Alexander von Krobatin
Alexander von Krobatin | |
---|---|
![]() Alexander von Krobatin na snímku z r. 1914 | |
Ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 9. prosince 1912 – 10. dubna 1917 | |
Předchůdce | Moritz von Auffenberg |
Nástupce | Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten |
Velitel 10. armády na italské frontě | |
Ve funkci: 8. dubna 1917 – 3. listopadu 1918 | |
Předchůdce | Karl Scotti |
Nástupce | funkce zanikla |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | polní maršál (1917), generálplukovník (1916), polní zbrojmistr (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1904) |
Narození | 2. září 1849 Olomouc ![]() |
Úmrtí | 27. prosince 1933 (ve věku 84 let) Vídeň ![]() |
Titul | svobodný pán (1915) |
Alma mater | Voj. akademie Hranice VŠ technická Vídeň |
Profese | pedagog, politik a voják |
Ocenění | rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého (1914) čestný doktor Technické univerzity Vídeň Řád železné koruny rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského Královský uherský řád sv. Štěpána |
Commons | Alexander von Krobatin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexander svobodný pán von Krobatin (2. září 1849 Olomouc – 27. prosince 1933 Vídeň), byl rakousko-uherský generál, vojenský pedagog a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1869, uplatnil se jako štábní důstojník a pedagog na několika vojenských školách. Řadu let byl vysokým úředníkem na ministerstvu války a postupoval v hodnostech. V letech 1912–1917 byl ministrem války Rakouska-Uherska. Za první světové války rezignoval na funkci ministra a jako vojevůdce byl odeslán na italskou frontu. V roce 1917 dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti polního maršála. Po rozpadu monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/91/Exzellenz_Feldmarschall_Krobatin_%28BildID_15731303%29_%28cropped%29.jpg/220px-Exzellenz_Feldmarschall_Krobatin_%28BildID_15731303%29_%28cropped%29.jpg)
Pocházel z rodiny slovinského původu, narodil se v Olomouci jako mladší syn c. k. podplukovníka Georga Krobatina (1807–1875; původní příjmení Hrovatin).[1] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v [[Maribor]u, poté v roce 1869 absolvoval Jezdeckou akademii v Hranicích. Vyřazen byl v hodnosti poručíka a vojenskou službu zahájil ve Vídni. V letech 1871–1873 také absolvoval vyšší dělostřelecký kurz a v letech 1874–1876 i kurz technické chemie na Vídeňské vysoké škole technické. V letech 1877–1882 vyučoval v hodnosti nadporučíka (1873) a kapitána (1879) Technické vojenské akademii, byl také autorem několik učebnic chemie pro potřeby armády. V roce 1889 získal hodnost majora a stal se velitelem Dělostřelecké kadetní školy ve Vídni.[2] Roku 1895 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 1. dělostřeleckého pluku v Krakově.[3] Koncem října roku 1896 byl jmenován přednostou 7. odboru říšského ministerstva války a tuto funkci zastával do roku 1904, mezitím byl povýšen do hodnosti generálmajora (1900).[4][5] V letech 1904–1912 zastával na ministerstvu války vysoký post sekčního šéfa a dále postupoval v hodnostech (polní podmaršál 1905, polní zbrojmistr 1910).[6]
Ministr války[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/74/Exllz.G.O.v.Krobatin_Kmdt.der_10.Armee_besichtigt_den_erbeuteten_photogr.Apparat_und_die_damit_gemachten_Aufkl%C3%A4rungsaufnahmen._%28BildID_15798992%29.jpg/220px-Exllz.G.O.v.Krobatin_Kmdt.der_10.Armee_besichtigt_den_erbeuteten_photogr.Apparat_und_die_damit_gemachten_Aufkl%C3%A4rungsaufnahmen._%28BildID_15798992%29.jpg)
Od 9. prosince 1912 do 10. dubna 1917 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[7] Jeho jmenování do funkce bylo vnímáno jako posun v prosazování tvrdšího kurzu zahraniční politiky Rakouska-Uherska, jehož hlavními představiteli byli náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf a následník trůnu František Ferdinand d'Este.[8] Ve funkci se zasloužil o nasazení rychlopalných děl do výzbroje armády a dokončil zavádění těžkých minometů o ráži 305 mm, které objednal pro armádu již předchozí ministr Moritz von Auffenberg.[4] Po sarajevském atentátu byl jedním z těch, kteří volali po okamžité odvetě vůči Srbsku.[9] Zasloužil se pak o provedení rychlé mobilizace a prvotního nástupu vojsk na bojiště.[10] Během válečných let měl pak na starosti především zásobování armád na několika frontách. K zásadnímu obratu došlo v roce 1916 vstupem Rumunska do války na straně Trojdohody a Rakousko-Uhersko tím ztratilo předního dodavatele obilí. Krobatin se následně snažil prosadit absolutní vojenskou kontrolu nad obchodem s potravinami, s tímto návrhem ale narazil v ministerské radě. K datu 26. února 1916 jako jeden z prvních obdržel nově zřízenou hodnost generálplukovníka. Po nástupu Karla I. a odvolání náčelníka generálního štábu Conrada zůstal v nejužším vedení monarchie v izolaci se svými militantními postoji a v dubnu 1917 na vlastní žádost opustil funkci ministra války.
K datu 8. dubna 1917 byl jmenován velitelem 10. armády na italské frontě. V říjnu 1917 se zde zapojil do těžkých bitev s Italy a vynikl účastí v bitvě u Caporetta. K datu 5. listopadu 1917 dosáhl nejvyšší možné hodnosti polního maršála. Ještě v červnu 1918 podnikl poslední pokus o rakousko-uherskou ofenzívu na italské frontě.[4] V závěru války byl k datu 1. prosince 1918 penzionován[11] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1881 byl spolu se svými sourozenci povýšen do šlechtického stavu, v čemž byly zohledněny zásluhy jejich zemřelého otce. Jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Od roku 1911 byl čestným majitelem 14. dělostřeleckého pluku dislokovaného v Innsbrucku.[13] V roce 1915 byl povýšen do stavu svobodných pánů[14] a v roce 1917 se stal doživotním členem Panské sněmovny. Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1885)
Řád železné koruny III. třídy (1895)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1903)
Řád železné koruny II. třídy (1904)
komandérský kříž Leopoldova řádu (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
velkokříž Leopoldova řádu (1913)
Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1916)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
Řád lva a slunce III. třídy (Persie, 1899)
Vojenský záslužný kříž (Španělsko, 1900)
Řád lva a slunce II. třídy (Persie, 1902)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko, 1904)
velkokříž Řádu za vojenské zásluhy (Bulharsko, 1905)
Řád pruské koruny I. třídy (Německo, 1907)
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko, 1908)
Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1909)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko, 1914)
velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát, 1914)
Řád bílého slona I. třídy (Thajsko, 1914)
Železný kříž II. třídy (Německo, 1914
Železný kříž I. třídy (Německo, 1914)
Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko, 1915)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1915)
Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše, 1915)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1916)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodina Georga Hrovatina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1892; Vídeň, 1892; s. 702, 892 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1896; s. 142, 722 dostupné online
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Krobatin, Alexander Frh. von (1849-1933), Feldmarschall, s. 285. (německy)
- ↑ 'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 98, 156 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 2 dostupné online
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584.
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 360 ISBN 978-80-278-0059-9
- ↑ CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Praha, 2019; s. 402, 404 ISBN 978-80-906242-7-6
- ↑ Alexander von Krobatin na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Alexandra Krobatina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 96dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 848 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 481 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Krobatina in: STEINER, Jörg, C: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 203–205 (heslo Alexander Krobatin) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Alexander von Krobatin na webu rakouského parlamentu
- Alexander von Krobatin na webu Muzea v Hranicích na Moravě
- Alexander von Krobatin na webu valka.cz
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander von Krobatin na Wikimedia Commons
- Narození v roce 1849
- Narození v Olomouci
- Úmrtí v roce 1933
- Absolventi Technické univerzity Vídeň
- Rakouští pedagogové
- Ministři války Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Rakousko-uherští válečníci
- Tajní radové
- Členové Panské sněmovny
- Rakouští šlechtici
- Rakouští spisovatelé
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu bílého slona
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Úmrtí 27. prosince
- Narození 12. září
- Úmrtí 28. září
- Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Vídeň