Ivan Dejmal: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Článek obsahoval nepravdivou informaci o tom, že se Ivan Dejmal podílel na založení Ekologické společnosti. Opak je pravdou, byl odpůrcem jejího vzniku, jak mohu osobně potvrdit, a lze zjistit jak z ABS, tak i dalších pramenů. Odpor proti vzniku nezávislé Ekologické společnosti již v r. 1988 (!) odůvodnil obavou z tříštění sil. Jeho zásluhy a nasazení to samozřejmě nijak neumenšuje, ale informace, že se podílel na založení nezávislé Ekologické společnosti, není pravdivá.
BruBrk (diskuse | příspěvky)
1 282 editací
Verze 18478668 uživatele Lenka Marečková (diskuse) zrušena - VLASTNI VYZKUM
značka: vrácení zpět
Řádek 40: Řádek 40:
Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z [[Česká zemědělská univerzita v Praze|Vysoké školy zemědělské]] v Praze, kde byl v letech [[1965]]–[[1970]] studentem Agronomické fakulty - oboru zemědělské krajinářství, byl v roce [[1970]] vyloučen po zatčení za činnost ve studentském [[Hnutí revoluční mládeže]] (spolu s [[Petr Uhl|Petrem Uhlem]], [[Petruška Šustrová|Petruškou Šustrovou]] či [[Jaroslav Bašta|Jaroslavem Baštou]], do kterého zapojil již před rokem 1968.<ref>[[Jiří Černý (hudební kritik)|Jiří Černý]]: [http://ihned.cz/3-22930750-ji%F8%ED+%E8ern%FD-000000_d-7a Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu], [[Hospodářské noviny]], 11. 2. 2008</ref> V průběhu [[Pražské jaro 1968|pražského jara]] až do zatčení v roce [[1970]] patřil k jeho předním aktivistům<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století |url=http://www.libpro.cz/katalog/el_publ_dejmal.pdf |datum přístupu=2016-04-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160509190655/http://www.libpro.cz/katalog/el_publ_dejmal.pdf |datum archivace=2016-05-09 |nedostupné=ano }}</ref>. Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.<ref>[http://www.kpv-cr.cz/?nid=321 Zemřel Ivan DEJMAL (Konfederace politických vězňů)]</ref>
Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z [[Česká zemědělská univerzita v Praze|Vysoké školy zemědělské]] v Praze, kde byl v letech [[1965]]–[[1970]] studentem Agronomické fakulty - oboru zemědělské krajinářství, byl v roce [[1970]] vyloučen po zatčení za činnost ve studentském [[Hnutí revoluční mládeže]] (spolu s [[Petr Uhl|Petrem Uhlem]], [[Petruška Šustrová|Petruškou Šustrovou]] či [[Jaroslav Bašta|Jaroslavem Baštou]], do kterého zapojil již před rokem 1968.<ref>[[Jiří Černý (hudební kritik)|Jiří Černý]]: [http://ihned.cz/3-22930750-ji%F8%ED+%E8ern%FD-000000_d-7a Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu], [[Hospodářské noviny]], 11. 2. 2008</ref> V průběhu [[Pražské jaro 1968|pražského jara]] až do zatčení v roce [[1970]] patřil k jeho předním aktivistům<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století |url=http://www.libpro.cz/katalog/el_publ_dejmal.pdf |datum přístupu=2016-04-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160509190655/http://www.libpro.cz/katalog/el_publ_dejmal.pdf |datum archivace=2016-05-09 |nedostupné=ano }}</ref>. Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.<ref>[http://www.kpv-cr.cz/?nid=321 Zemřel Ivan DEJMAL (Konfederace politických vězňů)]</ref>


V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce [[1976]] se účastnil vzniku [[Charta 77|Charty 77]] a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku [[1987]] vydával a redigoval samizdatový časopis ''Ekologický bulletin''. V roce [[1988]] se účastnil založení [[Hnutí za občanskou svobodu]]. V prosinci [[1989]] se účastnil založení [[Konfederace politických vězňů České republiky|Konfederace politických vězňů]]. Od listopadu 1989 do voleb v roce [[1990]] vedl ekologickou sekci programové komise [[Občanské fórum|Občanského fóra]]. Byl zakládajícím členem [[Společnost pro trvale udržitelný život|Společnosti pro trvale udržitelný život]] ([[1992]]).
V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce [[1976]] se účastnil vzniku [[Charta 77|Charty 77]] a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku [[1987]] vydával a redigoval samizdatový časopis ''Ekologický bulletin''. V roce [[1988]] se účastnil založení [[Hnutí za občanskou svobodu]] a podílel se na založení nezávislé organizace [[Ekologická společnost]], která na podzim roku 1989 iniciovala vznik asociace ekologických organizací [[Zelený kruh]]. V prosinci [[1989]] se účastnil založení [[Konfederace politických vězňů České republiky|Konfederace politických vězňů]]. Od listopadu 1989 do voleb v roce [[1990]] vedl ekologickou sekci programové komise [[Občanské fórum|Občanského fóra]]. Byl zakládajícím členem [[Společnost pro trvale udržitelný život|Společnosti pro trvale udržitelný život]] ([[1992]]).


V únoru [[1990]] nastoupil na [[ministerstvo životního prostředí České republiky]], byl rehabilitován a dokončil studium na [[Česká zemědělská univerzita v Praze|VŠZ]] v Praze. Od února [[1991]] do července [[1992]] byl [[Seznam ministrů životního prostředí České republiky|ministrem životního prostředí České republiky]]. Poté pracoval v [[CENIA|Českém ekologickém ústavu]]. V letech [[1994]] až [[1995]] byl ředitelem [[Český ústav ochrany přírody|Českého ústavu ochrany přírody]]. Od roku [[1995]] působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí [[Tvář naší země]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Tvář naší země |url=http://www.prokrajinu.cz/ |datum přístupu=2007-05-08 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070519092115/http://www.prokrajinu.cz/ |datum archivace=2007-05-19 |nedostupné=ano }}</ref>
V únoru [[1990]] nastoupil na [[ministerstvo životního prostředí České republiky]], byl rehabilitován a dokončil studium na [[Česká zemědělská univerzita v Praze|VŠZ]] v Praze. Od února [[1991]] do července [[1992]] byl [[Seznam ministrů životního prostředí České republiky|ministrem životního prostředí České republiky]]. Poté pracoval v [[CENIA|Českém ekologickém ústavu]]. V letech [[1994]] až [[1995]] byl ředitelem [[Český ústav ochrany přírody|Českého ústavu ochrany přírody]]. Od roku [[1995]] působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí [[Tvář naší země]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Tvář naší země |url=http://www.prokrajinu.cz/ |datum přístupu=2007-05-08 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070519092115/http://www.prokrajinu.cz/ |datum archivace=2007-05-19 |nedostupné=ano }}</ref>

Verze z 5. 5. 2020, 13:45

Ing. Ivan Dejmal
Ivan Dejmal, 2003
Ivan Dejmal, 2003
Ministr životního prostředí ČR
(v rámci federace)
Ve funkci:
24. ledna 1991 – 2. července 1992
Předseda vládyPetr Pithart
PředchůdceBedřich Moldan
NástupceFrantišek Benda
Člen Rady ÚSTR
(v letech 2007–2008 také místopředseda rady)
Ve funkci:
5. prosince 2007 – 6. února 2008
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDS (1989–1992)
ODA (1992–1998)
SZ (2004–2008)
Narození17. října 1946
Ústí nad Labem
Československo Československo
Úmrtí6. února 2008 (ve věku 61 let)
Praha
Česko Česko
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materVŠ zemědělská v Praze
OceněníCena ministra ŽP (2000)
Cena Josefa Vavrouška (2008)
CommonsIvan Dejmal
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ivan Dejmal a Erazim Kohák (2003)
náhrobek Ivana Dejmala na Vinohradském hřbitově v Praze

Ivan Dejmal (17. října 1946 Ústí nad Labem – 6. února 2008 Praha) byl český politik a ekologický odborník.

Biografie

Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965–1970 studentem Agronomické fakulty - oboru zemědělské krajinářství, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže (spolu s Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou či Jaroslavem Baštou, do kterého zapojil již před rokem 1968.[1] V průběhu pražského jara až do zatčení v roce 1970 patřil k jeho předním aktivistům[2]. Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.[3]

V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se účastnil vzniku Charty 77 a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu a podílel se na založení nezávislé organizace Ekologická společnost, která na podzim roku 1989 iniciovala vznik asociace ekologických organizací Zelený kruh. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 vedl ekologickou sekci programové komise Občanského fóra. Byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (1992).

V únoru 1990 nastoupil na ministerstvo životního prostředí České republiky, byl rehabilitován a dokončil studium na VŠZ v Praze. Od února 1991 do července 1992 byl ministrem životního prostředí České republiky. Poté pracoval v Českém ekologickém ústavu. V letech 1994 až 1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země.[4]

V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[5]

Postoje

Dejmal se po roce 1989 podílel na přípravě územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly na Dejmalův návrh vyhlášeny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991.[6] Kriticky vystupoval proti jaderné energetice.[7]

Členství

Ivan Dejmal byl členem nejprve Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy, která se v roce 1990 vydělila z Občanského fóra[8], v roce 1992 přestoupil do ODA a později do Strany zelených[9], předsedou občanského sdružení Společnost pro krajinu a členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou společně s Josefem Vavrouškem založil.

Ocenění

In memoriam získal Ivan Dejmal 5. června 2008 Cenu Josefa Vavrouška udělovanou Nadací Charty 77. Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl Ivan Dejmal in memoriam nominován k udělení Medaile Za zásluhy.[10]

Reference

  1. ↑ Jiří Černý: Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu, Hospodářské noviny, 11. 2. 2008
  2. ↑ Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století. www.libpro.cz [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-09. 
  3. ↑ Zemřel Ivan DEJMAL (Konfederace politických vězňů)
  4. ↑ Tvář naší země. www.prokrajinu.cz [online]. [cit. 2007-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-19. 
  5. ↑ Radu Ústavu pro studium totalitních režimů povede Kavalírová, iDNES.cz, 14.12.2007
  6. ↑ Martin Říha, Jaroslav Stoklasa, Marie Lafarová, Ivan Dejmal, Jan Marek, Petr Pakosta: Územní ekologické limity těžby v SHP, Společnost pro krajinu 2005, ISBN 80-903663-0-9
  7. ↑ Ivan Dejmal: Jaderná energetika plodí policejní stát, Literární noviny č.30/XI.
  8. ↑ Adéla Gjuričová: Dvě cesty "křesťanské politiky": Československá strana lidová a Křesťanskodemokratická strana v první polovině devadesátých let, in: Adla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk, Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí. Vytváření politických identit v České republice po roce 1989, Praha 2011, s. 217 a n., on-line: http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/publikace/soupis-vydanych-titulu/rozdeleni-minulosti-2 Archivováno 25. 3. 2014 na Wayback Machine.
  9. ↑ Ivan Dejmal – muž nápadný svou skromností, Český rozhlas Plus, 29. 1. 2015
  10. ↑ Seznam letošních kandidátů sněmovny na státní vyznamenání, ČTK, 13.6.2008

Literatura

Související články

Externí odkazy

Šablona:Vláda Petra Pitharta

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Dejmal&oldid=18478773“