Rudolf Welsersheimb
Rudolf hrabě Welser von Welsersheimb | |
---|---|
![]() Erb hrabat z Welsersheimbu | |
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku | |
Ve funkci: 1903 – 1911 | |
Předchůdce | Viktor Dubský z Třebomyslic |
Nástupce | Christoph Wydenbruck |
Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku | |
Ve funkci: 1894 – 1895 | |
Předchůdce | Agenor Gołuchowski |
Nástupce | Alois Lexa von Aehrenthal |
Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii | |
Ve funkci: 1888 – 1889 | |
Předchůdce | Alois Seiller |
Nástupce | Ladislaus Hengelmüller |
Narození | 1. března 1842 Vídeň |
Úmrtí | 25. října 1926 (ve věku 84 let) Štýrský Hradec |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rudolf Welser hrabě z Welsersheimbu (Rudolf Maria Josef Leopold Anton Welser Graf von Welsersheimb) (1. března 1842, Vídeň – 25. října 1926, Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil na ministerstvu zahraničí a zastával řadu nižších funkcí, poté byl vyslancem v několika evropských zemích i v zámoří. V závěru své kariéry byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1903–1911).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Welserů z Welsersheimbu hraběcí titul od roku 1719)[1]. Byl synem diplomata a c.k. komořího hraběte Gottfrieda z Welsersheimbu (1795–1867). Po studiích zahájil svou kariéru jako úředník u zemského soudu ve Štýrském Hradci (1865), po složení diplomatických zkoušek přešel pod ministerstvo zahraničí. Jako diplomat na nižších postech působil v Istanbulu, Berlíně a Římě, v letech 1882–1885 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě, poté pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí. V letech 1888–1889 byl krátce vyslancem v Brazílii, odkud odešel po revoluci a vyhlášení republiky. V letech 1894–1895 vyslancem v Rumunsku, mezitím na ministerstvu zahraničí dosáhl funkce prvního sekčního šéfa a v roce 1894 byl jmenován tajným radou. Pro konání mezinárodní konference v Haagu v roce 1899 mu byl propůjčen dočasný titul velvyslance. Poté nastoupil dlouhodobou dovolenou, ale na přání ministra zahraničí Gołuchowského zůstal v disponobilitě. V letech 1903–1911 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsko, v této funkci byl delegátem na mezinárodní konferenci v Algecirasu (1906), která projednávala zájmy evropských velmocí v Maroku. V lednu 1911 byl na vlastní žádost z Madridu odvolán a odešel do penze.
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1873 byl jmenován c. k. komořím a jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1894). Během diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[2]
velkokříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko, 1899)
Řád železné koruny I. třídy (Rakousko-Uhersko, 1897)
rytířský kříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko, 1881)
rytířský kříž Řádu Františka Josefa (Rakousko-Uhersko, 1869)
velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice I. třídy (Německo)
Řád koruny (Německo)
Řád sv. Michaela (Barovsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád Fridrichův (Württembersko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Řád rumunské koruny (Rumunsko)
Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
Řád italské koruny (Itálie)
Řád Takova (Srbsko)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie (Osmanská říše)
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
Řád posvátného pokladu (Japonsko)
Byl dvakrát ženatý (Celestina Zois von Edelstein, 1848–1876; Hildegarda von Uechtritz, 1860–1939), ale zemřel bez potomstva.
Jeho bratranec Zeno Welsersheimb (1835–1921) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti c.k. polního zbrojmistra a v rakouské vládě byl dlouholetým ministrem zeměbrany (1880–1905).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rod Welserů z Welsersheimbu in: Biographisches Lexikon dex Kaiserthums Österreich dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Welsersheimba in: Jahrbuch des auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1910; s. 54 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakouští šlechtici
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu posvátného pokladu
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Narození 1. března
- Narození v roce 1842
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 25. října
- Úmrtí v roce 1926
- Úmrtí ve Štýrském Hradci