Antonín Wildt (sochař)
| Antonín Wildt | |
|---|---|
 Antonín Wildt | |
| Narození | 11. června 1830 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. dubna 1883 (ve věku 52 let) nebo 13. dubna 1883 (ve věku 52 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | onemocnění plic |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | sochař |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anton Wildt, též Antonín Wildt (11. června 1830 Praha – 12. dubna 1883 Praha[1]) byl český sochař.
Život[editovat | editovat zdroj]
Anton Wildt se školil v letech 1848-1855 v sochařské dílně Josefa Maxe. Roku 1855 poprvé vystavoval na výroční výstavě Krasoumné jednoty a následujícího roku si otevřel v Praze vlastní sochařskou dílnu. Počátkem 60. let pracoval ve Vídni na výzdobě Arsenalu spolu s Ludvíkem Šimkem a Tomášem Seidanem, v letech 1863-69 spolupracoval ve Vídni se sochařem F. Melnickým.
K jeho přátelům patřili malíř Josef Mánes, který Wildta portrétoval, a Adolf Kosárek. Po Kosárkově předčasné smrti Wildt sňal jeho posmrtnou masku.
Měl velký smysl pro humor, své společníky a přátele bavil vyprávěním originálních vtipů. Nabízeli mu kvůli tomu angažmá v divadle, to ale odmítal — zdařile reprodukovat cizí dílo by nedokázal. V 50. letech si společně s malířem Karlem Purkyně tropil žerty z pražské policie.[2][3] Jeho humor byl laskavý, dobrácký. Byl známý i jako vlastenec, starostlivý manžel a otec.[2] Zemřel na onemocnění plic,[4] pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[5]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Wildt byl vyškolen v dílně bratří Maxů jako klasicistní sochař a ve svých dílech se vyrovnával s neorenesančním dobovým názorem. Wildtova tvorba kolísá mezi idealismem až poněkud lidovým (Tylův náhrobek) a ozdobným realismem (pomník Kopeckého). Jeho nejznámějším dílem je sousoší Čechie na atice bývalé České spořitelny na Národní třídě v Praze. Wildtovy náhrobky jsou většinou řemeslné, bez vyšších uměleckých ambicí.[2]
Známá díla[editovat | editovat zdroj]
- 1855 Jaroslav ze Šternberka (vystaveno v Krasoumné jednotě)
- 1857 Josef Kepler (vystaveno v Krasoumné jednotě)
- 1860 Kenotaf Gustava z Putzlacheru, kostel sv. Jakuba Většího Nepomuk
- 1861 Pomník purkmistra Martina Kopeckého, Plzeň
- 1861 Sousoší Čechie přijímající úspory lidu, průčelí Ullmannovy České spořitelny v Praze (dnes budova Akademie věd České republiky), podle kresebného návrhu Josefa Mánesa[6]
- Náhrobek Josefa Kajetána Tyla, Plzeň
- Náhrobek Václava Klimenta Klicpery, Olšanské hřbitovy Praha[7]
- Socha Komenského, Škola na Rejdišti, Praha
- Sochařská výzdoba Šebkova paláce (dnes Bredovský), Praha
- Sochařská výzdoba Prašné brány, Praha (do roku 1883)
- 1881 restaurování několika pražských kašen[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Literární vzpomínky. Ohlas od Nežárky (V systému Kramerius). 24. 4. 1897, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c Ant. Wildt. Humoristické listy. 1883-04-21, roč. 25, čís. 16, s. 124. Dostupné online [cit. 2011-02-26].
- ↑ VILÍMEK, Josef Richard. Ze zašlých dob. Praha: J. R. Vilímek, 1908. 102 s. Dostupné online. Kapitola Antonín Wildt a Karel Purkyně, s. 96–98. Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Denní zprávy. Úmrtí. Národní listy. 1883-04-14, roč. 23, čís. 89, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-02-26].
- ↑ Pohřeb pana Ant. Wildta, ... Národní listy. 1883-04-16, roč. 23, čís. 90, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-02-26].
- ↑ ŘIVNÁČ, František. Řivnáčův průvodce po království Českém. Praha: František Řivnáč, 1883. 619 s. Dostupné online. Kapitola Praha, s. 102.
- ↑ Odhalení pomníku Klicperova. Národní listy. 1861-06-23, roč. 1, čís. 170, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-02-26].
- ↑ Kašny v Praze budou odstraněny. Národní listy. 1881-05-08, roč. 21, čís. 110, s. 2–3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2011-02-26].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995, ISBN 80-200-0536-6
- Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN v Praze 1968, s.225
- František Xaver Harlas, České umění. Sochařství a stavitelství. Praha 1911
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Wildt na Wikimedia Commons - Antonín Wildt v informačním systému abART
