Karpaty: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
textově prozatím hotovo
drobnosti, prokliky, stylistika
Řádek 30: Řádek 30:
| url = http://www.karpaty.net/karpaty/karpaty.htm
| url = http://www.karpaty.net/karpaty/karpaty.htm
| datum přístupu = 2021-04-27
| datum přístupu = 2021-04-27
}}</ref> Další oblasti vysokohorského charakteru se rozkládají v rumunských Jižních Karpatech s řetězcem masivů [[Munții Retezat|Retezat]], [[Parâng]], [[Fagarašské hory|Fagaraš]] a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]], které přesahují 2 500 metrů; jinak má většina Karpat spíše ráz zalesněných středohor. Nad hranicí lesa se nachází asi 5 % rozlohy pohoří; části trvale nad [[sněhová čára|hranicí sněhu]] ani [[ledovec|ledovce]] zde nejsou.
}}</ref> Další oblasti vysokohorského charakteru se rozkládají v&nbsp;rumunských Jižních Karpatech s&nbsp;řetězcem masivů [[Munții Retezat|Retezat]], [[Parâng]], [[Fagarašské hory|Fagaraš]] a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]], které přesahují 2 500 metrů; jinak má většina Karpat spíše ráz zalesněných středohor. Nad hranicí lesa se nachází asi 5 % rozlohy pohoří; části trvale nad [[sněhová čára|hranicí sněhu]] ani [[ledovec|ledovce]] zde nejsou.


Pohoří je významnou oblastí z&nbsp;hlediska [[Biologická diverzita|biodiverzity]], nacházejí se v&nbsp;něm jedny z&nbsp;posledních odlehlých území divoké přírody v&nbsp;Evropě, které hostí mj. i&nbsp;populace velkých šelem a zhruba třetinu všech evropských druhů rostlin. Roste zde mnoho endemitních a reliktních druhů.<ref name=":2" /> Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy|původní bukové lesy Karpa]]<nowiki/>t, ale též lidové dřevěné kostelíky polských, ukrajinských a slovenských vesnic, [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]], pravoslavné [[Kostely v Moldávii|kostely v Rumunské Moldávii]] nebo unikátní jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]].
Pohoří je významnou oblastí z&nbsp;hlediska [[Biologická diverzita|biodiverzity]], nacházejí se v&nbsp;něm jedny z&nbsp;posledních odlehlých území divoké přírody v&nbsp;Evropě, které hostí mj. i&nbsp;populace velkých šelem a zhruba třetinu všech evropských druhů rostlin. Roste zde mnoho endemitních a reliktních druhů.<ref name=":2" /> Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy|původní bukové lesy Karpa]]<nowiki/>t, ale též lidové dřevěné kostelíky polských, ukrajinských a slovenských vesnic, [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]], pravoslavné [[Kostely v Moldávii|kostely v&nbsp;Rumunské Moldávii]] nebo unikátní jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]].


== Jméno ==
== Jméno ==
Řádek 42: Řádek 42:


=== Vývoj reliéfu ===
=== Vývoj reliéfu ===
[[Soubor:Carpathians_dem.jpg|náhled|Reliéf pohoří|alt=fyzická mapa s vyznačením pohoří]]Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu [[Alpinské vrásnění|alpínského vrásnění]]. To začalo již ve spodní [[Křída|křídě]] a výrazněji pokračovalo ve starších až mladších třetihorách. Dalším důležitým orografickým projevem byla vulkanická činnost [[Kenozoikum|kenozoika]] (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří. Dotvoření profilu pohoří o [[Kar|kary]], morény, jezera a další glaciální typy reliéfu bylo dokonáno ve [[Čtvrtohory|čtvrtohorách]] posunem ledovců během [[doba ledová|dob ledových]]; v Karpatech ovšem mělo vliv jenom okrajový vzhledem k jejich celkově malému zalednění, a tedy pouze v nejvyšších částech. Dále na podobu reliéfu působila erozní síla vody, kdy vyzvednutí starých plošin ve třetihorách dalo vzniknout některým hlubokým údolím řek ([[Prielom Hornádu|průlom Hornádu]], [[Bicazská soutěska]]), a také časté svahové sesuvy zejména ve flyšovém pásmu. Tektonická činnost ovšem trvá i&nbsp;nadále a především oblast jižních Karpat je stále seismologicky aktivní.<ref name=":4">{{Citace elektronické monografie
[[Soubor:Carpathians_dem.jpg|náhled|Reliéf pohoří|alt=fyzická mapa s&nbsp;vyznačením pohoří]]Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu [[Alpinské vrásnění|alpínského vrásnění]]. To začalo již ve spodní [[Křída|křídě]] vyzvednutím vnitřních [[Krystalinikum|krystalinických]] útvarů a výrazněji pokračovalo ve starších až mladších třetihorách vrásněním flyšových vrstev. Navazujícím orografickým projevem v&nbsp;[[Kenozoikum|kenozoiku]] byla vulkanická činnost (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří. Dotvoření profilu pohoří o&nbsp;[[Kar|kary]], morény, jezera a další glaciální typy reliéfu bylo dokonáno ve [[Čtvrtohory|čtvrtohorách]] posunem ledovců během [[doba ledová|dob ledových]]; v&nbsp;Karpatech ovšem mělo vliv jenom okrajový vzhledem k&nbsp;jejich celkově malému zalednění, a tedy pouze v&nbsp;nejvyšších částech. Dále na podobu reliéfu působila erozní síla vody, kdy vyzvednutí starých plošin ve třetihorách dalo vzniknout některým hlubokým údolím řek ([[Prielom Hornádu|průlom Hornádu]], [[Prielom Dunajca|průlom Dunajce]], [[Bicazská soutěska]]), a také časté svahové sesuvy zejména ve flyšovém pásmu. Tektonická činnost ovšem trvá i&nbsp;nadále a především oblast jižních Karpat je stále seismologicky aktivní.<ref name=":4">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = KLÁŠTERKOVÁ
| příjmení = KLÁŠTERKOVÁ
| jméno = Hana
| jméno = Hana
Řádek 65: Řádek 65:


=== Geologická stavba ===
=== Geologická stavba ===
Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s komplexní geologickou strukturou. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i v celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Munții Hășmașu Mare|Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s&nbsp;mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /><ref name=":6">{{Citace elektronického periodika
Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s&nbsp;komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V&nbsp;centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v&nbsp;celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i&nbsp;v&nbsp;celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Munții Hășmașu Mare|Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s&nbsp;mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]]. [[Transylvánská vysočina|Transylvánská pánev]] je tvořena převážně kenozoickými horninami, [[vněkarpatské sníženiny]] a [[Panonská pánev|Panonie]] jsou pánve překryté neogénními [[Spraš|spraši]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /><ref name=":6">{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains {{!}} mountains, Europe
| titul = Carpathian Mountains {{!}} mountains, Europe
| periodikum = Encyclopedia Britannica
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 72: Řádek 72:
| datum přístupu = 2021-05-03
| datum přístupu = 2021-05-03
}}</ref>
}}</ref>
[[Soubor:Pieniny - przełom dunajca.jpg|alt=Vsoké vápencové skály nad řekou, porostlé vegetací, podzim|náhled|Říční soutěska v&nbsp;průlomu Dunajce]]


== Vodstvo ==
== Vodstvo ==
Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k&nbsp;úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k&nbsp;nejvýznamnějším patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San|Sanem]] a několika přítoky Odry. V&nbsp;Karpatech jsou dosud zachovány štěrkonosné řeky s&nbsp;volným modelováním koryta. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s maximálními průtoky v březnu a dubnu.<ref>{{Citace elektronického periodika
Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k&nbsp;úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k&nbsp;nejvýznamnějším patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San|Sanem]] a několika přítoky Odry. V&nbsp;Karpatech jsou dosud zachovány štěrkonosné řeky s&nbsp;volným modelováním koryta. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s&nbsp;maximálními průtoky v&nbsp;březnu a dubnu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains - Drainage
| titul = Carpathian Mountains - Drainage
| periodikum = Encyclopedia Britannica
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 92: Řádek 93:
{{Podrobně|Dělení Karpat}}
{{Podrobně|Dělení Karpat}}
[[Soubor:Mapcarpat2.png|vpravo|Mapa]]
[[Soubor:Mapcarpat2.png|vpravo|Mapa]]
Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Tradičně se v české literatuře dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]], [[Východní Karpaty|Východní]] a [[Jižní Karpaty]] (včetně Apusenského křídla); dělení se však v jednotlivých zdrojích a zemích značně liší.<ref name=":4" />
Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Tradičně se v&nbsp;české literatuře dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]], [[Východní Karpaty|Východní]] a [[Jižní Karpaty]] (včetně Apusenského křídla); dělení se však v&nbsp;jednotlivých zdrojích a zemích značně liší.<ref name=":4" />


Hranici mezi Západními a Východními Karpaty tvoří [[Kurovské sedlo|Kurovské]] neboli [[Tyličské sedlo]] (polsky [[Przełęcz Tylicka]]) ležící ve výšce 683&nbsp;m n. m. na slovensko-polské hranici. Hranice leží na spojnici měst [[Bardejov]] na Slovensku a [[Nowy Sacz]] v&nbsp;Polsku. Hranice mezi Východními a Jižními Karpaty leží v&nbsp;rumunském průsmyku [[Predeal]] (1 033&nbsp;m n. m.) na spojnici města [[Brașov]] na severu a údolím řeky [[Prahova]] na jihu.
Hranici mezi Západními a Východními Karpaty tvoří [[Kurovské sedlo|Kurovské]] neboli [[Tyličské sedlo]] (polsky [[Przełęcz Tylicka]]) ležící ve výšce 683&nbsp;m n. m. na slovensko-polské hranici. Hranice leží na spojnici měst [[Bardejov]] na Slovensku a [[Nowy Sacz]] v&nbsp;Polsku. Hranice mezi Východními a Jižními Karpaty leží v&nbsp;rumunském průsmyku [[Predeal]] (1 033&nbsp;m n. m.) na spojnici města [[Brașov]] na severu a údolím řeky [[Prahova]] na jihu.
Řádek 151: Řádek 152:
* [[Oravské Beskydy]]
* [[Oravské Beskydy]]
* [[Východoslovenská pahorkatina]]
* [[Východoslovenská pahorkatina]]
[[Soubor:Połonina Wetlińska - panoramio.jpg|náhled|Typická karpatská polonina, východní Polsko|alt=Hory s holými travnatými temeny a lesy na úbočí ]]
[[Soubor:Połonina Wetlińska - panoramio.jpg|náhled|Typická karpatská polonina, východní Polsko|alt=Hory s&nbsp;holými travnatými temeny a lesy na úbočí ]]


=== Polské Karpaty ===
=== Polské Karpaty ===
Řádek 169: Řádek 170:
* [[Horhany]]
* [[Horhany]]
* [[Vihorlat]]
* [[Vihorlat]]
[[Soubor:Pietrosu Mare.jpg|náhled|Krajina východních Karpat, pohoří [[Rodna]]|alt=v popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory]]
[[Soubor:Pietrosu Mare.jpg|náhled|Krajina východních Karpat, pohoří [[Rodna]]|alt=v&nbsp;popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory]]


=== Rumunské Karpaty ===
=== Rumunské Karpaty ===
Řádek 223: Řádek 224:
|
|
|}
|}
[[Soubor:Bükk, Háromkő.JPG|alt=V popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců|náhled|Panorama vápencového pohoří Bükk v&#x20;Maďarsku]]
[[Soubor:Bükk, Háromkő.JPG|alt=V&nbsp;popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců|náhled|Panorama vápencového pohoří Bükk v&#x20;Maďarsku]]


=== Maďarské Karpaty ===
=== Maďarské Karpaty ===
Několik menších hornatin v [[Severomaďarské středohoří|Severomaďarském středohoří]] na severovýchodě země, které zasahují též na Slovensko. Nejvyšším maďarským vrcholem je [[Kékes]] (1&nbsp;014&nbsp;m n.&nbsp;m.) v&nbsp;pohoří Mátra.
Několik menších hornatin v&nbsp;[[Severomaďarské středohoří|Severomaďarském středohoří]] na severovýchodě země, které zasahují též na Slovensko. Nejvyšším maďarským vrcholem je [[Kékes]] (1&nbsp;014&nbsp;m n.&nbsp;m.) v&nbsp;pohoří Mátra.


* [[Börzsöny]]
* [[Börzsöny]]
Řádek 241: Řádek 242:
=== Biotopy ===
=== Biotopy ===
[[Soubor:NPR-Stužica2015f.jpg|náhled|Bukojedlový prales v&nbsp;[[Stužica|NPR Stužica]] na Slovensku|alt=pohled do hlubokého pralesa]]
[[Soubor:NPR-Stužica2015f.jpg|náhled|Bukojedlový prales v&nbsp;[[Stužica|NPR Stužica]] na Slovensku|alt=pohled do hlubokého pralesa]]
[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|Štěrkonosná řeka v&nbsp;jižním Polsku, v&nbsp;pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v pozadí hory]]
[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|Štěrkonosná řeka v&nbsp;jižním Polsku, v&nbsp;pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v&nbsp;pozadí hory]]
Z&nbsp;vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v&nbsp;kotlinách centrálních částí navazují horské [[Smrčina|smrčiny]]. [[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v&nbsp;jižních Karpatech místy dosahuje až k 2 000 metrům. Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i o stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v poloninách i [[Buk lesní|bukem]]. Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.
Z&nbsp;vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v&nbsp;kotlinách centrálních částí navazují horské [[Smrčina|smrčiny]]. [[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v&nbsp;průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v&nbsp;jižních Karpatech místy dosahuje až k&nbsp;2 000 metrům. Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i&nbsp;o&nbsp;stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v&nbsp;poloninách i&nbsp;[[Buk lesní|bukem]]. Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.


Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v&nbsp;Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n. m., ojediněle nejvyšší štíty jižních Karpat – [[Fagarašské hory|Fagaraš]], [[Retezat]]). Naproti tomu v&nbsp;nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]]. Náhradní vegetací okolo horských a podhorských lidských sídel jsou [[Louka|louky]] a [[Pastvina|pastviny]], které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i ty [[Bělokarpatské louky|bělokarpatské]] v ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v oblastech vývěru minerálních pramenů též s unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací.<ref>{{Citace elektronického periodika
Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v&nbsp;Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n. m., ojediněle i&nbsp;nejvyšší štíty jižních Karpat). Naproti tomu v&nbsp;nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]]. Náhradní vegetací okolo horských a podhorských lidských sídel jsou [[Louka|louky]] a [[Pastvina|pastviny]], které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i&nbsp;ty [[Bělokarpatské louky|bělokarpatské]] v&nbsp;ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v&nbsp;oblastech vývěru minerálních pramenů též s&nbsp;unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = biota_Slovenska
| titul = biota_Slovenska
| periodikum = www.herber.webz.cz
| periodikum = www.herber.webz.cz
Řádek 253: Řádek 254:


=== Flóra ===
=== Flóra ===
Pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i ponticko-panonské, členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i bazifilního vápencového a vulkanického podloží, spolu s&nbsp;faktem, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i&nbsp;mezofilních druhů rostlin, má za následek, že toto pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy. Mnoho prvků má přitom společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu.<ref name=":3">{{Citace monografie
Pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť o&nbsp;něco méně než sousední Alpy. Důvodem jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i&nbsp;ponticko-panonské, členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i&nbsp;bazifilního vápencového a vulkanického podloží a také fakt, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i&nbsp;mezofilních druhů rostlin. Mnoho prvků mají přitom společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu.<ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = Turis
| příjmení = Turis
| jméno = Peter
| jméno = Peter
Řádek 268: Řádek 269:


=== Fauna ===
=== Fauna ===
V&nbsp;oblasti Karpat se nacházejí významné odlehlé plochy s&nbsp;malým zalidněním. Přežívá zde proto dosud například množství velkých šelem, jako jsou [[medvěd hnědý]] (okolo 8000 kusů), [[vlk obecný]] (přes 4000 kusů), [[rys ostrovid]] (více než 1000 kusů), dále též [[Kočka divoká evropská|kočka divoká]] nebo [[vydra říční]]. Vysoké horské polohy jsou hnízdištěm [[Orel skalní|orla skalního]], v&nbsp;hlubokých lesích žije [[tetřev hlušec]]. K&nbsp;dalším typickým významným živočichům patří například [[kamzík horský tatranský]], [[jelen evropský]], [[svišť horský]] s&nbsp;jedním [[Svišť tatranský|endemickým poddruhem]] v Tatrách či několik populací [[Zubr evropský|zubra evropského]]; v poloninách lze místy narazit i na stáda polodivokých koní.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
V&nbsp;oblasti Karpat se nacházejí významné odlehlé plochy s&nbsp;malým zalidněním. Přežívá zde proto dosud například množství velkých šelem, jako jsou [[medvěd hnědý]] (okolo 8000 kusů), [[vlk obecný]] (přes 4000 kusů), [[rys ostrovid]] (více než 1000 kusů), dále též [[Kočka divoká evropská|kočka divoká]] nebo [[vydra říční]]. Vysoké horské polohy jsou hnízdištěm [[Orel skalní|orla skalního]], v&nbsp;hlubokých lesích žije [[tetřev hlušec]]. K&nbsp;dalším typickým významným živočichům patří například [[kamzík horský tatranský]], [[jelen evropský]], [[svišť horský]] s&nbsp;jedním [[Svišť tatranský|endemickým poddruhem]] v&nbsp;Tatrách či několik populací [[Zubr evropský|zubra evropského]]; v&nbsp;poloninách lze místy narazit i&nbsp;na stáda polodivokých koní.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| titul = Eastern Europe: Czech Republic, Poland, Romania, Slovakia, and Ukraine {{!}} Ecoregions {{!}} WWF
| titul = Eastern Europe: Czech Republic, Poland, Romania, Slovakia, and Ukraine {{!}} Ecoregions {{!}} WWF
| periodikum = World Wildlife Fund
| periodikum = World Wildlife Fund
Řádek 277: Řádek 278:


== Ochrana přírody ==
== Ochrana přírody ==
[[Soubor:Lake Synevyr.jpg|alt=Jezero, okolo les, v pozadí hory|náhled|Jezero [[Siněvir]] ve stejnojmenném národním parku]]
[[Soubor:Lake Synevyr.jpg|alt=Jezero, okolo les, v&nbsp;pozadí hory|náhled|Jezero [[Siněvir]] ve stejnojmenném národním parku]]
Pro zachování přírodních hodnot vznikla roku 2003 Karpatská úmluva, který vstoupila v&nbsp;platnost 4. ledna 2006 a v&nbsp;níž se sedm států zavázalo k&nbsp;ochraně přírodního a kulturního dědictví a k&nbsp;udržitelnému rozvoji Karpat.<ref>{{Citace elektronického periodika
Pro zachování přírodních hodnot vznikla roku 2003 Karpatská úmluva, který vstoupila v&nbsp;platnost 4. ledna 2006 a v&nbsp;níž se sedm států zavázalo k&nbsp;ochraně přírodního a kulturního dědictví a k&nbsp;udržitelnému rozvoji Karpat.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ČR
| příjmení = ČR
Řádek 292: Řádek 293:
| url = http://www.carpathianparks.org/description.html
| url = http://www.carpathianparks.org/description.html
| datum přístupu = 2021-04-27
| datum přístupu = 2021-04-27
}}</ref> K&nbsp;nejvýznamnějším patří například [[národní parky na Slovensku]], [[Magurský národní park|Magurský park]] v&nbsp;Polsku, [[Karpatský národní přírodní park]] a [[Siněvir (národní přírodní park)|NPP Siněvir]] s&nbsp;rehabilitačním centrem medvěda hnědého na Ukrajině nebo národní parky [[Národní park Piatra Craiului|Piatra Craiului]], [[Retezat]], [[Národní park Cozia|Cozia]], [[Národní park Domogled-Valea Cernei|Domogled]] či [[Národní park Rodna|Rodna]] v&nbsp;Rumunsku a [[Národní park Đerdap|Đerdap]] v Srbsku, chránící území okolo průlomu Dunaje soutěskou [[Železná vrata]].<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref> K&nbsp;nejvýznamnějším patří například [[národní parky na Slovensku]], [[Magurský národní park|Magurský park]] v&nbsp;Polsku, [[Karpatský národní přírodní park]] a [[Siněvir (národní přírodní park)|NPP Siněvir]] s&nbsp;rehabilitačním centrem medvěda hnědého na Ukrajině nebo národní parky [[Národní park Piatra Craiului|Piatra Craiului]], [[Retezat]], [[Národní park Cozia|Cozia]], [[Národní park Domogled-Valea Cernei|Domogled]] či [[Národní park Rodna|Rodna]] v&nbsp;Rumunsku a [[Národní park Đerdap|Đerdap]] v&nbsp;Srbsku, chránící území okolo průlomu Dunaje soutěskou [[Železná vrata]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Network of Protected Areas
| titul = Carpathian Network of Protected Areas
| periodikum = www.carpathianparks.org
| periodikum = www.carpathianparks.org
Řádek 300: Řádek 301:


== Osídlení, historie a cestovní ruch ==
== Osídlení, historie a cestovní ruch ==
[[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u vesnice|náhled|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v [[Kwiatoň|Kwiatoni]] v Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]]
[[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u&nbsp;vesnice|náhled|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v&nbsp;[[Kwiatoň|Kwiatoni]] v&nbsp;Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]]
Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Významným historickým procesem, který se podepsal na osídlení a také na vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny (včetně typických místopisných názvů), byla od 13.–14. století [[Valašská kolonizace]] se svou kulturou [[Salaš|salašnického]] [[Pastevec|pastevectví]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Významným historickým procesem, který se podepsal na osídlení a také na vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny (včetně typických místopisných názvů), byla od 13.–14. století [[Valašská kolonizace]] se svou kulturou [[Salaš|salašnického]] [[Pastevec|pastevectví]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Magda
| příjmení = Magda
Řádek 309: Řádek 310:
| jazyk = cs
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-04-26
| datum přístupu = 2021-04-26
}}</ref> Karpaty jsou či byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], historických území ([[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]], [[Banát]]) a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři, [[Pémové|Banátští Češi]] atd. Východní Karpaty byly místem tuhých bojů v první i druhé dvětové válce, například v [[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]], na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v oblasti. V&nbsp;mnoha oblastech se lze setkat s&nbsp;tradičními zvyky a lidovou architekturou, například typickými dřevěnými kostelíky, zapsanými jako celek na [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|seznam památek UNESCO]].<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref> Karpaty jsou či byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], historických území ([[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]], [[Banát]]) a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři, [[Pémové|Banátští Češi]] atd. Východní Karpaty byly místem tuhých bojů v&nbsp;první i&nbsp;druhé dvětové válce, například v&nbsp;[[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]], na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v&nbsp;oblasti. V&nbsp;mnoha oblastech se lze setkat s&nbsp;tradičními zvyky a lidovou architekturou, například typickými dřevěnými kostelíky, zapsanými jako celek na [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|seznam památek UNESCO]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = tošovský
| příjmení = tošovský
| titul = DŘEVĚNÉ PERLY KARPAT
| titul = DŘEVĚNÉ PERLY KARPAT
Řádek 328: Řádek 329:
}}</ref>
}}</ref>


Pohoří karpatského oblouku patří k oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i k vícedenním a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie
Pohoří karpatského oblouku patří k&nbsp;oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i&nbsp;k&nbsp;vícedenním a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Trail across the Carpathian mountains {{!}} Trans Carpathian Thru-Hike
| titul = Trail across the Carpathian mountains {{!}} Trans Carpathian Thru-Hike
| url = https://www.transcarpathian.org/trail/
| url = https://www.transcarpathian.org/trail/
Řádek 334: Řádek 335:
| datum přístupu = 2021-05-03
| datum přístupu = 2021-05-03
| jazyk = en-US
| jazyk = en-US
}}</ref> Významnými středisky [[Zimní sporty|zimních sportů]] jsou slovenská letoviska Vysokých Tater, [[Zakopané|Zakopane]] v Polsku nebo rumunská [[Sinaia]]. U termálních a minerálních pramenů vznikly četné lázně ([[Piešťany|Pieštany]], [[Krynica-Zdrój|Krynica]], [[Borsec]], [[Băile Herculane]]).<ref name=":5">{{Citace elektronického periodika
}}</ref> Významnými středisky [[Zimní sporty|zimních sportů]] jsou slovenská letoviska Vysokých Tater, [[Zakopané|Zakopane]] v&nbsp;Polsku nebo rumunská [[Sinaia]]. U&nbsp;termálních a minerálních pramenů vznikly četné lázně ([[Piešťany|Pieštany]], [[Krynica-Zdrój|Krynica]], [[Borsec]], [[Băile Herculane]]).<ref name=":5">{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains - The economy
| titul = Carpathian Mountains - The economy
| periodikum = Encyclopedia Britannica
| periodikum = Encyclopedia Britannica

Verze z 3. 5. 2021, 20:02

Možná hledáte: pohoří Karpaty na Měsíci, viz Montes Carpatus.
Karpaty
Карпати, Carpați
Karpaten, Kárpátok
pohled na horský hřeben
Maramureš v Rumunsku
Nejvyšší bod2 655 m n. m. (Gerlachovský štít)
Délka1 500 km
Rozloha210 000 km²
Nadřazená jednotkaAlpsko-himálajský systém
Sousední
jednotky		Alpy, Hercynská pohoří, Epihercynské nížiny, Balkanidy, Trácko-makedonský masív, Panonská pánev
Podřazené
jednotky		Západní Karpaty, Východní Karpaty, Jižní Karpaty, Transylvánská vysočina, Rumunské Západní Karpaty, Srbské Karpaty
SvětadílEvropa
StátRakouskoRakousko Rakousko

ČeskoČesko Česko
SlovenskoSlovensko Slovensko
PolskoPolsko Polsko
UkrajinaUkrajina Ukrajina
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
RumunskoRumunsko Rumunsko

SrbskoSrbsko Srbsko
Map
PovodíDunaj, Odra, Visla, Dněstr
Souřadnice47° s. š., 25°30′ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karpaty (slovensky i polsky Karpaty; německy Karpaten; maďarsky Kárpátok; rumunsky Carpați; ukrajinsky Карпати; srbsky Карпати) jsou rozsáhlé pásmové pohoří ve střední a východní Evropě, součást alpsko-himálajského geologického systému. Vznikly v průběhu mladších třetihor, patří tedy k nejmladším evropským pohořím. Zasahují na území Rakouska, Česka, Slovenska, Maďarska, Polska, Ukrajiny, Rumunska a Srbska. Na severozápadě navazují na Alpy (Weinviertler Hügelland na Wienerwald, hranicí je Dunaj). Na jihovýchodě, ve východním Srbsku, přecházejí v Balkanidy. Není zde ostrá geologická hranice a geografické prameny se různí: hranice se vede buď po linii Stalać – Sokobanja – Knjaževac (masívy Ozren i Devica by pak už patřily pod Balkán), nebo o něco jižněji údolími řek Nišava a Beli Timok (v tom případě by Ozren i Devica patřily pod Karpaty). Údolí řeky Velika Morava (popř. její zdrojnice Južna Morava) odděluje Karpaty od Dinarid.

Svou celkovou rozlohou přibližně 210 000 km² Karpaty předstihují i Alpy. Délka karpatského oblouku činí 1 500 km, šířka se pohybuje mezi 12 a 350 km. Nejvyšší částí Karpat jsou Vysoké Tatry – Gerlachovský štít (2 655 metrů nad mořem) je nejvyšším vrcholem Karpat vůbec.[1] Další oblasti vysokohorského charakteru se rozkládají v rumunských Jižních Karpatech s řetězcem masivů Retezat, Parâng, Fagaraš a Bucegi, které přesahují 2 500 metrů; jinak má většina Karpat spíše ráz zalesněných středohor. Nad hranicí lesa se nachází asi 5 % rozlohy pohoří; části trvale nad hranicí sněhu ani ledovce zde nejsou.

Pohoří je významnou oblastí z hlediska biodiverzity, nacházejí se v něm jedny z posledních odlehlých území divoké přírody v Evropě, které hostí mj. i populace velkých šelem a zhruba třetinu všech evropských druhů rostlin. Roste zde mnoho endemitních a reliktních druhů.[2] Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány původní bukové lesy Karpat, ale též lidové dřevěné kostelíky polských, ukrajinských a slovenských vesnic, opevněné vesnice Sedmihradska, pravoslavné kostely v Rumunské Moldávii nebo unikátní jeskyně Slovenského ráje a krasu.

Jméno

Jména Karpat ve středoevropských jazycích jsou německy Karpaten, česky, polsky a slovensky Karpaty, maďarsky Kárpátok, ukrajinsky Карпати (Karpati), rumunsky Carpați (čti [karpac]) a srbsky Карпатске планине (Karpatske planine). Anglicky Carpathians.

Jméno celého pohoří se připomíná již u Ptolemaia ve 2. stol. n. l. jako Karpates oros „pohoří Karpaty“. Jméno je starobylého, předkeltského (asi tráckého) původu. Spojuje se s praevropským základem karp- „kámen, skála, útes, strž“, který má paralelu v dnešním albánském karpë „skála, kamení“ a v řadě pomístních jmen od severního Španělska a jihovýchodní Francie až po Balkán.

Geologie

Vývoj reliéfu

fyzická mapa s vyznačením pohoří
Reliéf pohoří

Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu alpínského vrásnění. To začalo již ve spodní křídě vyzvednutím vnitřních krystalinických útvarů a výrazněji pokračovalo ve starších až mladších třetihorách vrásněním flyšových vrstev. Navazujícím orografickým projevem v kenozoiku byla vulkanická činnost (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří. Dotvoření profilu pohoří o kary, morény, jezera a další glaciální typy reliéfu bylo dokonáno ve čtvrtohorách posunem ledovců během dob ledových; v Karpatech ovšem mělo vliv jenom okrajový vzhledem k jejich celkově malému zalednění, a tedy pouze v nejvyšších částech. Dále na podobu reliéfu působila erozní síla vody, kdy vyzvednutí starých plošin ve třetihorách dalo vzniknout některým hlubokým údolím řek (průlom Hornádu, průlom Dunajce, Bicazská soutěska), a také časté svahové sesuvy zejména ve flyšovém pásmu. Tektonická činnost ovšem trvá i nadále a především oblast jižních Karpat je stále seismologicky aktivní.[3][1][4][5]

Geologická stavba

Karpaty jsou pásmové pohoří s komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem flyšových příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami jílovců, pískovců a slepenců. V centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny krystalinika, převážně granity. Na ně pak na mnoha místech a často i v celých dílčích pohořích, jako jsou Malá a Velká Fatra, Pieniny, Slovenský raj, Hășmaș, Piatra Craiului nebo Apuseni, nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v Bradlovém pásmu na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je Mátra, Căliman, Harghita, Vihorlat nebo Zemplínské vrchy. Transylvánská pánev je tvořena převážně kenozoickými horninami, vněkarpatské sníženiny a Panonie jsou pánve překryté neogénními spraši.[1][3][5]

Vsoké vápencové skály nad řekou, porostlé vegetací, podzim
Říční soutěska v průlomu Dunajce

Vodstvo

Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k úmoří Černého moře, kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k nejvýznamnějším patří Váh, Ipeľ, Tisa, Mureș, Olt, Siret či Prut. Na svazích Východních Karpat pramení řeka Dněstr. Severní část pohoří je odvodňována do Baltského moře Vislou a Sanem a několika přítoky Odry. V Karpatech jsou dosud zachovány štěrkonosné řeky s volným modelováním koryta. Odtokový režim karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s maximálními průtoky v březnu a dubnu.[6]

V nejvyšších, kdysi zaledněných oblastech se nachází množství ledovcových jezer, nejvíce v Tatrách a v Jižních Karpatech. Největší ledovcové jezero (pleso) Vysokých Tater je Morskie oko na polské straně pohoří; na jihu potom jezero Bucura v pohoří Retezat. Ve vulkanických pohořích vyvěrá několik desítek minerálních a termálních pramenů, často využitých pro lázeňské účely. Unikátem je slané heliotermické jezero Ursu nebo sopečné Jezero svaté Anny ve vyhaslém kráteru někdejšího vulkánu.[7][3]

Dělení Karpat

Podrobnější informace naleznete v článku Dělení Karpat.
Mapa
Mapa

Dle geomorfologického dělení jsou Karpaty geomorfologickým subsystémem Alpsko-himálajského systému. Tradičně se v české literatuře dělí na tři geomorfologické provincie – Západní, Východní a Jižní Karpaty (včetně Apusenského křídla); dělení se však v jednotlivých zdrojích a zemích značně liší.[3]

Hranici mezi Západními a Východními Karpaty tvoří Kurovské neboli Tyličské sedlo (polsky Przełęcz Tylicka) ležící ve výšce 683 m n. m. na slovensko-polské hranici. Hranice leží na spojnici měst Bardejov na Slovensku a Nowy Sacz v Polsku. Hranice mezi Východními a Jižními Karpaty leží v rumunském průsmyku Predeal (1 033 m n. m.) na spojnici města Brașov na severu a údolím řeky Prahova na jihu.

Hlavní části Karpat a jejich nejvyšší vrcholy jsou následující:

  1. Vnější Západní Karpaty (Babia góra v Polsku, 1 725 m n. m.)
  2. Vnitřní Západní Karpaty (Gerlachovský štít, s 2 655 m n. m. nejvyšší vrchol Karpat vůbec)
  3. Vnější Východní Karpaty (Hoverla, 2 061 m n. m.)
  4. Vnitřní Východní Karpaty (Pietrosul, 2 303 m n. m.)
  5. Jižní Karpaty (Moldoveanu, 2 544 m n. m.)
  6. Rumunské Západní Karpaty (Cucurbăta Mare, 1 849 m n. m.)
  7. Transylvánská vysočina (nejvyšší vrcholy ojediněle kolem 800 m n. m.)
  8. Srbské Karpaty – někdy nebývají považovány za součást Karpat, ale Rodopského systému. Jejich nejvyšším vrcholem je Šiljak v pohoří Rtanj planina s nadmořskou výškou 1 560 m.

Pohoří po obvodu obklopují Vněkarpatské sníženiny.

Karpaty v jednotlivých státech

Nízké zalesněné kopce, louka, pole
Zelená hora, Beskydy

Největší část Karpat, zhruba 55 % jejich rozlohy, se nachází v Rumunsku. Z ostatních zemí připadá na Slovensko 17 %, na Ukrajinu 11 %, na Polsko 10 %, na Maďarsko 4 %, na Česko 3 % a na Rakousko méně než 1 % rozlohy.[1] (Srbsko v této statistice není zahrnuto.)

Následuje výběr některých horských pásem, která patří pod Karpaty.

Vápnecové útesy, roztroušené stromy
Vršatské bradlo na Slovensku, součást vápencového Bradlového pásma Karpat

Rakouské Karpaty

Do Rakouska zasahuje karpatský systém jen zcela okrajově; nejvyšším bodem je zde kopec Buschberg (491 m) v oblasti Leiser Berge.

Moravské Karpaty

Nejvyšším vrcholem moravské (i slezské) části Karpat je Lysá hora (1323 m).

Pohled na Spišský hrad
Krajina na Spiši se Spišským hradem

Slovenské Karpaty

Slovenské Karpaty (především Tatry) jsou nejvyšší částí Karpat. O část svých vrcholů se dělí s Polskem. Gerlachovský štít (2655 m n. m.) je nejvyšším vrcholem vůbec.

Hory s holými travnatými temeny a lesy na úbočí
Typická karpatská polonina, východní Polsko

Polské Karpaty

Většinu hraničních pohoří na jihu země Polsko sdílí se Slovenskem a Ukrajinou, dále sem zasahuje podhůří vnějších západních i východních Karpat. Nejvyšší horou Polska jsou Rysy (2 500 m) ve Vysokých Tatrách.

Ukrajinské Karpaty

Kůň na vysokohorské polonině
Kůň na vrcholu hory Krasna, Zakarpatská oblast

Nejvyšším vrcholem této části je Hoverla (2 061 m)

v popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory
Krajina východních Karpat, pohoří Rodna

Rumunské Karpaty

Ledovcové jezero uprostřed skalního masivu
Jezero Bucura v jižních Karpatech, Rumunsko
Kaňon, strmé svahy náhorní planiny
Bucegi v Rumunsku

V Rumunsku se nachází většina pohoří. Moldoveanu (2 544 m) je nejvyšší rumunskou horou a zároveň nejvyšším karpatským vrcholem mimo Vysoké Tatry. Pro většinu rumunských hor a pohoří existují dvě až tři verze názvu, např.:

  • Făgăraș (Fagaraš – základní tvar)
  • Făgărașul (ten Fagaraš – základní tvar s určitým členem; podobný rozdíl by bylo třeba německé Alpen a Die Alpen; tvar s určitým členem se používá i na mapách v případě, že následuje nějaký přívlastek, např. Parângul Mare, „Velký Parâng“)
  • Munții Făgărașului (ty Fagarašské hory – slovo „hory“ (munții) je s určitým členem, bez něj by bylo munți)
V popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců
Panorama vápencového pohoří Bükk v Maďarsku

Maďarské Karpaty

Několik menších hornatin v Severomaďarském středohoří na severovýchodě země, které zasahují též na Slovensko. Nejvyšším maďarským vrcholem je Kékes (1 014 m n. m.) v pohoří Mátra.

Srbské Karpaty

Biologická diverzita

Biotopy

pohled do hlubokého pralesa
Bukojedlový prales v NPR Stužica na Slovensku
Říční koryto, v pozadí hory
Štěrkonosná řeka v jižním Polsku, v pozadí Vysoké Tatry

Z vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských bučin a jedlobučin, místy doposud pralesovitého charakteru; část z nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy. Na ně ve vyšších polohách a v kotlinách centrálních částí navazují horské smrčiny. Hranice lesa se v Karpatech v průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750 m n. m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v jižních Karpatech místy dosahuje až k 2 000 metrům. Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. polonin, a to i o stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně smilkové louky, které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi borůvkových křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena smrkem ztepilým, jeřábem, místy též modřínem a limbou, v poloninách i bukem. Subalpínský stupeň je tvořen porosty kosodřeviny, brusnic, v jižních a východních Karpatech též olše zelené, zakrslého jalovce a karpatského pěnišníku. V nejvyšších polohách jsou alpínské louky a sněhová výležiska, bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.

Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního (Vysoké Tatry nad 2300 m n. m., ojediněle i nejvyšší štíty jižních Karpat). Naproti tomu v nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají dubohabřiny a na klimaticky příhodných stanovištích též teplomilné doubravy, suché trávníky a lesostepi. Náhradní vegetací okolo horských a podhorských lidských sídel jsou louky a pastviny, které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i ty bělokarpatské v ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová prameniště a slatiniště, v oblastech vývěru minerálních pramenů též s unikátní halofilní vegetací.[8][3]

Jaterník sedmihradský

Flóra

Pohoří patří k floristicky nejvýznačnějším a na endemity a relikty (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť o něco méně než sousední Alpy. Důvodem jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i ponticko-panonské, členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i bazifilního vápencového a vulkanického podloží a také fakt, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat refugium mnoha i mezofilních druhů rostlin. Mnoho prvků mají přitom společných s Alpami, především východními, ale též s Pyrenejemi, nebo naopak s jižními pohořími Balkánu.[9]

Flóra Karpat obsahuje na 3900 původních druhů, z čehož je 250 (resp. 420 včetně apomiktů) endemických druhů. Jen málo z nich je přitom rozšířeno po celé délce karpatského oblouku: k takovým endemitům či subendemitům patří například zvonek karpatský (Campanula carpatica), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) nebo kostival srdčitý (Symphytum cordatum). Mezi Západními a Východními Karpatami probíhá výrazná fytogeografická hranice. Endemity Západních Karpat jsou koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), rostoucí v reliktních borech na vápencových svazích, lýkovec slovenský (Daphne arbuscula), lomikámen tatranský (Saxifraga wahlenbergii), stračka karpatská (Delphinium oxysepalum) či dřípatka karpatská (Soldanella carpatica). Pouze ve Východních a Jižních Karpatech roste šafrán karpatský (Crocus heuffelianus), šeřík karpatský (Syringa josikaea), jaterník sedmihradský (Hepatica transsilvanica), pryskyřník karpatský (Ranunculus carpaticus) nebo pěnišník karpatský (Rhododendron myrtifolium).[4][9]

Fauna

V oblasti Karpat se nacházejí významné odlehlé plochy s malým zalidněním. Přežívá zde proto dosud například množství velkých šelem, jako jsou medvěd hnědý (okolo 8000 kusů), vlk obecný (přes 4000 kusů), rys ostrovid (více než 1000 kusů), dále též kočka divoká nebo vydra říční. Vysoké horské polohy jsou hnízdištěm orla skalního, v hlubokých lesích žije tetřev hlušec. K dalším typickým významným živočichům patří například kamzík horský tatranský, jelen evropský, svišť horský s jedním endemickým poddruhem v Tatrách či několik populací zubra evropského; v poloninách lze místy narazit i na stáda polodivokých koní.[2]

Ochrana přírody

Jezero, okolo les, v pozadí hory
Jezero Siněvir ve stejnojmenném národním parku

Pro zachování přírodních hodnot vznikla roku 2003 Karpatská úmluva, který vstoupila v platnost 4. ledna 2006 a v níž se sedm států zavázalo k ochraně přírodního a kulturního dědictví a k udržitelnému rozvoji Karpat.[10] Jedním z výstupů bylo vytvoření koordinované sítě chráněných území – Carpathian Network of Protected Areas (CNPA), která zahrnuje 36 národních parků, 51 přírodních parků a velkoplošných chráněných území, 19 biosférických rezervací a kolem 200 dalších chráněných oblastí, o celkové rozloze 36 000 km², což činí zhuba 18 % celkové rozlohy Karpat.[11] K nejvýznamnějším patří například národní parky na Slovensku, Magurský park v Polsku, Karpatský národní přírodní park a NPP Siněvir s rehabilitačním centrem medvěda hnědého na Ukrajině nebo národní parky Piatra Craiului, Retezat, Cozia, Domogled či Rodna v Rumunsku a Đerdap v Srbsku, chránící území okolo průlomu Dunaje soutěskou Železná vrata.[12]

Osídlení, historie a cestovní ruch

Letecký pohled na dřevěný kostelík u vesnice
Dřevěný kostel sv. Paraskevy v Kwiatoni v Polsku, památka UNESCO

Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Významným historickým procesem, který se podepsal na osídlení a také na vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny (včetně typických místopisných názvů), byla od 13.–14. století Valašská kolonizace se svou kulturou salašnického pastevectví.[13] Karpaty jsou či byly domovem řady malých národů, jako jsou Rusíni, Huculové, Lemkové, Bojkové, historických území (Halič, Bukovina, Sedmihradsko, Banát) a národnostních enkláv, jako např. sedmihradští Němci a Maďaři, Banátští Češi atd. Východní Karpaty byly místem tuhých bojů v první i druhé dvětové válce, například v Dukelském průsmyku, na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v oblasti. V mnoha oblastech se lze setkat s tradičními zvyky a lidovou architekturou, například typickými dřevěnými kostelíky, zapsanými jako celek na seznam památek UNESCO.[14] Karpatským unikátem je síť úzkorozchodných lesních železnic, budovaných na přelomu 19. a 20. století za účelem dopravy dřeva a lesních dělníků do odlehlých oblastí hor; mnoho jich ve 20. století zaniklo, některé dosud slouží jako turistická atrakce.[15][16]

Pohoří karpatského oblouku patří k oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i k vícedenním a dálkovým přechodům.[17] Významnými středisky zimních sportů jsou slovenská letoviska Vysokých Tater, Zakopane v Polsku nebo rumunská Sinaia. U termálních a minerálních pramenů vznikly četné lázně (Pieštany, Krynica, Borsec, Băile Herculane).[18] Celkem na území Karpat žije na 17 milionů lidí;[19] k největším městům uvnitř horského systému patří Zlín, Trenčín, Žilina, Banská Bystrica, Košice, Užhorod, Baia Mare, Sibiu, Brašov, Petrosani či Kluž.[18]

Zajímavost

Podle Karpat pojmenoval německý astronom Johann Heinrich von Mädler pohoří Montes Carpatus na přivrácené straně Měsíce.[20][21]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d KARPATY.net - Karpaty, popis oblasti a obecné informace. www.karpaty.net [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Eastern Europe: Czech Republic, Poland, Romania, Slovakia, and Ukraine | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e KLÁŠTERKOVÁ, Hana. Klimatická charakteristika horní hranice lesa v Karpatech (bakalářská práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2017 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b URFUS, Tomáš; CHRTEK, Jindřich. Karpaty – nedoceněné centrum evropské diverzity rostlin. Živa [online]. Academia [cit. 2021-04-26]. Čís. 5/2019. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Carpathian Mountains | mountains, Europe. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Carpathian Mountains - Drainage. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Ledovcová jezera v Jižních Karpatech – outdoor web Treking.cz. www.treking.cz [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ biota_Slovenska. www.herber.webz.cz [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b TURIS, Peter; KOŠŤÁL, Jaroslav. Rostliny Karpat. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2937-9. 
  10. ↑ ČR, MŽP. Karpatská úmluva. http:// [online]. 2020-02-19 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (cz) 
  11. ↑ Carpathian Network of Protected Areas. www.carpathianparks.org [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Carpathian Network of Protected Areas. www.carpathianparks.org [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAGDA, Pavel. Vliv pastevectví na krajinu a lidovou kulturu moravských Karpat. www.casopisveronica.cz [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ TOŠOVSKÝ. DŘEVĚNÉ PERLY KARPAT. ikoktejl [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ Karpatské lesní železnice, obrazová publikace – outdoor web Treking.cz. www.treking.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ KARPATY.net - Lesní železnice v Karpatech, přehled funkčních i nefunkčních lesních železnic. www.karpaty.net [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Trail across the Carpathian mountains | Trans Carpathian Thru-Hike [online]. 2019-06-09 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b Carpathian Mountains - The economy. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Carpathian Network of Protected Areas. www.carpathianparks.org [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  20. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Copernicus, s. 88/31. 
  21. ↑ Montes Carpatus, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karpaty&oldid=19789024“