Ottomar Madlé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ottomar Madlé von Lenzbrugg
Velitel 25. pěší divize
Ve funkci:
16. dubna 1910 – 31. prosince 1913
PředchůdceSándor Nyiri
NástupceKarl von Lukas
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1917), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)

Narození7. ledna 1858
Opava
Úmrtí29. prosince 1945 (ve věku 87 let)
Vídeň
Titulšlechtic (Edler von Lenzbrugg) 1909
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1905)
rytíř Císařského řádu Leopoldova (1912)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ottomar Friedrich Madlé von Lenzbrugg (7. ledna 1858 Opava29. prosince 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog nebo úředník na ministerstvu války. Několik let byl velitelem větších jednotek u c. k. zeměbrany a nakonec velitelem divize ve Vídni. Za první světové války byl kvůli zdravotním potížím pověřován již jen podružnými úkoly, v roce 1917 nicméně dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po zániku monarchie byl v armádě penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studoval nejprve gymnázium v rodné Opavě, první vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a v letech 1875–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[1] Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k 1. pěšímu pluku ve Vídni.[2] V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1885) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil u pěších brigád ve Štýrském Hradci a v Pljevlji,[3] v letech 1888–1889 působil v hodnosti kapitána jako štábní důstojník u 15. armádního sboru v Sarajevu a v letech 1889–1894 byl úředníkem na 5. odboru ministerstva války.[4] Poté sloužil v Linci a Otočaci, v letech 1895–1899 působil jako pedagog na Válečné škole a mezitím postupoval v hodnostech (major 1894, podplukovník 1897).[5] V hodnosti plukovníka (1900) přešel na několik let k c.k. zeměbraně, byl velitelem 19. zeměbraneckého pěšího pluku ve Lvově[6] a od roku 1903 vedl kurzy pro štábní důstojníky zeměbrany ve Vídni.[7]

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8][9] a převzal velení 25. zeměbranecké pěší brigády ve Vídni.[10] V roce 1910 dosáhl hodnosti polního podmaršála[11] a v letech 1910–1913 byl velitelem 25. pěší divize ve Vídni.[12] V prosinci 1913 byl ze zdravotních důvodů přeložen do stavu záloh, ale na začátku první světové války znovu povolán do aktivní služby. Zastával však již jen podružné úkoly, v letech 1914–1915 byl přidělen k posádkovému velitelství ve Vídni.[13] Kvůli zdravotním problémům vojsko znovu opustil koncem roku 1915 a od té doby žil v soukromí. K datu 10. srpna 1917 obdržel hodnost titulárního polního zbrojmistra,[14] formálně byl v armádě penzionován až 1. ledna 1919.[15] Dožil v soukromí ve Vídni, je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Lenzbrugg. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[16] V době Rakouské republiky se angažoval ve veřejném životě jako člen různých spolků a organizací, byl například čestným prezidentem Rakouského klubu turistů.

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 90 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 249 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 164 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194 dostupné online
  6. Schematismus für das K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie 1902; Vídeň, 1902; s. 104 dostupné online
  7. Schematismus für das K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie 1904; Vídeň, 1904; s. 107 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 288 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 169 dostupné online
  10. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1907; Vídeň, 1907; s. 79, 113 dostupné online
  11. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 137, 179 dostupné online
  13. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 12 dostupné online
  14. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Služební postup Ottomara Madlé in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 110 dostupné online
  16. Přehled řádů a vyznamenání Ottomara Madlé in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 317 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]