Wikipedista:Dokola/Pískoviště
Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola Chomutov[editovat | editovat zdroj]
| Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Chomutov Školní 50, příspěvková organizace | |
|---|---|
 | |
 | |
| Informace | |
| Zkratka | SPSCV |
| Zřizovatel | Ústecký kraj |
| Zaměstnanci | |
| Ředitel | Ing. Jan Lacina |
| Zástupce | Ing. Vlasta Galuszková |
| Poloha | |
| Adresa | Školní 1060/50 430 01 Chomutov |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′28,46″ s. š., 13°24′52,54″ v. d. |
 | |
| Identifikátory | |
| IZO | 600 020 363 |
| Oficiální web | https://www.spscv.cz |
| Obory vzdělání | |
| |
Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Chomutov Školní 50, příspěvková organizace je střední škola a vyšší odborná škola s technickým zaměřením v městě Chomutov. Sídlí ve Školní ulici téměř v centru města. V rámci středoškolského studia nabízí pět specializací a dva obory vyššího odborného vzdělání.
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Vznik a založení průmyslové školy v Chomutově je úzce spjat s bouřlivým rozvojem průmyslu ve městě v druhé polovině 19. století. V letech 1870-71 byla v Chomutově založena Krušnohorská železářská a ocelářská společnost a v roce 1872 zahájil provoz železářský a ocelářský závod se slévárnou a strojírnou Mannesmanovy závody. Ve městě působily i další menší průmyslové podniky, smaltovna a slévárna Pehr, Heegerova hřebíkárna, továrna na výrobu plechových hrnců a konzervových krabic a řada dalších. Díky tomu také rostla poptávka po odborně vyškoleném a vzdělaném dorostu. Podnět k založení odborné školy vzešel od chomutovské obce. V roce 1872 napsalo městské zastupitelstvo rakouskému ministerstvu žádost o zřízení mechanicko-technických výukových dílen a zároveň se zavázalo zajistit pro školu vhodnou budovu. Výnosem ministerstva obchodu ze dne 31. července 1873 bylo zřízení školy s názvem Mechanisch - technische Lehrwerkstätten des Handelsministeriums povoleno. Název byl záhy upřesněn na K. k. Maschinen-gewerbliche Fachschule mit Lehrwerkstätten in Komotau (C. k. odborná škola strojírenská s učebními dílnami v Chomutově). V té době se jednalo o první školu toho druhu v Rakousko – Uhersku. [1] [2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
- 31.7.1873 dle výnosu c.k.ministersta obchodu bylo povoleno v Chomutově zřídit školu pod názvem c.k. Mechanicko-technické učební dílny v Chomutově[3]
- 16. července 1874 položen základní kámen školy. Plány budovy vytvořil inženýr Theodor Reuter, který se stal prvním ředitelem školy.[4] [5]
- 24. října 1874 slavnostní otevření budovy a slavnostní zápis
- 26. října 1874 zahájení vyučování s 24 žáky[4]
- 1883 - nový výstižný název Odborná průmyslová škola strojní s výukovými dílnami
- 7. května 1901 usnesení zastupitelstva města o výstavbě nové budovy pro Odbornou průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou v ulici U sirotčince (dnes Školní ulice)
- 1901 - na podzim zahájena výstavba podle plánů vídeňského architekta Adalbert Pasdirek-Coreno
- 16. září 1902 zahájena výuka v nové budově školy.
- 1904 - zřízena dvouletá mistrovská škola mechanicko-technického směru Odborná škola pro strojnictví a elektrotechniku[4]
- 1909 - přejmenováno na Státní průmyslová škola[4]
- 1912 - snížení vyučovacích hodin z 54 na 48 a zavedeno nepovinné vyučování českého jazyka
Škole bylo přiznáno právo konat mistrovské zkoušky kovářů, zámečníků, slévačů, soustružníků a strojníků
- 1914 -1918 částečný útlum výuky, kurzy pro válečné invalidy, částečně ubytovací prostory pro vojsko
- 1924 - vznik Vyšší průmyslové školy elektrotechnické v Chomutově [4]
- 1926 - Rozšíření budovy školy o další patro.
- 1928 - 37 studentů složilo první maturitní zkoušky
- 1938 - zrušena výuka českého jazyka
- 1. října 1945 obnovena výuka
- 1992 - zahájen vzdělávací experiment v podobě interdisciplinárního oboru "Elektrotechnika a strojírenství"
- 2005 - zahájena spolupráce s Univerzitou J.E. Purkyně – kombinované bakalářské studium obor počítačové modelování ve výrobě, vědě a technice
- 2009 - zahájeno vzdělávání podle vzdělávacího programu Elektrotechnika a strojírenství
- 2010 - reakreditované studijní programy Vyšší odborné školy – Výpočetní systémy a Informatika ve státní správě
- 2012 - elektronizace administrativy, zavedení elektronické třídní knihy
- 2014 - oslavy k výročí 140 let založení školy
- 2015 - otevření první třídy oboru Technický management, prodloužení akreditace Vyšší odborné školy
Ředitelé Střední průmyslové a Vyšší odborné školy v Chomutově[1][4][editovat | editovat zdroj]
| Pořadí | Jméno | Období působení |
|---|---|---|
| 1 | Ing. Theodor Reuter[6] | 1874 - 1881 |
| 2 | Ing. Alfred Musil | 1881 - 1882 |
| 3 | Ing. Moriz Prasch | 1882 - 1900 |
| 4 | Ing. Josef Reichl | 1900 - 1909 |
| 5 | Ing. Hugo Lipovský | 1909 - 1921 |
| 6 | Ing. Wenzel Seliger | 1921 - 1931 |
| 7 | Ing. Eugen Sturm | 1931 - 1945 |
| 8 | Ing. Jan Bohdanecký | 1946 - 1949 |
| 9 | Ing. Václav Klepl | 1949 - 1967 |
| 10 | Ing. Jiří Lorenc | 1968 - 1989 |
| 11 | Ing. Josef Hassmann CSc | 1989 - 1996 |
| 12 | Ing. Jiří Lorenc ml. | 1997 - 2005 |
| 13 | Ing. Jan Lacina | 2005 - současnost |
Studijní obory[editovat | editovat zdroj]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V počátku se výuka na škole členila na Odbornou školu pro stavitelství a Mistrovskou školu mechanicko-technickou.[4]
Týdně se vyučovalo 54 hodin členěných na teoretickou a praktickou výuku. Délka vzdělávání byla 2 roky.
V roce 1900 byl zřízen jednoroční elektrotechnický kurz[3]
S rozvojem techniky se na škole začaly vyučovat předměty elektrotechnické. Dílny a laboratoře byly v roce 1918 vybaveny zařízením na elektrický pohon.
V roce 1959 byl zaveden nový učební obor Měřicí a automatizační technika.
Od roku 1967 byla povinná volba dalšího cizího jazyka kromě ruštiny.
Od roku 1976 byl otevřen obor Výpočetní technika.
V roce 1992 byl zaveden vzdělávací experiment, který spočíval v zavedení jednoho univerzálního interdisciplinárního oboru nazvaného "Elektrotechnika a strojírenství".
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Studijní obor Elektrotechnika je realizován podle vzdělávacího programu Elektrotechnika a strojírenství, je specifický tím, že první dva ročníky studia jsou společné pro všechna odborná zaměření a svým obsahem vytvářejí nezbytný základ technických znalostí a dovedností. Studium je čtyřleté, denní. Na základě osobního zájmu a prospěchu si žák po absolvování prvních dvou let studia volí jednu z pěti možných specializací.
Automatizační systémy[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru je základní elektrotechnické vzdělání s prvky elektroniky, strojírenství a programování tak, jak to dnešní stav automatizační techniky vyžaduje. Při této přípravě se využívá přirozeného zájmu žáků o moderní techniku a nové trendy v oblasti informační a komunikační techniky.
Silnoproudá elektrotechnika[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru je základní vzdělání v nejrůznějších oblastech silnoproudé elektrotechniky a energetiky, získání informací o výrobě a rozvodech elektrické energie, světelné a elektrotepelné technice, el. pohonech, řídicí a regulační technice a dalších alternativních zdrojích.
Automatizovaná konstrukce ve strojírenství[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru jsou odborné znalosti oblasti strojírenské technologie, CAD, CAM, konstrukce a výroby strojních zařízení včetně jejich měření a kontroly.
Technický management[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru je kombinace znalostí z oblasti elektrotechniky a ekonomiky, získání teoretických i praktických znalosti v oblasti výroby elektrické energie s přesahem do sféry technicko ekonomické.
Výpočetní systémy[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru jsou znalosti z oblasti programování, databází, správy síťové topologie, diagnostiky počítače a principů fungování, součástí je též tvorba a správa webových stránek a aplikací.
Vyšší odborná škola[editovat | editovat zdroj]
Je forma pomaturitního vzdělávání, které je denní, tříleté. Vzdělávací program je akreditovaný od roku 2010. Studium je zakončeno absolutoriem, jež se skládá z obhajoby absolventské práce, zkoušky z odborných předmětů a zkoušky z cizího jazyka. Absolvent získává diplom a titul Diplomovaný specialista v oboru – DiS. Součástí vzdělávacího programu je půlroční praxe, kterou studenti absolvují v průběhu třetího ročníku u firmem našeho regionu. Studenti na VOŠ platí školné.
Výpočetní systémy[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru je zavádění výpočetní techniky, její diagnostika, programování a technické řešení počítačových sítí v nejrůznějších odvětvích průmyslu, služeb i obchodu.
Veřejnosprávní činnost s podporou ICT[editovat | editovat zdroj]
Obsahem oboru je příprava na řízení či samostatnou činnost v oblasti účetnictví, daňové specializace, personalistiky, správní nebo zprostředkovatelské činnosti a řízení jakosti.
Budova školy[editovat | editovat zdroj]
Dle výnosu c.k.ministerstva obchodu bylo povoleno v Chomutově zřídit školu c.k. Mechanicko-technické učební dílny v Chomutově. Město se zavázalo, že ponese náklady na vybudování a provoz školy. První budova školy byla postavena na Pražské ulici[1]. U návrhu této budovy stál první ředitel školy Ing. Theodor Reuter. Tato budova byla přízemní a měla 17 učeben. Budova dodnes stojí a je komerčně využívána.
V roce 1901 byly zahájeny práce na výstavbě nové budovy školy ve Školní ulici. Architektonický návrh secesní budovy je prací atelieru Pazdirek-Coreno, Vídeň.[1] .Secesní budova byla jednopatrová s průčelím zdobeným jmény významných techniků. Nad vchodem školy visela plastika rakouského orla. Nad římsou byly umístěny dvě alegorické sochy v nadživotní velikosti jejichž autoři byli profesor Černil (socha Strojírenství) a c.k. učitel Suchomel (socha Elektrotechnika) z odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích.[7]
Vznik Vyšší průmyslové školy elektrotechnické v Chomutově a velký zájem o technické vzdělání vedl v roce 1926/1927 [4]k rozšíření školy o další patro, čímž získala dnešní podobu.
V současnosti má škola 24 učeben, 13 laboratoří a dílenské prostory.
Na pozemku školy je umístěna socha akademického sochaře Kamila Sopka "Pocta F. J. Gerstnerovi" v upomínku významného chomutovského rodáka Františka Josefa Gestnera který se významným způsobem o rozvoj českého technického školství.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SOLLANEK, Rudolf; RUDOLF, Oskar. Festschrift zur Erinnerung an den 50jährigen Bestand der Staatsgewerbeschule in Komotau. 1924. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1924. 103 s. Dostupné online. S. 14.
- ↑ Město Chomutov - historie [online]. [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b PERK, Ladislav. Bakalářská práce: Vývoj Střední průmyslové školy v Chomutově a rozvoj průmyslu na Chomutovsku. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2009. 51 s. Dostupné online. S. 26.
- ↑ a b c d e f g h MIKEŠ, ING., Jan. Disertační práce Historie výuky a vývoj učebnic elektrotechniky v Českých zemích.. [s.l.]: Západočeská universita v Plzni, 2012. Dostupné online. S. 340.
- ↑ http://alte-hp.komotauarchiv.de/staats.htm
- ↑ Christian Theodor Reuter. alte-hp.komotauarchiv.de [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Zpráva za školní rok 1902 - 1903. Hořice: [s.n.], 1903. 12 s. Dostupné online. S. 7.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BROŽOVSKÝ, Karel; ZÁBRANSKÝ, František. Chomutov - Historický průvodce a zajímavosti města. 1.. vyd. Chomutov: odbor školství a kultury MěstNV Chomutov, 1978. 207 s. S. 151-153.