Antonín Kocí
pplk. Antonín Kocí | |
---|---|
Narození | 6. června 1899 Pstruží Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. června 1942 (ve věku 43 let) Kounicovy koleje Protektorát Čechy a Morava |
Příčina úmrtí | popraven |
Národnost | česká |
Alma mater | Vojenská akademie v Hranicích |
Znám jako | Antonín Kočí |
Děti | Yvetta Kocí |
Rodiče | Antonín Kocí a Matylda Schindlerová |
Příbuzní | sourozenci Jaroslav Kocí a Vilemína Milatová, švagr Rudolf Milata |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Podplukovník Antonín Kocí (někde uváděn jako Antonín Kočí, 6. června 1899 Pstruží – 22. června 1942 Kounicovy koleje) byl československý důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Antonín Kocí se narodil 6. června 1899 ve Pstruží na Frýdecko-Místecku v rodině místního řídícího učitele a správce školy Antonína Kocí a Matyldy rozené Schindlerové. Studoval na reálném gymnáziu v Místek, studium ale nedokončil, protože byl 15. února 1917 odveden do c. a k. armády. Absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Jablonci nad Nisou a závěrečné měsíce první světové války bojoval na italské frontě.
Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]
Po návratu do Československa na konci října 1918 pokračoval Antonín Kocí v armádní službě, vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem. Vojenskou kariéru mu na velitelství 8. divize ukončil rozpad Československa a zrušení armády po německé okupaci v březnu 1939. Žil v Brně.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po nuceném ukončení armádní služby pracoval Antonín Kocí od 1. července 1939 na Zemském národním výboru v Brně. Již na jaře téhož roku vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa a následně i Petičního výboru Věrni zůstaneme. Za svou činnost byl 9. října 1941 gestapem a uvězněn na brněnských Kounicových kolejích. Dne 22. června 1942 byl stanným soudem odsouzen k trestu smrti a ještě týž den popraven. Jeho tělo bylo zpopelněno o den později v Brněnském krematoriu.
Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Antonínu Kocí byl v roce 1945 in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
- Antonín Kocí byl v roce 1945 in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Antonín Kocí měl bratra Jaroslava Kocí a sestru Vilemínu Milatovou. Oba se rovněž zapojili do protinacistického odboje, Jaroslav byl vězněn v koncentračním táboře Dachau[1] a Vilemína v koncentračním táboře Ravensbrück.[2] Její manžel a švagr Antonína Kocí Rudolf Milata byl československým legionářem a rovněž protinacistickým odbojářem.[3] Manželka Antonína Kocí se jmenovala Julie, dceři Yvettě bylo v době jeho zatčení devět let.
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
Antonín Kocí je v některých zdrojích uváděn i jako Antonín Kočí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Eduard Stehlík, Ivan Lach - Vlast a čest byly jim dražší nežli život (Fortprint Dvůr Králové nad Labem, 2000, ISBN 80-86011-12-7)
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Českoslovenští vojáci
- Absolventi Vojenské akademie v Hranicích
- Osobnosti Obrany národa
- Osobnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Popravení v Kounicových kolejích
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Narození v roce 1899
- Narození 6. června
- Narození v okrese Frýdek-Místek
- Úmrtí v roce 1942
- Úmrtí 22. června