Volfgang Kinský
Volfgang hrabě Kinský | |
---|---|
![]() | |
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora | |
Ve funkci: 1870 – 1885 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Josef Xaver hrabě Vratislav z Mitrovic |
Nástupce | Jindřich hrabě Wolkenstein-Trostburg |
Narození | 19. ledna 1836 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 14. prosince 1885 (ve věku 49 let) Merano ![]() |
Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
Titul | ![]() |
Choť | (1871) Helena Thurn-Taxisová (1839–1901) |
Rodiče | Josef Kinský (1806–1862) a Marie Henrietta Czerninová z Chudenic (1806–1872) |
Profese | důstojník |
Náboženství | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Volfgang hrabě Kinský (Jan Rudolf Volfgang Maria hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, německy Johann Rudolf Wolfgang Maria Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 19. ledna 1836 Vídeň – 14. prosince 1885 Merano) byl český šlechtic z rodu Kinských. Po službě v armádě působil u císařského dvora ve Vídni a v letech 1870–1885 zastával funkci nejvyššího kuchmistra.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7d/Wolfgang_Kinsky%2C_Wolfgang_Chotek.jpg/220px-Wolfgang_Kinsky%2C_Wolfgang_Chotek.jpg)
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Kinských, patřil ke kostelecké větvi.[1] Narodil se jako třetí syn hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a jeho manželky Marie Henrietty, rozené hraběnky Černínové z Chudenic (1806–1872).[2] Jméno dostal po matčině otci Volfgangu Černínovi. Středoškolské vzdělání absolvoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a poté vstoupil do armády, již v roce 1857 byl nadporučíkem u 8. pluku dragounů.[3]. V roce 1861 dosáhl hodnosti rytmistra,[4] téhož roku byl jmenován c. k. komořím.[5] Několik let sloužil u 4. hulánského pluku v Uhrách, zároveň byl přidělen ke kanceláři císařského generálního pobočníka.[6] Díky rodinným vazbám se dostal ke dvoru ve Vídni a v roce 1870 byl přeřazen z aktivní vojenské služby do c. k. zeměbrany. Od roku 1870 až do smrti zastával úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) s platem 4 000 zlatých ročně. Nejvyšší kuchmistr byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi, měl hlavní dozor nad císařskou kuchyní (tzv. velká dvorní kuchyně se nacházela ve Švýcarském dvoře paláce Hofburg) a byl zodpovědný nad podáváním jídel na dvorních slavnostech, plesech nebo diplomatických večeřích často pro několik set hostů.[7] V roce 1873 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[8]
Zemřel 14. prosince 1885 ve věku 49 let v Meranu, o pět dní později byl pohřben v rodové hrobce v Budenicích.[9][10] Řada dokumentů a písemností k veřejným aktivitám Volfganga Kinského je uložena ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové.
Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Z titulu své dlouholeté funkce nejvyššího kuchmistra byl hostitelem významných návštěv u císařského dvora a díky tomu obdržel řadu ocenění od zahraničních panovníků. Od roku 1865 byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[11]
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
Řád sv. Stanislava (Rusko)
velkokříž Řádu červené orlice (Prusko)
Řád Medžidie I. třídy (Turecko)
velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
Řád Isabely Katolické (Španělsko)
Řád Leopolda (Belgie)
velkokříž Řádu Spasitele (Ŕecko)
Řád Fridrichův (Württembersko)
Řád Albrechtův (Sasko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád Takova (Srbsko)
Řád Františka I. (Itálie)
Řád zähringenského lva (Bádensko)
Řád lva a slunce (Persie)
velkodůstojník Řádu růže (Brazílie)
velkodůstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
rytíř Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
Řád Adolfa Nasavského (Lucembursko)
Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1871 se ve Vídni oženil s princeznou Helenou Thurn-Taxisovou (1839–1901), dcerou bývalého nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty Bedřicha Hanibala Thurn-Taxise. Helena byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[12] Manželství zůstalo bez potomstva. Helena po ovdovění žila u svého bratra Bedřicha Thurn-Taxise na zámku v Biskupicích, kam byla také převezena Volfgangova knihovna.[13] Přesun Volfgangovy pozůstalosti na Moravu vysvětluje také přítomnost několika jeho portrétů ve sbírkách Moravské galerie v Brně.[14][15]
Z Volfgangových sourozenců starší bratr Bedřich Karel (1834–1899) vlastnil velkostatek Kostelec nad Orlicí a jako dlouholetý poslanec českého zemského sněmu a říšské rady byl aktivní v politickém životě. Jejich sestra Vilemína (1838–1886) se provdala za diplomata Bohuslava Chotka (1829–1896). Z jejich manželství se narodilo devět dětí, z toho jediný syn Volfgang (1860–1926), státní úředník a kmotřenec Volfganga Kinského. Z dcer Bohuslava Chotka proslula Žofie (1868–1914), manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899; s. 245
- ↑ Rodokmen rodu Kinských dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1857; s. 477 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des oesterreichishen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 373 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich 1866; Vídeň, 1866; s. 118 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 383 dostupné online
- ↑ Kolektiv: Poklady na cisárskej slávnostnej tabuli. Kultúra stolovania na viedenskom dvore; Vídeň, 2023; s. 145–146 ISBN 978-3-903448-45-2
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1976; s. 183 dostupné online
- ↑ Pohřebiště Kinských na webu royaltyguide dostupné online
- ↑ Matrika zemřelých 1848–1886, rok 1885, Budenice dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Volfganga Kinského in: Hof-und Staats Handbuch der österreichisch-ungarischen Monarchie 1885; Vídeň, 1885; s. 16 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 365 dostupné online
- ↑ BENDOVÁ, Lenka: Provenienční a obsahová charakteristika fondu zámecké knihovny Biskupice (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011; 61 s. (kapitola Wolfgang Kinský, s. 22–25 dostupné online
- ↑ Portrét Volfganga Kinského se synovcem Volfgangem Chotkem (1866) ze sbírek Moravské galerie dostupné online
- ↑ Portrét Volfanga Kinského v orientálním kostýmu (1868) ze sbírek Moravské galerie dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VALENTA, Aleš: Rodinný archiv Kinských Kostelec nad Orlicí (1750) 1797–1951. Inventář, Státní oblastní archiv Zámrsk, 2014; 182 s. dostupné online
- Kinští
- Čeští šlechtici
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Maltézští rytíři
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu Isabely Katolické
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu zähringenského lva
- Nositelé Řádu růže
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Řádu Adolfa Nasavského
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Narození 19. ledna
- Narození v roce 1836
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 14. prosince
- Úmrtí v roce 1885
- Úmrtí v Meranu
- Pohřbení v hrobce Kinských v Budenicích