Přeskočit na obsah

Henry van de Velde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henry van de Velde
Narození3. dubna 1863
Antverpy nebo Antverpy
Úmrtí25. října 1957 (ve věku 94 let)
Curych nebo Oberägeri
Místo pohřbeníTervuren Communal Cemetery
Alma materKrálovská akademie výtvarných umění v Antverpách
Gentská univerzita
Povoláníarchitekt, designér, malíř, vysokoškolský učitel, inženýr, návrhář interiérů, designér šperků a designér nábytku
Manžel(ka)Maria Van de Velde
Významná dílaBoekentoren (Gent)
Muzeum Kröllerové-Müllerové
Villa Bloemenwerf
National Institute for Technical Education Leuven
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry van de Velde (3. dubna 1863 Antverpy15. října 1957) byl belgický malíř, návrhář a architekt. Tvořil návrhy nábytku, kovových předmětů, textilií a knižních vazeb.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1897 se osamostatnil a založil Société van de Velde, kde se vyráběl nábytek, doplňky interiéru, galanterie a klenoty z kovů. V roce 1907 se stal ředitelem Školy umění a řemesel ve Výmaru. Společně s architektem Viktorem Hortou a Paulem Hanikarem patřil k zakladatelům belgické secese. Byl také jedním z představitelů hnutí Art and Crafts.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Chemnitz, Germany: Villa Esche
  • Dům Bloemenwerf v Uccle u Bruselu (1895)
  • kadeřnictví Haby v Berlíně (1889)
  • Hagen
    • Folkwang-Museum Hagen (1900–1902)
    • Obytný dům Karla Ernsta Osthause, Hohenhof (1907–908)
  • Výmar
    • Nietzsche Archiv (1903)
    • Umělecká škola (1904–1911)[p 1]
    • Uměleckoprůmyslová škola (1905–1906)[p 1]
    • dům Hohe Pappeln (1907–1908)
    • Villa Dürckheim (1912–1913)
  • Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem (1914)
  • Villa Esche v Chemnitzu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími stavbami Bauhausu ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mrázovi Bohumír a Marcela: Secese. Edice -ismy. Obelisk Praha 1971
  • Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
  • Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.