Diskuse k Wikipedii:Diskuse o smazání/Sturz (šlechtický rod)

Původně vloženo do archivované stránky DoSu. Na diskusní stránku přesunul --Harold (diskuse) 3. 2. 2020, 11:51 (CET)
1. Šlechtický rod Sturzů (či Sturtzů) samozřejmě není vybájen, ale nesporně doložen, jak dokládá i nedávno opravený a přesměrovaný článek zde. Argumentace, že nikdo nemůže mít v erbu poklop na hutný pec, a že by měl být tento erb výmyslem Jiřího B. Sturze je účelový nesmysl – erb je doložen v Erfurtu už v první tř. 16. století, např. na kamenném náhrobku Georga Sturze. Erb v jeho nejstarší podobě publikuje např. Erfurter Wappenbuch – teil 1. 2. Pisatel jednoho příspěvků výše tvrdí, že konzultoval existenci rodu s přední autoritou na šl. rody, Prof. Županičem a že ten mu sdělil, že žádný takový rod nobilitován nebyl. Tak to zjevně konzultoval špatně: Nobilitovány byly dokonce dva (!) rody jména Sturz (Sturtz) – např. jistý uherský důstojník v závěru 19. století, tedy jen pár let před zrušením titulů – v jeho erbu je hlava černocha. Jde o šlechtu „novoštítnou“ vyslovenou specializaci Prof. Županiče. Pisatel se nejspíš špatně – účelově ptal. Rod, ke kterému se hlásí Jiří Sturz pochází z Erfurtu a nobilitovan byl roku 1559 (dle odkazů na upraveném korektním článku). Pravdou je, že tento rod nezískal nikdy inkolát v Č. zemích. Obě zmíněné rodiny jsou řádně dohledatelné(!). Některé výkřiky v této diskuzi (typu: „smažte obě hesla Sturz i J. B. Sturz“) se více či méně zaštiťují pravdou a korektností, ale spíše poukazují na osobní zášť a samy uvádějí zjevné nepravdy. 3. Původní text hesla „Sturz – šlechtický rod“ vykazoval mnoho chyb, rozhodně se však nejednalo o „zjevný hoax“. To dokazují i upravené verze obou hesel, jak o rodu, tak o JBS. Jejich autorem byl Pavel Jirásek, (ne, nejde o smyšlenou postavu, ale, o IT pracovníka Magistrátu Liberec). Informace, které byly nesprávné, nebo nebyly ozdrojovány pocházejí z rodinné „mytologie“ současných Sturzů/Šturců. Já sama jsem vzdálenější příbuznou J. B. Sturze, právě ze šturcovské strany a tuto rodinnou „mytologii“ znám. Nejde však o nějaký „polský šlechtický syndrom“ jehož jsme dnes častými svědky. (Proklamace typu „prababička prý byla polská šlechtična, ale zchudli“), naše kontinuita a rodinná paměť je v tomto ohledu přeci jen příliž silná a konkrétní, problémem je fakt, že tradice šlechtictví byla v naší rodině v podstatě přetržena. (Můj děd, Jiřího praděd Karel Sturz, se počeštil na Šturc a stal se za Světové války ruským legionářem, stál tedy na zcela jiné ideové straně). Chybí nám dnes řada informací a chyběly nám i důkazy o potomství předmětného šlechtického rodu. Na znovuzískání těchto informací však usilovně pracujeme. Až budou kompletovány, budou vloženy i do zdejšího hesla. Zásadní chybou J. B. Sturze je fakt, že patrně z touhy po oživení rodinné tradice prezentoval zde neozdrojované a neověřené informace, což se v okamžiku, kdy se stal veřejným činitelem stalo nástrojem k jeho očernění - nic víc, nic míň. 4. Causa Jiří Bartoš – Bartoloměj Sturz – Sturc, můj příbuzný ze šturcovské strany, je člověk rozkošatělých zájmů a aktivit, o němž na internetu vládně podivuhodné mlžno. Jeho energie, šíře působnosti, vědomostí a zájmu jsou výrazné a provokující. Vždy měl mnoho přátel a obdivovatelů, našli se přirozeně skalní ne-sympatizanti, většinou ti, kteří jím byli nějak dotčeni. (Zhrzené bývalé přítelkyně a odložení kamarádi). Studoval na 4 vysokých školách. V Olomouci, Brně, Liberci a Praze. Pokud vím, kvůli své příznačné rozlítanosti žádnou nedokončil, ale v jednom případě to bylo téměř (publikoval komerčně texty diplomky, následně vedl s univerzitou o tom spor). Teprve v současnosti, kdy se snad usadil, dokončuje pokud vím historii v Liberci. Opravdu nevím, zda se chlubil akademickými tituly, vím pouze, sama pracující ve sdělovacích prostředcích, že různé varianty akad. titulů žily na netu v textech o něm vlastním životem. Akademický titul se zjevně nikdy neobjevil v oficiálních dokumentech. (V takovém případě by totiž byl jako zastupitel jistě odvolán, což se nestalo). 5. Mimochodem k původu: Jiří Bartoloměj Sturz je Sturzem z matčiny strany, po otci se jmenoval Bartoš. (Bartošové byli mlynářskou rodinou z Horních Uher – z Popradu, předtím z jižních Čech, pokud vím, jsou příbuzní s plavební inženýrem z 18. století, Josefem Rosenauerem). Jméno Sturz si vzal proto, že byl nejstarším vnukem a známého regionálního výtvarníka - malíře Karla Šturce (1924 – 2000 - člověka mimořádné „aristokratické“ pověsti.) V opačném případě by jméno zaniklo. Protože nebylo možné nechat si jména obě, jak původně zamýšlel, změnil Bartoše na křestní Bartoloměj a příjmením se stalo tradiční „Sturz“. V publikační činnosti však stále používá „Bartoš Sturz“.

6. Když čtu ve zdejších příspěvcích informace o „pouhém kuchaři“ a „historikovi laikovi“ musím konstatovat, že jednak nechápu to snobské „pouhý“ a předně: Jiří Bartoloměj Sturz de facto, svou publikační a badatelskou činností dávno dokázal, že je historikem. Jeho texty jsou v odborných impaktovaných periodikách i populárních. Je vyhledávaným lektorem: Na mladoboleslavské Univerzitě třetího věku ne „působil donedávna“, ale velmi úspěšně působí dosud, tuším minimálně od roku 2005, jeho přednášky jsou vyhledávány a mimořádně oblíbené. Svá témata přednáší šťavnatým způsobem, v širokých souvislostech, aniž by překračoval hranice bulváru, nebo nevkusu. Za ta léta si skutečně nejsem vědoma, že by někdo napadal jeho odbornost - opak je pravdou. Jen v posledním roce například vydal knihu, tuším o řádu dominikánů a jejich hudební kultuře a také o první světové válce v Pojizeří. Jeho historické procházky v Mladé Boleslavi navštěvuje pravidelně okolo stovky účastníků. V Mnichově Hradišti spolu s kamarádem sami opravili hrobku Vincence z Valdštejna. Jeho trochu velikášským, ale zcela obdivuhodným projektem bylo započetí renovace zámku ve Stvolínkách u České Lípy, kam se na jeho akce dosud sjíždějí stovky lidí. Co si Jiří Bartoloměj Sturz nadrobil, si tady také zde „vyžírá“. (Před časem mi sdělil, že „to prostě nečte“, čímž dle mého názoru dělá chybu.) Tyto skutečnosti však rozhodně neopravňují anonymní debatéry na této diskuzi, aby lhali a pod záminkou korektnosti si tu hojili své vlastní mindráky. Eliška Pilařová -- Tento nepodepsaný komentář přidal(a) uživatel(ka) Elpil (diskuse)
Konec přesunuté části.