Ostnák africký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOstnák africký
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák africký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďostnákovití (Jacanidae)
Rodostnák (Actophilornis)
Binomické jméno
Actophilornis africanus
(Gmelin, 1789)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Synonyma
  • Actophilornis africana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák africký (Actophilornis africanus) je středně velký vodní pták z čeledi ostnákovitých, který se vyskytuje v subsaharské Africe.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1789 v revidované a rozšířené verzi Linného veledíla Systema naturae. Gmelin druh pojmenoval jako Parra africana.[2] Svůj popis založil na ilustraci a popisu ostnáka afrického v knize A General Synopsis of Birds z roku 1785 anglického přírodovědce Johna Lathama.[3] Gmelin i Lotham označili za typovou lokalitu Afriku, což bylo v roce 1915 upřesněno na Etiopii.[4][5] Moderní taxonomie řadí ostnáka afrického do rodu Actophilornis, který byl vytyčen v roce 1925 americkým ornitologem Harrym C. Oberholserem.[6][7] Vědecký druhový název druhu africanus znamená latinsky „africký“.[8] Jedná se o monotypický taxon, čili nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 30 cm, samice jsou přitom o něco větší než samci. Je zcela nezaměnitelný, převážně kaštanově hnědý s tmavými letkami, ocasem a pruhem na hlavě. Ta je společně s krkem jinak světlá, zobák s čelním štítkem je světle modrý a nápadně dlouhé končetiny s prsty, díky kterým je schopen chodit i po plovoucí vegetaci, šedé.[9][10]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na rozsáhlém území subsaharské Afriky, kde je stálý, avšak vysoce potulný. Přesuny ostnáka afrického jsou dost závislé na proměnlivé hladině vody v záplavových oblastech a při náhlém výskytu vody v místech, kde se již roky neobjevil, může ostnák africký tato místa velmi rychle osídlit, i kdyby tam měl doletět stovky kilometrů.[11] Ostnák africký se nevyskytuje na Madagaskaru, kde ho nahrazuje ostnák madagaskarský.[12]

Stejně jako ostatní ostnáci, i ostnák africký je nerozlučně spjat se sladkovodním prostředím s vodní vegetací. Preferuje hlavně stojaté močálovité, jezerní či rybniční vody, občas může obývat i slepá ramena řek. Živí se hmyzem, červy a různými měkkýši a členovci, jako jsou pavouci nebo korýši. Občas slupne i letící mochu nebo pozře semena. Potravu typicky hledá na plovoucí vegetaci, kterou občas může vyrvat i z kořeny a hledat tak bezobratlé v kořenovém systému.[11] K pohybu po vodě mu dobře slouží enormně dlouhé prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují ostnákovi zdánlivě pohyb po vodních rostlinách.[10]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Ve vhodných habitatech může dojít k zahnízdění po celý rok, avšak v místech sezónních záplav dochází k zahnízdění pouze v určitou část roku.[11]

Hnízdo má podobu jednoduché plošinky z rostlinného materiálu.[10] Samice klade kolem 4 lesklých vajec s tmavými vlnkami.[13] Veškerou hnízdní péči zajišťuje samec. Ten při inkubaci vsunuje svá křídla pod vejce, takže nejsou v kontaktu s vlhkým hnízdem, a zahřívá je tak mezi tělem a křídly. Podobně dochází i k zahřívání mláďat – samec je vsune mezi tělo a křídlo a dokonce s nimi takto dovede i chodit. K zahřívání vajec a mláďat mezi křídlem a tělem má zvláště uzpůsobené křídelní kosti.[10] Inkubace trvá kolem 22–28 dní.[13] Mláďata jsou vysoce prekociální.[10] Rodí se obalena prachovým peřím, které je zespoda bílé, shora černohnědě proužkované. Samec je nekrmí, avšak vodí je za potravou, na kterou ukazuje zobákem.[11] Jednou ze zvláštních schopností mláďat je, že při úniku před predátorem se dovedou potopit pod vodu, avšak zobák nechají nad hladinou, takže si takto ponechávají přísun kyslíku.[10] Mláďata stráví se samcem kolem 40–70 dní, než se osamostatní. Adultní opeření u nich vzniká kolem věku 1 roku.[11]

  • Vejce ostnáka afrického
    Vejce ostnáka afrického
  • Mládě (Kakegawa, Japonsko)
    Mládě (Kakegawa, Japonsko)
  • Nedospělec (Baringo, Keňa)
    Nedospělec (Baringo, Keňa)
  • Dospělec (Okavango, Botswana)
    Dospělec (Okavango, Botswana)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ GMELIN, Johann Friedrich. Systema naturae per regna tria naturae : secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 13. vyd. Lipsiae [Leipzig]: Georg. Emanuel. Beer, 1789. Dostupné online. S. 709. (latinsky) 
  3. ↑ LATHAM, John. A General Synopsis of Birds. London: Printed for Leigh and Sotheby, 1785. Dostupné online. S. 246 No. 7; Plate 87. 
  4. ↑ GRANT, Claude H. B.; LOWE, Willoughby P. On a Collection of Birds from British East Africa and Uganda, presented to the British Museum by Capt. G. S. Cozens.‐ Part I. S truthioniformes ‐P elecaniformes. Ibis. 1915-01, roč. 57, čís. 1, s. 1–76. Dostupné online [cit. 2024-04-28]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1915.tb08178.x. (anglicky) 
  5. ↑ Check-List of Birds of the World. Příprava vydání James Lee Peters. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1934. Dostupné online. S. 226. (anglicky) 
  6. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ OBERHOLSER, Harry C. A new name for the genus Actophilus Oberholser. Proceedings of the Biological Society of Washington. 1925, roč. 38, s. 90. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 35. 
  9. ↑ KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 227. 
  10. ↑ a b c d e f HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 215-216. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e Handbook of the birds of the world: Volume 3, Hoatzin to Auks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. Dostupné online. ISBN 84-87334-20-2. S. 289. (anglicky) 
  12. ↑ Actophilornis albinucha [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22693532A173128661.en. (anglicky) 
  13. ↑ a b GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 113-114. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ostnák_africký&oldid=23864486“