | Josef Weiner | |
ZDE ŽIL
ARNOLD BOEHM NAR. 24. 11. 1892 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | 17. dubna 2023 | Arnold Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽILA
MARTA BOEHMOVÁ NAR. 6. 9. 1903 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | 17. dubna 2023 | Marta Boehmová (Böhmová) | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ BOEHM NAR. 17. 11. 1924 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | 17. dubna 2023 | Jiří Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
KAREL BOEHM NAR. 14. 12. 1926 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | 17. dubna 2023 | Karel Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
RUDOLF MARGOLIUS NAR. 13. 11. 1905 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | 17. dubna 2023 | Rudolf Margolius - praktický lékař | |
ZDE ŽILA
ADÉLA POLÁČKOVÁ ROZ. HERMANNOVÁ NAR. 13. 9. 1895 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Staré náměstí čp. 69 | 6. května 2024 | Adéla Poláčková byla v letech 1920–1938 manželkou Karla Poláčka. V době druhé světové války pracovala u Karla Lederera jako hospodyně.[28] | |
ZDE ŽIL
KAREL LEDERER NAR. 26. 6. 1869 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Staré náměstí čp. 69 | 6. května 2024 | Karel Lederer byl obchodník s galanterním zbožím. |
Chlumec nad Cidlinou[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽILA
RŮŽENA FLEISCHNEROVÁ ROZ. VOHRYZKOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17. 10. 1942 |
Kozelkova čp. 257 | 21. září 2022 | Růžena Fleischnerová rozená Vohryzková se narodila 6. února 1873 v Chrudimi.[29][30] | |
ZDE ŽIL
EMIL SLADKUS NAR. 1878 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého čp. 71 | 21. září 2022 | Emil Sladkus byl majitelem železářství.[29] | |
ZDE ŽILA
IRENA SLADKUSOVÁ ROZ. SUŠICKÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Palackého čp. 71 | 21. září 2022 | Irena Sladkusová rozená Sušická.[29] | |
ZDE ŽIL
KAREL SLADKUS NAR. 1913 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA DO MAJDANKU ZAVRAŽDĚN 1. 9. 1942 |
Palackého čp. 71 | 21. září 2022 | Karel Sladkus[29] | |
ZDE ŽIL
OTTO ŠVELB NAR. 1895 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V TREBLINCE |
Palackého čp. 79 | 5. září 2023 | Otto Švelb[31] | |
ZDE ŽIL
KAREL FIŠER NAR. 1901 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 2. 9. 1942 V MAJDANKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Karel Fišer[31] | |
ZDE ŽILA
IRMA FIŠEROVÁ ROZ. STÁRKOVÁ NAR. 1904 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1942 V POLSKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Irma Fišerová[31] | |
ZDE ŽIL
ZDENĚK FIŠER NAR. DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V POLSKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Zdeněk Fišer[31] | |
ZDE ŽILA
VILEMÍNA WEISSOVÁ ROZ. NAR. DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1942 V TREBLINCE |
Klicperovo náměstí čp. 12 | 5. září 2023 | Vilemína Weissová[31] |
Holice[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
RUDOLF SEINER NAR. 1886 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Rudolf Seiner se narodil 28. 5. 1886 jako druhorozený syn z osmi dětí Bedřicha a Augusty Seinerových. Odstěhoval se do Blšan v Ústeckém kraji a měl obchod se střižním zbožím. V důsledku okupace pohraničí se s manželkou Olgou a dětmi Karlem a Helenou přestěhovali zpět do Holic.[32] | |
ZDE ŽILA
OLGA SEINEROVÁ NAR. 1893 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Olga Seinerová se narodila 5. 3 1893.[33] | |
ZDE ŽIL
KAREL SEINER NAR. 1922 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Karel Seiner se narodil 4. 7. 1922 v Blšanech.[34] | |
ZDE ŽILA
HELENA SEINEROVÁ NAR. 1924 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Helena Seinerová se narodila 9. 4. 1924 v Blšanech.[35] | |
ZDE ŽIL
LUDVÍK WEINSTEIN NAR. 1877 DEPORTOVÁN 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
nám. T. G. Masaryka 27 | 8. září 2023 | Ludvík Weinstein se narodil 18. 8. 1877. V Holicích měl továrnu na krabice a papírové zboží. S první manželkou Ellou, rozenou Aronovou měl syna Zdeňka a dceru Lily. Ella v roce 1916 zemřela a Ludvík se oženil s vdovou Idou Popperovou, rozenou Blochovou. S druhou manželkou byli kvůli účasti syna Zdeňka v zahraničním odboji internováni ve Svatobořicích, kde Ida zemřela.[32] | |
ZDE ŽILA
IDA WEINSTEINOVÁ NAR. 1880 DEPORTOVÁNA ZAVRAŽDĚNA |
nám. T. G. Masaryka 27 | 8. září 2023 | Ida Weinsteinová se narodila 4. 1. 1880 v Kynšperku nad Ohří. Zahynula 26. 10 1942 ve Svatobořicích u Kyjova.[32][36] | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA GLASEROVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého čp. 232 | 8. září 2023 | Františka Glaserová se narodila 26. listopadu 1884. Její manžel Vítězslav Glaser zemřel v roce 1938. Syn Jan zahynul spolu s ní v Osvětimi, dcera Anna se dočkala osvobození v Bergen-Belsenu.[32] | |
ZDE ŽIL
JAN GLASER NAR. 1910 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého čp. 232 | 8. září 2023 | Jan Glaser se narodil 15. 7. 1910.[37] | |
ZDE ŽILA
ANNA FIALOVÁ NAR. 1886 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Husova čp. 480 | 8. září 2023 | Anna Fialová, vlastním jménem Olga rozená Friedová byla sestrou Oskara Frieda. Narodila se 19. 4. 1886.[38] V roce 1909 se před sňatkem s Václavem Fialou nechala pokřtítn a přijala jméno Anna. Společně měli syna Františka a dceru Marii. Pod tlakem protižidovských opatření se Václav s Annou rozvedl, ta již pak nebyla chráněna smíšeným manželstvím.[32] |
Chrudim[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽILA
OLGA HAMMERSCHLAGOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 15. 12. 1943 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Olga Hammerschlagová[39] | |
ZDE ŽIL
VIKTOR SALUS NAR. 1892 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 4. 6. 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Viktor Salus byl majitelem obchodu s pražírnou kávy.[39] | |
ZDE ŽILA
MARIE SALUSOVÁ NAR. 1895 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Marie Salusová[39] | |
ZDE ŽIL
EMIL SALUS NAR. 1920 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Emil Salus[39] | |
ZDE ŽIL
EMIL SALUS NAR. 1921 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI OSVOBOZEN V ORANIENBURGU |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Jan Salus[39] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH BUCHFUHRER NAR. 1897 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 21. 1. 1943 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Bedřich Buchfuhrer pracoval v rodinném obchodě a také u Salusů bydlel.[39] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ AGULÁR NAR. 1875 DEPORTOVÁNAA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 15. 12. 1943 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Adolf Agulár[40][41] | |
ZDE ŽILA
ANTONIE AGULÁROVÁ NAR. 1883 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 23. 10. 1944 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Antonie Agulárová se narodila 24. srpna 1883v Litomyšli.[40][41] | |
ZDE ŽILA
VĚRA AGULÁROVÁ NAR. 1911 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Věra Agulárová[40][41] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ AGULÁR NAR. 1917 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 23. 1. 1943 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Jiří Agulár[40][41] | |
ZDE ŽIL
JUDR. EDVARD STRASS NAR. 1865 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Edvard Strass se narodil 7. 1. 1865. Vystudoval reálné gymnázium v Chrudimi a práva v Praze. Vlastní akvokátní kancelář si založil v roce 1897. Byl velmi aktivní ve veřejném životě, stal se členem, jednatelem a dokonce i předsedou několika spolků. Poskytoval pomoc židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny během první světové války. S manželkou Martou měli tři děti, pouze dvě se dožily dospělosti, a to dcera Milada a syn Jiří. Dcera Milada si se provdala za pařížského právníka Jeana Camille-Carré a přežila válku ve Francii. [42] | |
ZDE ŽILA
MARTA STRASSOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Marta Strassová se narodila 9. září 1881 a byla manželkou Edvarda Strasse. | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ STRASS NAR. 1912 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Jiří Strass se narodil 8. října 1912 a stejně jako jeho otec Edvard Strass vystudoval práva v Praze. Spolu se svým bratrancem Karlem byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[42] | |
ZDE ŽIL
EMIL STRASS NAR. 1880 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Emil Strass se narodil 29. března 1880.[43] zakoupil od svého bratra Lea obchod s galanterním zbožím.[42] | |
ZDE ŽILA
EUGENIE STRASSOVÁ NAR. 1878 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Eugenie Strassová se narodila 20. října 1878. Byla manželkou Emila Strasse. S manželem měli dvě děti, syna Karla a dceru Annu. Osud dcery Anny není znám, ale pravděpodobně také tahynula v koncentračním táboře jako celá její rodina.[42] | |
ZDE ŽIL
KAREL STRASS NAR. 1907 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Karel Strass se stal právníkem, stejně jako jeho strýc Edvard a bratranec Jiří. Za svou praxí se odstěhoval do Teplic, ale po okupaci pohraničí se vrátil do rodné Chrudimi. Spolu se svým bratrancem Jiřím byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[42] | |
ZDE ŽILA
IDA POCHOBRADSKÁ ROZ. SALUSOVÁ NAR. 1894 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Hniličkova čp. 372 | 9. září 2019 | Ida Pochobradská se narodila 29. března 1984 Emilovi a Kláře Salusovým. Byla nejmladší sestrou Viktora Saluse, který také zahynul v Osvětimi. Provdala se za Ferdinanda Pochobradského, malíře a středoškolského učitele. Společně měli dvě děti, syna Petra, který zemřel tragicky jako chlepec, a dceru Alexandru. Smíšené manželství chránilo Idu až do roku 1940, kdy Ferdinand zemřel. Poté byla s rodinou bratra deportována do Terezina a následně do Osvětimi. Dcera Alexandra nacistické perzekuci jako potomek smíšeného manželství unikla, i tak po válce zůstala z rodiny sama.[42] | |
ZDE ŽIL
JOSEF ORNSTEIN-ORSKÝ NAR. DEPORTOVÁN
|
V Tejnecku č. 535 | 9. září 2019 | Josef Ornstein-Orský se s manželkou Karolínou a dětmi Romanem a Ilonou přestěhovali do nového domu v ulici V Tejnecku v roce 1937. Manželka Karolína nebyla židovského původu a v nátlaku protižidovských opatření se s ní Josef Ornstein formálně rozvedl. Převedl na ni veškeré majetky, dál spolu v tajnosti žili a rodina si změnila jméno na Orský. Ani tak nebyl Josef Ornstein transportu ušetřen, prošel několika koncentračními tábory a poslední zmínka o jeho osudu je z roku 1945 z Kauferingu, odkud absolvoval pochod smrti, při němž zřejmě zahynul.[42] | |
ZDE ŽIL
KAREL HERRMANN NAR. DEPORTOVÁN
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Karel Herrmann | |
ZDE ŽILA
ŠTEPÁNKA HERRMANNOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Štěpánka Herrmannová | |
ZDE ŽILA
HANA HERRMANNOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Hana Herrmannová | |
ZDE ŽILA
BOŽENA PICKOVÁ NAR. 1901 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Gorkého čp. 505 | Božena Picková[44] | ||
ZDE ŽILA
EMILIE PICKOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 1869 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17. 3. 1943 |
Gorkého čp. 505 | Emilie Picková[44] | ||
ZDE ŽILA
ADELHEID POLLAKOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17. 2. 1943 |
Resselovo náměstí | Adelheid Pollaková[45] | ||
ZDE ŽIL
ING. ARNOŠT POLLAK NAR. 1890 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI OSVOBOZEN GLEIWITZ |
Resselovo náměstí | Ing. Arnošt Pollak[45] | ||
ZDE ŽILA
ADELHEID POLLAKOVÁ NAR. 1903 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Resselovo náměstí | Marie Pollaková[45] | ||
ZDE ŽIL
VILÉM POLLAK NAR. 1927 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI BUCHENWALDU ZAVRAŽDĚN V DUBNU 1945 NA POCHODU SMRTI U TACHOVA |
Resselovo náměstí | Vilém Pollak[45] | ||
ZDE ŽIL
EDUARD WITZ NAR. 1876 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Eduard Witz se narodil 4. ledna 1876 do rodiny Alberta a Kláry (roz. Vohryzková) Witzových. Rodina Witzova ve svém domě v Chrudimi od roku 1868 provozovala likérku. Po smrti otce v roce 1885 zůstala Klára Witzová sama se šesti dětmi. Firmu nakonec převzal Eduard spolu se svým bratrem Oldřichem ve 20. letech 20. století. Vybudovali prosperující továrnu na likéry. V roce 1940 zemřel na tuberkulózu Oldřich Witz a továrna byla rodině kvůli rasovým zákonům zabavena. Eduard si vzal za manželku Helenu rozenou Deimlovou a měli společně dceru Blaženu (Beátu). Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[46][47][48] | |
ZDE ŽILA
HELENA WITZOVÁ ROZ. DEIMLOVÁ NAR. 1888 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Helena Witzová rozená Deimlová se narodila 15. června 1888. Byla manželkou Eduarda Witze s nímž měla dceru Blaženu. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[46][47][48] | |
ZDE ŽILA
BLAŽENA (BEÁTA) WITZOVÁ NAR. 1922 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Blažena (Beáta) Witzová se narodila 1. ledna 1922 do rodiny Eduarda a Heleny Witzových. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[46][47][48] | |
ZDE ŽILA
VALERIE WITZOVÁ ROZ. KLEINOVÁ NAR. 1897 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Valerie Witzová rozená Kleinová se narodila 13. října 1897 v Praze. Provdala se za Oldřicha Witze, s nímž měla dva syny - dvojčata Jiřího a Vladimíra. Oldřich Witz zemřel ještě před transportem v roce 1940 na tuberkulózu. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944. Druhou světovou válku přežil Valeriin bratr Hanuš Klein, který po osudech sestřiny rodiny pátral.[48] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ WITZ NAR. 1925 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Jiří Witz se narodil 21. dubna 1925 v Chrudimi do rodiny Oldřicha a Valerie Witzových. Měl bratra Vladimíra. Studium na gymnáziu ukončil předčasně. S bratrem byli dvojvaječná dvojčata a snad i proto se jim podařilo vydávat se za běžné sourozence a uniknout tak Mangeleho pokusům. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[48] | |
ZDE ŽIL
VLADIMÍR WITZ NAR. 1925 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Vladimír Witz se narodil 21. dubna 1925 v Chrudimi do rodiny Oldřicha a Valerie Witzových. V roce 1940 musel z rasových důvodů opustit chrudimské gymnázium. S bratrem byli dvojvaječná dvojčata a snad i proto se jim podařilo vydávat se za běžné sourozence a uniknout tak Mangeleho pokusům. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[48] | |
ZDE ŽILA
BERTA MANDELÍKOVÁ ROZ. WEISSENSTEINOVÁ NAR. 1879 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 28. 2. 1944 |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Berta Mandelíková | |
ZDE ŽIL
OTTO MANDELÍK NAR. 1904 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 11. 12. 1944 VE SCHWARZHEIDE |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Otto Mandelík | |
ZDE ŽILA
ANNA MANDELÍKOVÁ ROZ. HAMÁČKOVÁOVÁ NAR. 1906 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI 1944 DO STUTTHOFU OSVOBOZENA |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Anna Mandelíková | |
ZDE ŽILA
IDA NERMUŤOVÁ ROZ. BLUMENKRANZOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Lupáčova 72 | 6. září 2023 | Ida Nermuťová | |
ZDE ŽILA
HEDVIKA LEBENFELDOVÁ ROZ. STRASSEROVÁ NAR. 1876 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Opletalova čp. 15 | 6. září 2023 | Hedvika Rebenfeldová se narodila 15. 12. 1876. Její manžel Eduard měl obchod se suknem a zemřel v roce 1937. Do deportace se živila jako učitelka jazyků. Obě její děti nacistům unikly. Syn Oskar emigroval do Velké Británie a stal se členem RAF. Alice přečkala válku v Chrudimi, zřejmě kvůli smíšenému manželství.[49] | |
ZDE ŽIL
JUDR. ROBERT MEISL NAR. 1900 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Rybičkova čp. 7 | 6. září 2023 | JUDr. Robert Meisl[50] | |
ZDE ŽILA
ELIŠKA WEISSOVÁ ROZ. FLASCHNEROVÁ NAR. 1865 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1. 1. 1943 |
Rybičkova čp. 7 | 6. září 2023 | Eliška Weissová[50] | |
Široká čp. 87 | 6. září 2023 |
Proseč[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
SALOMON KOPPERL NAR. 1866 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 15. 2. 1943 |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Salomon Kopperl se narodil 23. července 1866 a byl synem obchodníka Bernarda Kopperleho, který vlastil krámek se smíšeným zbožím. Salomon Kopperl měl s manželkou Marií rozenou Gottliebovou dceru Annu a syny Karla, Josefa, Jindřicha a Benna. Společně s manželkou rozšířili obchod a zaměstnávali dělníky v továrně na výrobu dýmek. Manželka Marie zemřela v roce 1936. Po nacistické okupaci byla rodině Kopperlově zabavena továrna i dům a museli tak bydlet v podnájmech. Salomon zemřel nedlouho po transportu do Terezína. Z jeho dětí přežil válku jen Karel Kopperl, který v roce 1927 odešel do USA.[52][53][54] | |
ZDE ŽIL
JINDŘICH KOPPERL NAR. 1902 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Jindřich Kopperl se narodil 10. prosince 1902 a byl synem Salomona a Marie Kopperlových. Spolu se svým bratrem Josefem se starali o chod rodinného podniku. Byl zavražděn spolu s rodinami svých bratrů v Osvětimi.[52] | |
ZDE ŽILA
MARIE KOPPERLOVÁ NAR. 1914 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Marie Kopperlová se narodila 14. května 1914 v Horažďovicích. Byla zavražděna spolu s manželem Jindřichem Kopperlem v Osvětimi.[52] | |
ZDE ŽIL
MUDR. BENNNO KOPPERL NAR. 1904 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | MUDr. Benno Kopperl se narodil 3. března 1904 a byl synem Salomona a Marie Kopperlových. Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Během války však pracoval jako nádeník u dvora v Daleticích. Byl zavražděn spolu s rodinami svých bratrů v Osvětimi.[52] | |
ZDE ŽIL
JOSEF KOPPERL NAR. 1909 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1944 |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Josef Kopperl se narodil 7. února 1902 a byl synem Salomona a Marie Kopperlových. Spolu se svým bratrem Jindřichem se starali o chod rodinného podniku. Byl zavražděn spolu s rodinami svých bratrů v Osvětimi.[52] Po jejich smrti chtěl továrnu získat zpět v restituci jediný přeživší člen rodiny, v USA žijící bratr Karel Kopperl. K restituci nedošlo kvůli nastupujícímu komunistickému režimu a podání odvolání dalšího prosečského rodáka a zároveň vzdáleného příbuzného Kopperlových Gustava Bareše. Ten byl významným členem komunistické strany a většina jeho rodiny také zahynula v koncentračních táborech.[54] | |
ZDE ŽILA
IRMA KOPPERLOVÁ ROZ. ČERVINKOVÁ NAR. 1912 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 1944 |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Irma Kopperlová rozená Červinková se narodila 12. prosince 1912. Byla dcerou obchodníka z Luže. Společně s manželem Josefem měli syna Petra. Byla zavražděna spolu s rodinou v Osvětimi.[52] | |
ZDE ŽIL
PETR KOPPERL NAR. 1939 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1944 |
Zábořská čp. 93 | 31. srpna 2020[51] | Petr Kopperl se narodil 7. dubna 1939 a byl synem Josef a Irmy Kopperlových. Zahynul s celou rodinou v Osvětimi.[52] | |
ZDE ŽILA
BOŽENA BREITENFELDOVÁ NAR. 1879 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8. 3. 1944 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Božena Breitenfeldová se narodila 3. března 1879 do rodiny Adolfa (Abraham) Breitenfelda a jeho manželky Barbory (Babety) rozené Kopperlové. Zůstala svobodná zřejmě kvůli finančním potížím rodiny. Zahynula v Osvětimi.[56][54] | |
ZDE ŽILA
ANNA BREITENFELDOVÁ NAR. 1886 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 30. 12. 1942 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Anna Breitenfeldová se narodila 2. července 1886 do rodiny Adolfa (Abraham) Breitenfelda a jeho manželky Barbory (Babety) rozené Kopperlové. Zůstala svobodná zřejmě kvůli finančním potížím rodiny. Společně se sourozenci a jejich rodinami byla deportována do Terezína, kde zemřela na tuberkulózu.[56][54][57] | |
ZDE ŽILA
RŮŽENA BREITENFELDOVÁ NAR. 1890 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Růžena Breitenfeldová se narodila 12. června 1890 do rodiny Adolfa (Abraham) Breitenfelda a jeho manželky Barbory (Babety) rozené Kopperlové. Růžena Breitenfeldová byla jejich nejmladším dítětem a jelikož se rodina po smrti otce v roce 1894 dostala do finanční tísně, musela nějaký čas strávit v židovském sirotčinci v Praze na Vinohradech. Zůstala svobodná zřejmě kvůli finančním potížím rodiny. Zahynula v Osvětimi.[56][54] | |
ZDE ŽIL
JOSEF BREITENFELD NAR. 1880 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 8. 3. 1944 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Josef Breitenfeld se narodil 30. září 1880 do rodiny Adolfa (Abraham) Breitenfelda a jeho manželky Barbory (Babety) rozené Kopperlové. Jeho rodiče vlastnili v Záboří obchod se smíšených zbožím a později pohostinství. Později se o rodinnou živnost staral právě Josef Breitenfeld s manželkou Bertou. Jeho jediný syn Karel by zastřelen při pokusu o útěk z Mauthausenu. O necelý půl rok později Josef Breitenfeld natoupil s manželkou do transpotu do Terezína. Zahynul v Osvětimi.[56][54] | |
ZDE ŽILA
BERTA BREITENFELDOVÁ ROZ. PICKOVÁ NAR. 1874 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8. 3. 1944 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Berta Breitenfeldová rozená Picková se narodila 7. července 1874. Provdala se za Josefa Breitenfelda s nímž měla syna Karla. Ten byl zastřelen při pokusu o útěk z Mauthausenu. O necelý půl rok později natoupila s manželem do transpotu do Terezína. Zahynula v Osvětimi. [56][54] | |
ZDE ŽIL
KAREL BREITENFELD NAR. 1912 ZATČEN 22. 4. 1942 VĚZNĚN V MALÉ PEVNOSTI V TEREZÍNĚ DEPORTOVÁN DO MAUTHAUSENU ZASTŘELEN NA ÚTĚKU 18. 8. 1942 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Karel Breitenfeld se narodil do rodiny Josefa a Berty Breitenfeldových. V roce 1942 byl zatčen za poslech rádia Londýn. Byl vězněn v Pardubicích a v Terezíně. Později byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, odkud se pokusil utéct. Při tomto pokusu byl zastřelen.[56][54] | |
ZDE ŽIL
BOHUMIL BREITENFELD NAR. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1944 V OSVĚTIMI |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Bohumil (Gottlieb) Breitenfeld se narodil 2. července 1882 do rodiny Adolfa (Abrahama) Breitenfelda a jeho manželky Barbory (Babety) rozené Kopperlové. Oženil se s Karolínou rozenou Geigrovou a postupně měli tři děti. Nejstarším dítětem byl syn Gustav, poté přišla dvojčata Markéta a Vilém. Vilém zemřel ve 14 letech na tuberkulózu, další dva potomci Bohumila a Karolíny Breitenfeldových válku přežili jako jediní z rodiny. Bohumil Breitenfeld zahynul v Osvětimi.[56][54] | |
ZDE ŽILA
KAROLÍNA BREITENFELDOVÁ ROZ. GEIGROVÁ NAR. 1877 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 23. 3. 1943 |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Karolína Breitenfeldová rozená Geigrová se narodila 1. října 1877. Společně se svým manželem Bohumilem Breitenfeldem měla tři děti - Gustava, Markétu a Viléma. Vilém zemřel ve 14 letech na tuberkulózu, další dva potomci Bohumila a Karolíny Breitenfeldových válku přežili jako jediní z rodiny. Karolína Breitenfeldová zahynula v Terezíně.[56][54] | |
ZDE ŽILA
MARKÉTA BREITENFELDOVÁ NAR. 1913 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Zábořská čp. 9 | 12. září 2021[55] | Markéta Breitenfeldová se narodila v roce 1913 do rodiny Bohumila a Karolíny Breitenfeldových. Přečkala celou válku v Terezíně, kde byla v roce 1945 osvobozena. Jako jediná z rodiny přežila hrůzy koncentračního tábora. Její bratr Gustav Breitenfeld přečkal válku v exilu v Moskvě. Společně si po válce změnili příjmení Breitenfeld na Bareš. Gustav Bareš se po válce stal poslancem a stranickým ideologem KSČ.[56][54] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH POLÁK NAR. 1893 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Podměstská čp. 191 | 15. července 2022[58] | Bedřich Polák | |
ZDE ŽILA
MARKÉTA POLÁKOVÁ ROZ. LENGSFELDOVÁ NAR. 1894 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI 1944 DO STUTTHOFU ZAVRAŽDĚNA |
Podměstská čp. 191 | 15. července 2022[58] | Markéta Poláková | |
ZDE ŽILA
VĚRA POLÁKOVÁ NAR. 1919 DEPORTOVÁNA 1941 DO TEREZÍNA DO MÄRZDORFU OSVOBOZENA |
Podměstská čp. 191 | 15. července 2022[58] | Věra Poláková | |
ZDE ŽILA
HANA POLÁKOVÁ NAR. 1924 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI 1944 DO STUTTHOFU ZAVRAŽDĚNA |
Podměstská čp. 191 | 15. července 2022[58] | Hana Poláková | |
ZDE ŽILA
HANA POLÁKOVÁ ROZ. BERANOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1942 V MALÉM TROSTINCI |
Borská čp. 125 | 30. dubna 2024[59] | Berta Kosinerová rozená Beranová se narodila 10. června 1881 v osadě Svatá Kateřina (okres Litomyšl) do rodiny Bernarda Berana a jeho ženy Růženy rozené Kopperlové.[59] Dne 22. března 1903 se provdala za Emila Kosinera, který vlastnil továrnu na výšivku v Proseči. Vychovali společně několik dětí.[60] Přes svou dceru Elišku, provdanou Fleischmanovou byla babičkou Mileny Grenfell-Baines, která 29. července 1939 odjela tzv. Wintonovým vlakem do Velké Británie.[61] Berta Kosinerová zahynula spolu se svým manželem v koncentračním táboře Malý Trostinec.[62] | |
ZDE ŽIL
EMIL KOSINER NAR. 1876 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V MALÉM TROSTINCI |
Borská čp. 125 | 30. dubna 2024[59] | Emil Kosiner se narodil 1. března 1876 v Ješíně (okres Kralupy nad Vltavou) do rodiny Bernarda Kosinera a jeho ženy Julie rozené Fleischmanové. Byl obchodním zástupcem továrny na ruční vyšívání.[59][63] Se svou ženou Bertou rozenou Beranovou vychovali několik dětí, dcery Marii (provdanou Adlerovou) a Elišku (provdanou Fleischmanovou) a syny Bernarda, Františka Josefa a Jiřího. Všechny děti byli již před válkou dospělé a nebydleli s rodiči v Proseči.[60] Emil Kosiner zahynul spolu se svou manželkou v koncentračním táboře Malý Trostinec.[64] |
Seznam Kamenů zmizelých v Česku[editovat | editovat zdroj]
Hlavní město Praha[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Praha | Hlavní město Praha | 8. října 2008 | více než 466 | 2024 | Seznamy kamenů zmizelých v Praze |
Středočeský kraj[editovat | editovat zdroj]
Královéhradecký kraj[editovat | editovat zdroj]
Pardubický kraj[editovat | editovat zdroj]
Liberecký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Česká Lípa | Liberecký kraj | 4. května 2018 | 14 | 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Hejnice | Liberecký kraj | 5. listopadu 2019 | 4 | 5. listopadu 2019 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Liberec | Liberecký kraj | 17. srpna 2016 | 71[84] | 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Turnov | Liberecký kraj | září 2021 | 32 | října 2022 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji |
Ústecký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Děčín | Ústecký kraj | 12. září 2014 | 1 | 12. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Chomutov | Ústecký kraj | 2021 | 7 | 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Kadaň | Ústecký kraj | 30. září 2021 | 17 | 20. listopadu 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Peruc | Ústecký kraj | 7. června 2015 | 3 | 7. června 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Roudnice nad Labem | Ústecký kraj | srpen 2016 | 2 | srpen 2016 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Teplice | Ústecký kraj | 17. června 2011 | min. 9 | 17. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Žatec | Ústecký kraj | 12. září 2014 | 3 | 12. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji |
Karlovarský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Chodov | Karlovarský kraj | 2. srpna 2015 | 12[85] | 17. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |
Karlovy Vary | Karlovarský kraj | 1. srpna 2016 | 12 | duben 2023[86][87][88] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |
Ostrov | Karlovarský kraj | září 2020[89] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |||
Sokolov | Karlovarský kraj | 10. listopadu 2020[90] | 23[91] | 9. listopadu 2023[92] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji |
Plzeňský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Horažďovice | Plzeňský kraj | 14. září 2014 | 24 | 3. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Plzeň | Plzeňský kraj | 28. října 2012 | 136[93] | říjen 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Rokycany | Plzeňský kraj | 14. listopadu 2023 | 6 | 26. ledna 2024[94] | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Spálené Poříčí | Plzeňský kraj | 12. července 2023 | 7 | 12. července 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Sušice | Plzeňský kraj | 2. srpna 2015 | 7 | 2. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji |
Jihočeský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
České Budějovice | Jihočeský kraj | 14. září 2014 | 12[95] | [96] | 4. září 2019Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Dačice | Jihočeský kraj | 17. září 2021 | 4 | 17. září 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Chlum u Třeboně | Jihočeský kraj | 17. července 2013 | 2 | 17. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Milevsko | Jihočeský kraj | 2. listopadu 2023 | 20 | 2. listopadu 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Třeboň | Jihočeský kraj | 6. června 2010 | 3 | 6. června 2010 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji |
Kraj Vysočina[editovat | editovat zdroj]
Jihomoravský kraj[editovat | editovat zdroj]
Zlínský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Boršice | Zlínský kraj | 18. července 2013 | 3 | 18. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji | |
Kroměříž | Zlínský kraj | 16. září 2014 | 15 | [108] | 1. prosince 2020Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji | |
Valašské Meziříčí | Zlínský kraj | 10. srpna 2021 | 16 | 10. srpna 2021 | Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji |
Olomoucký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Hranice | Olomoucký kraj | 5. srpna 2015 | 3 | 5. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Hranicích | |
Loštice | Olomoucký kraj | [109] | 21. září 20178 | 21. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Lošticích | |
Olomouc | Olomoucký kraj | 16. června 2011 | 270[p. 2][110][111] | 23. dubna 2019 | ||
Šumperk | Olomoucký kraj | 4 | 2. června 2023 |
Moravskoslezský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Český Těšín | Moravskoslezský kraj | 30. října 2012 | 1 | 30. října 2012 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Krnov | Moravskoslezský kraj | 19. července 2013 | 16 | 19. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Ostrava | Moravskoslezský kraj | 10. června 2010 | 38 | 21. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Příbor | Moravskoslezský kraj | 19. července 2013 | 1 | 19. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji |
Rychnov nad Kněžnou[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
---|---|---|---|
ZDE ŽIL
KAREL POLÁČEK NAR. 22. 3. 1892 DEPORTOVÁN 5. 7. 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN NA POCHODU SMRTI 1945 |
Palackého ulice čp. 47 | Karel Poláček | |
ZDE ŽIL
MILAN POLÁČEK NAR. 18. 10. 1907 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Milan Poláček | |
ZDE ŽIL
KAMIL ŠŤASTNÝ NAR. 8. 4. 1894 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Kamil Šťastný | |
ZDE ŽILA
BERTA ŠŤASTNÁ ROZ. POLÁČKOVÁ NAR. 13. 9. 1901 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Berta Šťastná | |
ZDE ŽIL
JAN THORSCH NAR. 25. 2. 1902 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 696 | Jan Thorsch - obchodník s bavlněnou přízí | |
ZDE ŽILA
ANNA THORSCHOVÁ NAR. 2. 2. 1911 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Anna Thorschová | |
ZDE ŽILA
HELENA THORSCHOVÁ NAR. 14. 3. 1937 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Helena Thorschová | |
ZDE ŽIL
LEO FISCHER NAR. 29. 8. 1906 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Leo Fischer | |
ZDE ŽILA
LILY FISCHEROVÁ NAR. 29. 8. 1914 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Lily Fischerová | |
ZDE ŽILA
JOSEF FISCHER NAR. 16. 3. 1936 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Josef Fischer | |
ZDE ŽIL
THEODOR DEUTSCHMANN NAR. 17. 4. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Theodor Deutschmann - továrník, výrobce kapesníků a bílého zboží | |
ZDE ŽIL
OTTO DEUTSCHMANN NAR. 3. 2. 1899 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Otto Deutschmann | |
ZDE ŽILA
ELLA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 20. 6. 1908 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Ella Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
FRANTIŠEK DEUTSCHMANN NAR. 17. 9. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | František Deutschmann | |
ZDE ŽIL
JAN DEUTSCHMANN NAR. 18. 7. 1935 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Jan Deutschmann | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 25. 2. 1907 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Františka Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
JOSEF DEUTSCHMANN NAR. 25. 6. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Josef Deutschmann | |
ZDE ŽIL
PAVEL DEUTSCHMANN NAR. 11. 5. 1934 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Pavel Deutschmann | |
ZDE ŽIL
MAX LÖWY NAR. 15. 3. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 109 | Max Löwy - obchodník s dřívím a uhlím znám z díla Karla Poláčka, hudebník, zpěvák | |
ZDE ŽILA
BOŽENA LÖWYOVÁ NAR. 7. 9. 1872 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Božena Löwyová | |
ZDE ŽIL
OSKAR WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Oskar Weiner | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Františka Weinerová | |
ZDE ŽILA
VĚRA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Věra Weinerová | |
ZDE ŽIL
JOSEF WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Josef Weiner | |
ZDE ŽIL
ARNOLD BOEHM NAR. 24. 11. 1892 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Arnold Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽILA
MARTA BOEHMOVÁ NAR. 6. 9. 1903 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Marta Boehmová (Böhmová) | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ BOEHM NAR. 17. 11. 1924 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Jiří Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
KAREL BOEHM NAR. 14. 12. 1926 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Karel Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
RUDOLF MARGOLIUS NAR. 13. 11. 1905 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Rudolf Margolius - praktický lékař |
Dobruška[editovat | editovat zdroj]
ZDE ŽIL
KAREL ADLER NAR. 25. 1. 1909 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Karel Adler | |
ZDE ŽILA
MARTA ADLEROVÁ NAR. 12. 6. 1914 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Marta Adlerová | |
ZDE ŽILA
HANA ADLEROVÁ NAR. 21. 3. 1938 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Hana Adlerová | |
ZDE ŽIL
Ing. ARNOŠT TAUSIK TOMSKÝ NAR. 8. 12. 1887 DEPORTOVÁN 20. 6. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V MALÉM TROSTINCI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Arnošt Tausik | |
ZDE ŽIL
JOSEF FLEISCHER NAR. 17. 10. 1853 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[112] | Josef Fleischer | |
ZDE ŽILA
JENNY FLEISCHEROVÁ NAR. 8. 6. 1874 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZEMŘELA 1945 NA NÁSLEDKY ÚTRAP |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[112] | Jenny Fleischerová | |
ZDE ŽILA
OTIILIE KOHNOVÁ NAR. 11. 10. 1871 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[112] | Otiilie Kohnová | |
ZDE ŽIL
RUDOLF KORNFELD NAR. 15. 3. 1880 VĚZNĚN OD 1941 V HRADCI KRÁLOVÉ ZAVRAŽDĚN 10. 1942 V OSVĚTIMI |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[113] | Rudolf Kornfeld[114] | |
ZDE ŽILA
HERMÍNA KORNFELDOVÁ ROZ. LÖWYOVÁ NAR. 22. 6. 1886 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[113] | Hermína Kornfeldová[114] | |
ZDE ŽIL
KAREL KORNFELD NAR. DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[113] | Karel Kornfeld[114] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH KORNFELD NAR. 26. 4. 1882 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[113] | Bedřich Kornfeld[114] | |
ZDE ŽILA
ANNA KORNFELDOVÁ NAR. 24. 11. 1897 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[113] | Anna Kornfeldová[114] | |
ZDE ŽILA
HANA KORNFELDOVÁ NAR. 29. 12. 1927 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[113] | Hana Kornfeldová[114] |
- ↑ a b Historie Městského muzea v Jaroměři | Městské muzeum v Jaroměři. muzeumjaromer.cz [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Městské muzeum - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Průřez historií. Kohoutův dvůr ve Dvoře Králové nad Labem slouží jako muzeum a galerie. Regiony [online]. 2017-03-07 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Výroční zpráva Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem za rok 2022 [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b S.R.O, IPCC. Stálé expozice - Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem. Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4.
- ↑ MYŠKA, Milan. Vilém Jičínský: Životní příběh českého montanisty v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity ve spolupráci s Maticí slezskou v Opavě, 2006. ISBN 80-7368-204-4.
- ↑ a b c ZLÁMALOVÁ, Barbora: Meziválečná tvorba malířky Věry Jiřínské. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Brno 2002. Dostupné na: https://www.verajicinska.com/Foto/Archiv/7/10/0/26/6/v1/jicinska.pdf
- ↑ a b c d Život l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Po stopách Věry Jičínské s Petrem Voldánem aneb Z Petřkovic až do Paříže za slavnou malířkou. Hradec Králové [online]. 2023-06-19 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Věra Jičínská: 250. výstava : 7.-28.II.1943 výstavní sál městského musea. Hradec Králové: Městské muzeum, 1943.
- ↑ a b c d e Pařížské roky Věry Jičínské 1923–1931. Rychnov nad Kněžnou: Nadační fond Věry Jičínské ; Arbor vitae, 2018. ISBN 978-80-270-3758-2.
- ↑ a b TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: I. A–K. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947.
- ↑ Obrazy - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online.
- ↑ PACHMANOVÁ, Martina, (ed.). Z Prahy až do Buenos Aires: "Ženské umění" a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa. Praha: Vysoká uměleckoprůmyslová škola v Praze, 2014.
- ↑ Nadační fond l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online.
- ↑ Příběhy našich sousedů. Ing. Miloš Morávek. Dostupné z: https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/ivotopis-ing-milos-moravek.pdf
- ↑ aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ BLÁHA, Radek; GRULICH, Petr; HORKÝ, Roman. Hradec Králové. Vydání první. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny 919 s. (Dějiny českých moravských a slezských měst). ISBN 978-80-7422-504-8.
- ↑ KORITENSKÁ, Pavla. Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava v Hradci Králové v roce 1894. Hradec Králové: Muzeum východních Čech, 1994. Https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:d17f6709-4d4d-4cbd-bf0d-7f6245d2f205?page=uuid:ec97f0bb-3a3d-11ed-8147-00155d01210b.
- ↑ Výstava v Hradci Králové r. 1894 bude.. Ratibor [online]. Hradec Králové, Jaroměř: Antonín Peřina, 1893-06-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, František. Hospodářská průmyslová a národopisná výstava pro východní Čechy v Hradci Králové pořádaná ve dnech 12. až 26. srpna 1894: Katalog [online]. Praha: Výkonný výbor výstavní, 1894 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ ŽDÁRKOVÁ, Pavla. První "Kameny zmizelých" pro Dobrušku už jsou ve výrobě. Dobrušský zpravodaj. 2021, čís. 5, s. 7-8.
- ↑ a b c d e f g EHLOVÁ, Dana. Dalších šest kamenů zmizelých připomíná oběti holocaustu z Dobrušky. Rychnovský deník. 2023-05-20. Dostupné online [cit. 2024-05-30].
- ↑ a b c Protifašistický odboj 1939 - 1945 - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Michal Kraus. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2024-05-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o KOTALOVÁ, Jana. První kameny zmizelých bude mít i Rychnov nad Kněžnou. Rychnovský deník. 2022-04-27. Dostupné online [cit. 2024-05-07].
- ↑ KOTALOVÁ, Jana. Tragické osudy Adély Poláčkové a Karla Lederera připomínají kameny zmizelých. Rychnovský deník. 2024-05-10. Dostupné online [cit. 2024-05-10].
- ↑ a b c d ŽIVNÁ, Hana. První kameny zmizelých v Chlumci. Chlumecké listy. 2022-10-27, roč. 52, čís. 10, s. 12-13.
- ↑ Fleischnerová Růžena: Oznámení o úmrtí, ghetto Terezín | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Jedno jméno, jeden osud: v Chlumci nad Cidlinou přibyde pět Kamenů zmizelých. Hradec Králové [online]. 2023-09-05 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Holické listy. září 2023. Dostupné na: https://www.holice.eu/media/cbmpbbdb/holicke_listy_09-2023-web.pdf
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Jan Glaser | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Anna Fialová | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Kameny zmizelých - rodina Salusova, Olga Hammerschlagová, Bedřich Buchführer | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d VOSTŘELOVÁ, Lucie. Nad kameny se skloní před oběťmi holocaustu. Chrudimský deník. 2018-08-17. Dostupné online [cit. 2024-03-19].
- ↑ a b c d Kameny zmizelých - Adolf, Antonie, Věra a Jiří Agulárovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Další Kameny zmizelých položeny | Chrudimské noviny. chrudimskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Kameny zmizelých - rodina Pickova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d S.R.O, World Media Partners. Stolpersteiny (Kameny zmizelých). www.navstevnik.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Po dvou letech položí Kameny zmizelých opět Gunter Demnig | Chrudimské noviny. chrudimskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c NETOLICKÁ, Romana. Witzovi, Freundovi. Polákovi. Stolpersteiny připomínají osudy židovských rodin. Chrudimský deník. 2022-07-19. Dostupné online [cit. 2024-06-10].
- ↑ a b c d e f Maminka ani kluci Witzovi se z Osvětimi nevrátili. Pardubice [online]. 2022-09-16 [cit. 2024-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých 2023 | Město Chrudim. www.chrudim.eu [online]. 2023-08-31 [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Kameny zmizelých - Robert Meisl a Eliška Weissová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Kameny zmizelých - rodina Kopperlova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Rodina Kopperlova. www.ergotep.cz [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Photos in Fotky Marie Kopperl. www.geni.com [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Sourozenci Breitenfeldovi přežili a po válce si změnili příjmení. Pardubice [online]. 2021-08-12 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i ČEŠKOVÁ, Stanislava. Stolpersteiny - Kameny zmizelých. Prosečský zpravodaj [online]. 2021-08-01 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Kameny zmizelých - rodina Breitenfeldova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Breitenfeldová Anna: Oznámení o úmrtí, ghetto Terezín | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Proseč položila třetí Stolpersteiny. Prosečský zpravodaj [online]. Město Proseč, 2022-07-01 [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kameny zmizelých - rodina Kosinerova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Emil Kosiner. geni_family_tree [online]. 2020-11-11 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Milena Grenfell-Baines (1929). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Berta Kosinerová | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Důvodová zpráva pro udělení čestných občanství ZM dne 28. 2. 2012 [online]. Proseč: Město Proseč, 2012 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Emil Kosiner | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ CHOTUTICE, Obec. Pozvání na pokládání kamenů zmizelých. www.chotutice.cz [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ https://www.historickasidla.cz/redakce/index.php?detail=4593&clanek=258620&slozka=80767&rok=&mesic=&den=&xuser=&lanG=cs
- ↑ Kutná Hora | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Štěpánka Mikešová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ DUŠKOVÁ, Marta. První kameny zmizelých v Mělníku položil německý umělec Gunter Demnig. Kanál eM [online]. 2022-07-15 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online.
- ↑ [Kameny zmizelých vzpomínají na oběti holocaustu Zdroj: https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kameny-zmizelych-vzpominaji-na-obeti-holocaustu.html https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kameny-zmizelych-vzpominaji-na-obeti-holocaustu.html ], 29.10.2010
- ↑ Spolek pro vojenská pietní místa
- ↑ Pečky | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Pokládání dalších Kamenů zmizelých - Říčanský kurýr. www.kuryr-ricany.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých 2024 - Muzeum Říčany [online]. 2024-03-08 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ PLACHÝ, Jiří. Zmizelí obyvatelé Jungmannovy ulice. Odraz. 2018-09-14, čís. 9, s. 12–13. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - A. Aschermann, V. Aschermannová, J. Aschermann, M. Aschermannová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ ÚVALY, Město. PAMATUJ! 11. ročník happeningu spojený s odhalením Kamenů zmizelých – Stolpersteine. Město Úvaly [online]. 2024-01-31 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Zdeňka a Ladislav Satranovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Karel Ježek | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Sokolové ve východních Čechách odhalili tři nové kameny zmizelých. Hradec Králové [online]. 2019-10-09 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Oběti odboje 2.světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ KOTALOVÁ, Jana. První kameny zmizelých bude mít i Rychnov nad Kněžnou. Rychnovský deník. 2022-04-27. Dostupné online [cit. 2024-05-07].
- ↑ Kameny zmizelých (Stolpersteine) - Další historické památky - Jizerské hory - Liberec. www.liberecky-kraj.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ ŽIPPAIOVÁ, Lucie. Oběti holocaustu nejsou zapomenuty, připomínkou jsou kameny zmizelých. Sokolovský deník. 2017-09-19. Dostupné online [cit. 2018-05-21].
- ↑ KOZOHORSKÝ, Petr. Kámen zmizelých za Annu Posnerovou připomíná smutný osud karlovarské rodačky. iDNES.cz [online]. 2023-04-19 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ http://www.stolpersteine.eu/chronik/
- ↑ https://vary.idnes.cz/kameny-zmizelych-stolpersteine-pripominaji-holocaust-pi3-/vary-zpravy.aspx?c=A160802_2263532_vary-zpravy_prz
- ↑ KOZOHORSKÝ, Petr. Kameny zmizelých v dlažbě připomínají pohnutý osud ostrovské rodiny. iDNES.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ EXTERNÍ, autor. První kameny zmizelých v Sokolově. Sokolovský deník. 2020-11-12. Dostupné online [cit. 2024-04-25].
- ↑ MEDIA, Rexlift. ?= $title ?? 'Kam po Sokolovsku' ?>. kamposokolovsku.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KAMENY ZMIZELÝCH PŘIPOMÍNAJÍ V SOKOLOVĚ DALŠÍ KRUTÉ OSUDY. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ BOUDA, Pavel. Kameny zmizelých připomínají další smutné osudy plzeňských Židů. Plzeňský deník. 2023-10-18. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ Plzeňský kraj. www.plzensky-kraj.cz [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ https://stolpersteinecz.cz/ceske-budejovice/ Stolpersteine
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2915429-v-ceskych-budejovicich-se-objevily-prvni-kameny-zmizelych-pripominaji-obeti/ Česká televize
- ↑ Kameny zmizelých - rodina Frankenbušova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/video-dalsi-kameny-zmizelych-pripominaji-nekdejsi-zidovske-obyvatele-trebice.html
- ↑ XART.CZ; MARTAKIDU, Dagmar. KLADENÍ KAMENŮ ZMIZELÝCH. www.bitessko.com [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ CHARVÁT, Jan. Kameny zmizelých připomínají oběti holocaustu. Boskovice jich mají už osmdesát. Blanenský deník. 2023-07-14. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ Židovská obec Brno | Kameny zmizelých. Židovská obec Brno [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Břeclav: Kameny zmizelých 16.6.2015. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ GRYCOVÁ, Alena. OBRAZEM: V Bučovicích odhalili dva Kameny zmizelých. Za oběti holocaustu. Vyškovský deník. 2015-11-20. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ DEBLÍN, ZŠ a MŠ. Kameny zmizelých v Herolticích. Základní škola a Mateřská škola Deblín [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých – Max Eitinger | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ ŠMÍD, Jiří. Historie Židů v Nedvědici. Nedvědický zpravodaj [online]. Mestys Nedvědice, 2013-09-01 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ PALÁT, Milan. Postoje studentů vysokých škol v Jihomoravském kraji k imigrantům. In: XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno: Masaryk university, 2016. Dostupné online. DOI 10.5817/cz.muni.p210-8273-2016-119.
- ↑ www.mesto-kromeriz.cz
- ↑ http://www.zslostice.eu/aktualne/akce-skoly/projekt-stolpersteine-kameny-zmizelych/288/
- ↑ Olomoucký deník, 15. listopadu 2017, online: olomoucky.denik.cz/
- ↑ Židovská obec Olomouc » Stolpersteine [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c KAMENY ZMIZELÝCH A ŠANSONÁRIUM - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KAMENY ZMIZELÝCH - 3. ETAPA - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f EHLOVÁ, Dana. Dalších šest kamenů zmizelých připomíná oběti holocaustu z Dobrušky. Rychnovský deník. 2023-05-20. Dostupné online [cit. 2024-03-14].
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „p.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p."/>