Buddhistická kosmologie

Buddhistická kosmologie popisuje model a také časové utváření vesmíru podle buddhistických svatých písem. Tento model popisuje, kde všude se může člověk znovuzrodit, jinými slovy veškeré podle buddhistů možné stavy mysli. Obecně se jedná o šestero druhů existencí. Od nejnižšího po nejvyšší to jsou: bytosti v pekle (sanskrt.: Naraka), hladoví duchové (sanskrt.: préta), zvířata, lidé, polobohové (sanskrt.: asura) a bohové (sanskrt.: déva). Krom toho existuje samozřejmě také 7. stav mysli a tím je nirvána, který je završením koloběhu reinkarnací a z něhož již není možno spadnout nebo ani dojít k jiné kvalitativní změně vědomí. Z hlediska „tří buddhovských těl“ podle Tibetské knihy mrtvých odpovídá nirvána nebo také parinirvána (konečná nirvána) tzv. dharmakáji neboli tělu pravdy čili spočinutí s prasvětlem někdy v prvních třech a půl dnech posmrtného stavu (v bardu hodiny smrti). Spočinutí ve stavu sambhógakája, tedy splynutí s některým z vykupujících buddhů nebo jejich doprovodem v následujících 14 dnech barda (bardo prapodstaty) je totéž, co dosažení 24. nebe Akanitta (nejvyšší formy dévů v růpadhátu, viz dále), z kterého se až po smrti takového boha po uplynutí nezměrné doby dosáhne úplného vysvobození ve stavu dharmakája .

V části časová kosmologie je popisován vznik, existence a zánik vesmíru a to ve 4 časových obdobích (kalpách, neboli aeonech), která jsou dále členěna na menší časová období a dohromady tvoří 1 mahakalpu.

Prostorová kosmologie

V následující části bude popsáno, jaké jsou stavy vědomí, resp. druhy bytostí, ve kterých se může člověk reinkarnovat a to od nejvyšších stupňů vědomí (bohové neboli dévové) po ty nejnižší (pekelné bytosti):

Bohové (Déva)

Skutečně se jedná i o bohy viditelné na obloze a také o Boha – Hospodina – podle buddhistů „Mahábrahmu“, ale také ještě o vyšší stavy bohů, resp. vědomí. Stav zvaný dévové se vnitřně dělí podle stupňů vědomí, resp. jejich kontemplace (neboli džhána) do těchto tří sestupných kategorií:

• arúpadhátu (neboli arúpalóka) – bohové bez tvarů
• rúpadhátu (neboli rúpalóka) – bohové s tvary
• dévalóka – bohové v oblastech pokušení (v kámadhátu neboli kámalóce)

Přičemž platí, že každý, z níže popsaných božských světů odpovídá určitému nahromadění karmy, určitému stupni vědomí. Všechny božské světy jsou uspořádány do jednotlivých vrstev nad sebou a dále platí z hlediska časové kosmologie, že celý jejich daný svět vzniká či zaniká s první či poslední zde narozenou bytostí.

Také lze říci, že bohové v oblastech pokušení se více odlišují od bohů bez tvarů, než se odlišují od lidí. Obecně lze bohy z kámadhátu – oblastí žádostí – popsat spíše jako velice dlouho žijící vznášející se bytosti podobné lidem co do jejich projevů s určitým stupněm blaženosti, zatímco u arúpadhátu se jedná pouze je určitý blažený stav vědomí, který je víceméně zcela bez formy.

Co se týče interakcí dévů a lidí, tak např. bohy z oblasti kámadhátu je možné vídat na obloze položené na některých mracích a bůh zvaný Mahábrahma v podstatě odpovídá Pánu Hospodinu z křesťanského úhlu pohledu, nebo Krišnovi z hinduistického úhlu pohledu, má tedy silný vliv na utváření náhod v životě člověka a dlí nad jeho osudem, je to jakýsi jeho vykonavatel (podle buddhistů je „vševidoucí, správce karmy apod.“). Bohové nad ním (není to zdaleka nejvyšší bůh, tedy nemá nejblaženější stav mysli a také umírá a to se zánikem celého vesmíru ohněm na konci jedné mahakalpy) již do životů lidí nezasahují. Stejně tak nižší bohové mají na jejich život pramalý vliv.

POZN.: Pokud není uvedeno jinak, jsou názvy jednotlivých nebí přepisem z dodatku knihy Květoslava Minaříka Tajemství Tibetu 1 o buddhistických místech znovuzrození. Ten byl z tohoto pohledu také použit jako podklad k této kapitole, avšak vše ostatní kromě zmíněných názvů nebí pochází z článku Buddhist cosmology na anglické verzi wikipedie. Pokud se liší název překladu jednotlivých nebí a pojmů, které uvádí Květoslav Minařík (což je většinou), je v závorce za názvem Květoslava Minaříka také uveden český překlad názvu z anglické wikipedie.

Arúpadhátu – bohové bez tvarů

Protože se jedná vždy o anágaminy – bytosti, které se znovu již nezrodí, nemůže zde pobývat pochopitelně žádný bódhisattva (budoucí buddha). Existují čtyři typy zdejších bohů, které korespondují se stupni vědomí (džhána):

• Névásaňňanasaňňajatanupaga –

„dosažitelné v 8. džhána“ („sféra ani vnímání ani nevnímání“); bytosti zde však nejsou zcela bez vnímání; tuto oblast dosáhl Buddhův druhý původní učitel Udraka Rámaputra, který ji považoval za ekvivalent k vykoupení (dharmakája); bytosti zde stráví 84 000 mahakalp (1 mahakalpa trvá přibližně 2,8 x 10²⁰ let, viz výpočet v části časová kosmologie), toto nebe se nachází 5 580 000 jodun (1 joduna = 16 mílí=25km) nad následujícím nebem

• Akiňčaňňajatanupaga –

„dosažitelné v 7. džhána“ („sféra nicoty“); bytosti zde si myslí, že neexistuje nic; je to jistá, velmi subtilní forma vnímání; tuto oblast dosáhl Buddhův první původní učitel Áráda Káláma, který ji považoval za ekvivalent k vykoupení; bytosti zde stráví 60 000 mahakalp; toto nebe se nachází 5 580 000 jodun nad následujícím nebem

• Viňňaňčajatanupaga –

„dosažitelné v 6. džhána“ („sféra neomezeného vědomí“); bytosti zde meditují nad tím, že jejich vědomí je neomezené; délka života je 40 000 mahakalp a nebe se nachází 5 580 000 jodun nad následujícím nebem

• Akasanaňčajatanupaga –

„dosažitelné v 5. džhána“ („sféra neomezeného prostoru“); bytosti zde meditují nad prostorem, jako nad nekonečným; délka života je 20 000 mahakalp a nebe se nachází 5 580 000 jodun nad nejvyšším nebem rúpadhátu

Rúpadhátu – bohové s tvary

Jedná se o první nebe (směrem od nejvyššího), kde mají bytosti svoje tělo a umístění v prostoru, i když jsou složeni z velmi subtilní substance, která je neviditelná pro bytosti z oblasti Kámadhátu. Pokud se chce Mahábrahma zjevit některému bohu v Kámadhátu, musí na sebe vzít hrubější formu. Podle buddhistických tradic je 17 až 22 takovýchto nebí, nejčastěji je uváděno (i zde) 18, členěných dále do 5 svébytných kategorií. Obyvatelé těchto nebí neprožívají extrémní slast nebo bolest a netěší se ze stejných věcí, jako bytosti Kámadhátu. Jejich těla nejsou pohlavně rozlišená a bytosti neprožívají sexuální zážitky (jako bohové v Kámadhátu). Stejně jako bytosti z Arúpadhátu, mají mysli korespondující k jednotlivým džhána (zde již ke 4 nižším, resp. nejnižším).

Bytosti v bezprostředně nižším nebi žijí většinou o polovinu méně kratší dobu, mají poloviční velikost a jejich nebe dosahuje o polovinu menší vzdálenosti. Vyšší nebe jsou také rozsáhlejší co do šířky jejich světa. Výška jejich světa je vyjádřena v jodžánách, přičemž 1 jodžána je vysoká jako 4 000 na sebe postavených mužů, údajně přibližně 7,31 km.

Suddhávása světy - „Čisté příbytky“

Tyto světy obývají pouze anágamini, kteří dosáhnou vykoupení bezprostředně po skončení jejich života v některém z těchto nebí, nebo se znovuzrodí v některém jiném nebi z této skupiny. Proto ani zde nemůže být žádný budoucí Buddha. Všichni jejich obyvatelé jsou považováni za ochránce buddhismu. Jejich světy také nejsou nikdy zničeny přírodními katastrofami na konci mahakalpy nebo konci několika mahakalp (viz dále).

• Akanitta – „nejvyšší“ („rovní, nemající žádného jako nejmladšího“); délka života 16 000 mahakalp; svět se nachází 167 772 160 jodžán nad zeměkoulí (přibližně vzdálenost Saturnu od Země); dosáhnout vykoupení v bardu prapodstaty (někdy během 14 dnů po bardu vznikání, které trvá přibližně 3,5 dne po smrti) a stát se tak sambogakájou znamená narodit se v tomto nebi (a po takovémto životě dosáhnout nirvány – dharmakáji)
• Sudasino – „nádherně zářící“ („čistě vidoucí“); jsou podobní a spřátelení s bytostmi z Akanitta; svět se nachází 83 886 080 jodžán nad zeměkoulí (přibližně vzdálenost Jupiteru od Země)
• Sudassa – „krásně vypadající“ ; zde se rodí 5 druhů anágaminů; svět se nachází 41 943 040 jodžán nad zeměkoulí
• Atappa – „bez námahy“ („bez starostí“); svět se nachází 20 971 520 jodžán nad zeměkoulí (přibližně vzdálenost Slunce od Země)
• Aviha – „nerozlišitelný“ („nepadající“); je to svět, kam se nejčastěji rodí anágamini; někteří z nich se dále rodí postupně ve vyšších nebích, až dosáhnou nebe Akanitta, těmto se říká „ti, co plynou vzhůru“; délka jejich života je 1 000 mahakalp; svět se nachází 10 485 760 jodžán nad zeměkoulí (přibližně vzdálenost Marsu od Země)

Brhatphala světy

Stav jejich mysli odpovídá 4. džhána a je charakterizován duševní vyrovnaností. Jednou za 64 mahakalp dojde k destrukci vesmíru větrem a toto jsou poslední světy, které jsou ušetřeny takovéto destrukce. Jsou to zároveň poslední světy, kde se rodí anágamini – proto např. Mahábrahma – Hospodin – se bude muset ještě minimálně jednou podle buddhistů znovuzrodit.

• Asaňňasatta – „bez postřehovací, zjišťovací a pociťovací schopnosti“ („bytosti bez vědomí“); tyto bytosti dosáhly vysoké džhána, podobně jako bohové Arúpadhátu a přejí-li si zůstat po určitou dobu bez vědomí, jsou toho schopni, avšak po určité době se vědomí opět objeví
• Brhatphala / Vehapphala – „jejichž zásluhy jsou ohromné“; někteří anágamini se sem narodí; délka života je 500 mahakalp; svět se nachází 5 242 880 jodžán nad zeměkoulí (přibližně vzdálenost Venuše od Země)
• Punjaprasava – Květoslav Minařík je ve své knize Tajemství Tibetu 1 neuvádí (stejně jako následující Anabhraka), protože podle wikipedie jsou zahrnuty pouze ve sarvástivádové tradici; název zní „následek zásluh“; svět se nachází 2 621 440 jodžán nad zeměkoulí
• Anabhraka – „bezmrační bozi“; svět se nachází 1 310 720 jodžán nad zeměkoulí

Subhakinha světy

Mentální stav v těchto světech odpovídá 3. džhána a je popisován jako klidná radost či klidné blaho. Bytosti zde mají těla, která vyzařují nepřetržitě světlo. Při zničení vesmíru vodou jednou za 8 mahakalp jsou takovéhoto zničení ušetřeni, neboť voda nedosahuje dostatečné výšky, aby je zaplavila.

• Subhakinha – „utkáni z nezměrné záře“ („naprosté krásy“); žijí 64 mahakalp, což je interval, za který je zničen vesmír větrem, což se týká i tohoto světa; svět se nachází 655 360 jodžán nad zeměkoulí
• Appamanasubha –„jejichž zářící lesk je neomezen“ („neomezené krásy“); žijí 32 mahakalp; svět se nachází 327 680 jodžán nad zeměkoulí
• Parittasubha – „jejichž zářící lesk je omezen“ („omezené krásy“); žijí 16 mahakalp; svět se nachází 163 840 jodžán nad zeměkoulí

Abhassara světy

Mentální stav těchto bytostí odpovídá 2. džhána a je charakterizován potěšením a radostí či blahem. Jejich těla vyzařují paprsky světla jako blesky. Mají navzájem stejná těla, ale různé schopnosti vnímání. Jsou to poslední světy, které nezničí oheň na konci každé mahakalpy (plameny nedosáhnou takové výšky). Po zničení celého vesmíru jsou první bytosti nacházející se v něm bytosti reinkarnované z tohoto světa – to je případ i Mahábrahmy (Hospodina, viz níže).

• Abhassara – „zářící“ („mající záři“); jejich život trvá 8 mahakalp, což je interval mezi zničením vesmíru vodou, což se týká i tohoto světa; svět se nachází 81 920 jodžán nad zeměkoulí
• Appanbbha – „jejichž záře je neohraničena“ („neomezeného světla“); žijí 4 mahakalpy; svět se nachází 40 960 jodžán nad zeměkoulí
• Parittabha – „jejichž záře je ohraničena“ („omezeného světla“); žijí 2 mahakalpy; svět se nachází 20 480 jodžán nad zeměkoulí

Brahmalóka

Stav jejich mysli koresponduje s první džhána a je popisován jako pozorování a přemítání, jakož i potěšení a radost či blaho. Tyto světy jsou společně se všemi ostatními pod nimi zničeny při zániku vesmíru ohněm na konci každé mahakalpy.

• Mahábrahma - „Velký brahma“; tento bůh žije ve svém nebi sám, je označován za vševidoucího, všemocného, otce všeho, co je a má být, stanovitele pravidel, správce všeho, co je apod. Mahábrahma je podle buddhistů bytost, která spadla do tohoto svého světa z nebe Abhassara („zářící“, viz výše) skrze vyčerpání svých zásluh v tomto předešlém světě. Protože si však svůj pád nepamatuje a je v nebi sám a nevidí bytosti nad ním, má za to, že je první bytostí a stvořitelem vesmíru. Mahábrahma je podle buddhistů jeden a půl jodžány vysoký (přibližně 11 km) a jeho svět se nachází 10 240 jodžán nad zemí, tedy přibližně 75 000 km. Jeho život trvá podle tradice celou mahakalpu (od vzniku vesmíru do zániku vesmíru ohněm), ačkoli by měl být maximálně ¾ mahakalpy, neboť je potřeba ¼ mahakalpy (vivartakalpa, viz časová kosmologie niže) k zalidnění nižších světů.
• Brahma purohita – „velcí hodnostáři Brahmovi“(„Mahábrahmovi ministři“); tito rovněž pocházejí ze světa Abhassara, ale narodí se do tohoto světa poté, co v něm Mahábrahma stráví chvíli sám; věří, že je jejich tvůrce (a Mahábrahma rovněž věří, že je jejich tvůrce); jsou vysocí 1 jodžánu (7,31 km) a žijí ½ mahakalpy; svět se nachází 5 120 jodžán nad zeměkoulí
  
• Brahma parisadža – „nižší dvořané Brahmovi“ („Mahábrahmovi radní“); patří do doprovodu Mahábrahmy; jsou vysocí ½ jodžány a žijí 1/3 mahakalpy; svět se nachází 2 560 jodžán nad zeměkoulí

Dévalóka – bohové v oblastech pokušení

Bytosti v těchto nebích se od sebe navzájem liší mírou štěstí, avšak platí pravidlo, že zde nenaleznete žádného anágamina, tudíž se všechny takové bytosti budou muset ještě minimálně jednou narodit jako lidé.

„Nebesa“

Následující 4 světy jsou ohraničené plochy, každá 80 000 jodžán široká, které se vznášejí kolem hory Méru. Někdy jsou také nazývána nebesa, protože tento pojem nejvíce odpovídá západním představám právě o nebi na obloze.

• Paranimmittavasavattino - „vládnoucí nad tím, co ostatní stvořili“; vládce tohoto světa se nazývá Vásavartin a má delší život, větší sílu a krásu a zažívá větší štěstí; tyto bytosti žijí 9 260 000 000 let a jsou vysocí 1400 m; tento svět se nachází 1 280 jodžán (asi 9 000 km)nad zemí; zde sídlí také Mára, což je buddhistický bůh chtíče, který se stará o to, aby všechny bytosti Kámadhátu, tedy všech jemu nižších forem (ale i bohové ve stejném nebi, jako je on sám) až k pekelným světům podléhaly různým formám žádostí. Bojoval s ním Buddha v meditaci, než ho přemohl a dosáhl vykoupení.
• Nimmáranatinó – „radující se nad tím, co stvořili“; jejich pánem je Sunirmita; bytosti zde žijí po dobu 2 304 000 000 let, jsou vysocí 1 140 m a jejich svět se nachází 640 jodžán nad zemí
• Tušita – „spokojení bozi“; v tomto světě žijí budoucí Buddhové, než se narodí na zemi; předchozím bódhisattvou byl Svetaketu, který se narodil jako Siddhárta a stal se Buddhou Šákjamunim, současný bódhisattva je Nátha, který se narodí jako Adžita a bude znám jako Buddha Maitreja; vládcem tohoto nebe je Santušita; bytosti jsou velké 910 m, žijí 576 000 000 let a svět se nachází 320 jodžán (asi 2 500 km) nad zemí;
• Dévajama – „bohové smrti“ („nebe bez bojů“); jedná se o poslední nebe, které je ušetřeno nepokojů se zemskými světy (zřejmě myšleno bojů s polobohy, což se týká zejména nebe 4 Velkých králů – nejnižší z nebí); tito bohové žijí ve vzduchu, svobodní od všech starostí; jejich vládce je Sujáma; jsou velcí 690 m a žijí 144 000 000 let; svět se nachází 160 jodžán nad zemí.

Světy poblíž hory Méru

Tyto dva světy leží poblíž hory Méru, buď na jejím vrcholu, nebo na jejích stráních. K těmto světům poblíž Méru patří rovněž polobohové (asurové – viz dále), kteří bojují s těmito bohy neúspěšně o jejich panství.

• Déva tavatimsa – „nebe Třiceti tří (bohů)“; tyto bytosti žijí v zahradách a palácích; jejich vládce je Indra; jsou vysocí 460 m a žijí 36 000 000 let; svět se nachází 80 jodžán nad zemí
• Déva čaumharadžika – „nebe čtyř Velkých králů“; žijí na stráních Méru, ačkoli někteří se vznáší vzduchem; jejich vládci jsou 4 Velcí králové Virúdhaka, Dhrtarástra, Virúpáksa a Vaisravana; jsou vysocí 230 m a žijí 9 000 000 let

Obecně ke všem bohům: Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše, máš-li se narodit v některém z nebí, uvidíš mnohaposchoďové paláce postavené z rozličných drahokamů, jsi-li připraven vstoupit, vstup tam. Tibetská kniha mrtvých totiž doporučuje, pokud se nepodaří bránu lůna uzavřít v bardu vznikání (18. až maximálně 49. den po smrti), pouze znovuzrození jako bůh nebo v jižní zemi Džambudvípa jako člověk (viz dále).

Polobohové (Asura)

Jak napsáno výše, tyto bytosti žijí poblíž hory Méru a to konkrétně nad mytickým oceánem, který horu obklopuje a kam byli vyhnáni z nebe 4 Velkých králů, kde spali opilí. Snaží se dostat do svého světa zpět, a proto neustále bojují s bohy z uvedeného nebe, v důsledku čehož se v příštím životě znovuzrodí v pekle, pročež se nedoporučuje v Tibetské knize mrtvých se v tomto stavu narodit. Podle této knihy, máš-li se narodit jako polobůh, uvidíš rozkošný háj, nebo roztočené ohňové kolo, přičemž si toto místo má člověk protivit, aby se mu vyhnul.

Lidé

Lidé žijí stejně jako zvířata a hladoví duchové na zemi. Do pojmu „lidé“ však podle buddhistické tradice patří kromě běžných lidí, kteří údajně obývají světadíl Džambudvípa, který leží v oceánu na jihu od hory Méru, také bytosti podobné lidem, které obývají jeden z ostatních tří světadílů (severní, západní a východní). Přitom mezi těmito světadíly není možný pohyb, neboť sou od sebe velice daleko a pohyb mezi nimi byl možný pouze v době, kdy délka lidského života byla 80 000 let pomocí pokladnice, kterou vlastnil král jižního světadílu a pomocí níž bylo možné přeletět na ostatní světadíly. V těch je velikost lidí i délka jejich života větší a delší, dosahuje od 250 let do 1 000 let, resp. 3,7 m až 15 m. Jednotlivé světadíly kolem mytologické hory Méru jsou:

• Džambudvípa – na jihu; obývají ji nám známí lidé; tento světadíl se údajně rozléhal na celém, tehdy Indům známém, světe; délka života je od 10 let do 140 let; všichni Buddhové se objevují na tomto světadíle, který má rozlohu 10 000 jodžán a uprostřed něhož roste obrovský strom vysoký 100 jodžán, podle kterého dostal světadíl název; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš bohaté paláce (pozn.: obyčejné, jiné než u dévů, kde jsou z drahých kamenů) a máš-li se už někde narodit jako člověk, vstup sem.
• Púrvavidéha – na východě; světadíl má rozlohu 7 000 jodžán; lidé zde žijí 250 let a jsou vysocí 3,7 m; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené housery, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje štěstí, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj.
  
• Aparagodánija – na západě; světadíl má tvar kruhu o obvodu 7 500 jodžán; lidé zde jsou vysocí 7,3 m, žijí 500 let a nežijí v domech, nýbrž spí na zemi; Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené koňmi, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje bohatství, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj
  
• Uttarakuru – na severu; světadíl má tvar čtverce o stranách dlouhých 2 000 jodžán; zdejší obyvatelé jsou extrémně zdraví, nepotřebují pracovat, protože jejich jídlo roste na stromech a nemají soukromé vlastnictví; jsou vysocí 15 m a dožívají se 1 000 let. Tibetská kniha mrtvých k tomuto světadílu říka: máš-li se zde narodit, uvidíš jezero obklopené dobytkem, vstoupíš-li sem, poznáš, že zde panuje ctnost a dlouhověkost, náboženství však zde není rozšířené, proto sem nevstupuj
  

Zvířata

V tomto stavu člověk prožívá obrovskou nevědomost, tupost a strach o život, protože lidé chtějí sníst jeho maso, použít jeho kůži, nebo ho pronásledují různí dravci apod. Přičemž i člověk se může narodit jako např. pes, prase, kůň a zřejmě je možné narodit se i jako hmyz, protože Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše: máš-li se narodit jako zvíře, uvidíš jako skrze mlhu skalní jeskyně, slaměné salaše, mravenčí díry, samozřejmě nevstupuj.

Hladoví duchové (Préta)

Tyto bytosti mají neustále hlad a žízeň, mají dlouhé úzké krky a velká břicha, a když už najdou jídlo v místě jejich bydliště, které vypadá jako poušť, promění se jim v hrdle v roztavený kus železa. Nebo se vidí jídlo na stromech, a když po nich natáhnou ruce, jídlo se jim neustále vzdaluje. Rovněž voda se při přiblížení k ní mění v oheň. Tyto bytosti však paralelně obývají lidský svět, kde hledají jídlo, a proto Buddha říkal svým mnichům, aby krmili hladové duchy zbytky jídla, které sní, protože tím je nasytí.

Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše: máš-li se narodit jako hladoví duch, uvidíš holé kmeny, nebo cosi černého trčícího vzhůru, nebo zavalené jeskyně ve stržích, nebo cosi černého pohupujícího se. Sem za žádnou cenu nevstupuj a mysli na to, jak se tomu místu vyhnout.

Bytosti v pekle (Naraka)

Jedná se o nejnižší a nejhorší možný stupeň vědomí. Je charakterizován obrovských nekonečným utrpením a velkým strachem. Na rozdíl od křesťanského pekla není buddhistické peklo věčné (i když může trvat až mnoho miliard let a vyplývá, jako ostatně všechny stavy vědomí, z nahromadění určité karmy člověka a je proto odlišné pojetí pekla od některých predestinačních křesťanských teorií o předurčení člověka.

Peklo se nachází v několika vrstvách nad sebou pod jižním světadílem Džambudvípa.

Nejvíce uznávaná teorie o peklech je z Abhidarmakóši, která hovoří o 8 peklech studených a 8 žhavých. V Tajemství Tibetu 1 od Květoslava Minaříka se však dočteme, že je 8 pekel a každé má 16 předpeklí, kterými musí hříšník projít, než odpyká svoje hříchy, to je celkem 8 + 128 = 136 pekel. Navíc existují i pekla samostatná, popsaná jinde, např. ti, kdo byli nevěrní svým manželům/manželkám, nebo žili příliš sexuálně aktivně, se narodí v pekle, kde lezou po stromech nahoru na korunu, kde stojí nahá žena. Oni, hnáni chtíčem, lezou za ní, avšak listy stromu se promění v břitvy, navíc do nich hážou strážci kopí. Když vylezou nahoru, žena se objeví zase dole…

studených pekel

8 studených pekel tedy podle Abhidarmakóši je:

• Arbuda – „puchýř“; toto peklo je temná, ledová rovina obklopená ledovými horami a neustále sužovaná vánicemi; bytosti zde dosahují plné výšky a stráví celý život nazí a sami, zatímco jim ledová vánice způsobuje puchýře po těle; k délce života v tomto pekle se říká, že kdyby v plném sudu byla sezamová semínka, tak by jedno semínka znamenalo 100 let života…
• Nirarbuda – „praskající puchýř“; toto peklo je ještě o něco studenější, takže puchýře praskají, pročež mají bytosti pokrytá těla krví a hnisem
• Atata – „chvění“; člověk se zde neustále chvěje zimou, takže mu zuby vydávají at-at-at
• Hahava – „bědování“; zde lidé bědují zimou, říkajíc há, há
• Huhuva – „cvakající zuby“; zde se lidé klepou zimou, takže jejich zuby vydávají zvuk hu,hu
• Utpala – „modrý lotus“; zde je taková zima, že celé tělo zmodrá
• Padma – „lotus“; zde vánice způsobují praskající otevřené rány
• Mahápadma – „velký lotus“; celé tělo zde praská zimou a vnitřnosti jsou vystaveny této zimě rovněž

O studených peklech platí to, že každé spodnější peklo je dvacetkrát delší, než to předchozí.

8 žhavých pekel

8 žhavých pekel je:

• Saňdživa – „oživování“; zem tohoto pekla je žhavé železo rozpálené obrovským ohněm; dříve, než se začnou bytosti bát, jsou napadeni ostatními společníky s železnými drápy a strážci pekla s hořícími zbraněmi; dříve, než se objeví bezvědomá zkušenost, jako je smrt, je život člověka obnoven a celé to začíná znovu; mezi další utrpení sem patří: padání roztaveného železa svrchu na bytosti, krájení bytostí na části a bolest z rozžhavené podlahy; toto peklo se nachází 1 000 jodžán pod Džambudvípou a má 10 000 jodžán v každém směru; délka života v tomto pekle je 1,62 x 10¹² let
• Kálasútra – „černá nit“; toto peklo obsahuje utrpení předchozího; bytosti mají na sobě natažené černé nitě, podél kterých je strážci řežou ohnivými zbraněmi; život v tomto pekle trvá 1,296 x 10¹³ let
• Samgháta – „drcení“; peklo je obklopeno spoustou balvanů, které se navzájem rozbíjí o sebe a drtí lidi v krvavý rosol; když se vrátí na původní místo, život je obnoven a začíná se znova; život zde je dlouhý 1,0368 x 10¹⁴ let
• Raurava – „křičení“; bytosti zde pobíhají divoce a hledají úkryt před hořící zemí; když najdou domnělé útočiště, jsou zavřeni dovnitř a kolem začne hořet, zatímco křičí; délka života zde je 8,2944 x 10¹⁴ let
• Maháraurava – „velké křičení“; peklo se liší od předchozího tím, že se zde vyskytují zvířata zvaná kravjáda, které bytosti mučí a žerou jejich maso; život zde trvá 6,63552 x 10¹⁵ let
• Tapana – „žhavení“; pekelní strážci zde naráží bytosti na hořící kopí, dokud jim nejdou z pusy a nosu plameny; délka života zde je 5,308416 x 10¹⁶ let
• Pratápana – „velké žhavení“; peklo se liší od předchozího narážením na trojzubec; délka života je 4,2467328 x 10¹⁷ let, což je zhruba polovina antarakalpy (viz dále časová kosmologie)
• Avici – „nepřetržité“; bytosti zde jsou neustále opékány na hořící peci; život zde trvá 3,39738624 x 10¹⁸ let, což je údajně přibližně délka jedné antarakalpy

Je tedy zřejmé, že každé nižší žhavé peklo je přibližně 8 krát delší než to předcházející. V této části byly použity údaje z článku „Naraka“ na anglické verzi wikipedie.

Časová kosmologie

Časová kosmologie podle buddhistů popisuje, jak vzniká, existuje a zaniká vesmír. Toto období se nazývá mahakalpa a o její délce bude napsáno níže. Je to nezměrný časový úsek o délce v řádů 10²⁰ let, ačkoli podle jiných zdrojů trvá 4 320 miliard let. Každá mahakalpa se člení do 4 menších úseků – kalp, neboli aeonů a tyto na dvacet antarakalp – tedy každá kalpa má navíc dvacet menších úseků (nejlépe je to vidět na vivartasthájikalpě, která zahrnuje období existence vesmíru, tedy druhou ze čtyř částí, viz dále). Tyto části jsou:

• Vivartakalpa' – aeon vznikání; začne vanout mírný vítr karmy, který začne zaplňovat vesmír a vytvářet první bytosti, které se reinkarnují z nebí Abhassara (první světy, které nejsou zničeny ohněm na konci mahakalpy; pozn.: každých 8 mahakalp je však vodou zničeno i nebe Abhassara a každých 64 mahakalp je větrem zničeno i jemu vyšší nebe Subhakinha). První bytostí po světě zničeném ohněm na konci mahakalpy by tak mohl být teoreticky Mahábrahma – Pán Bůh, Hospodin apod., protože ten rovněž pochází ze světa Abhassara a jemu nižší nebe jsou zaplňována později. To platí obecně, že na začátku světa dochází k zaplňování vesmíru odshora dolů a fáze vznikání končí právě v momentě, kdy se ocitne první bytost v pekle a je tak zaplněn celý vesmír. Vše nahoru od světů Brhatphala (včetně těchto dévů) není zničeno přírodními katastrofami nikdy, tedy ani na konci mahakalpy nebo jejich skupin a tyto světy jsou tedy věčné, resp. omezeny pouze délkou života dévů v nich; to se týká i Arúpadhátu – bohů bez tvarů, kteří vlastně nemají nikde svoje místo, protože nemají tvary a jsou to pouze myšlenkové formy. Během kalpy vznikání začnou existovat také první lidé a zde je z hlediska časové kosmologie důležitý bod, neboť první lidé žili podle buddhistů 80 000 let (což, jak už nyní víme pomocí důkazů z pravěku apod. nepravda) a mohli se vznášet prostorem. Nemuseli ani jíst či pít a tudíž ani vyměšovat, avšak na zemi pod nimi byla bílá hmota. Jednoho dne začal první člověk tuto hmotu jíst a tak se mu postupně objevily vyměšovací kanály. Až už jedli tuto hmotu všechny bytosti, dvě z nich se rozhodly spojit svoje vyměšovací orgány - došlo k první souloži, ostatní bytosti na ně prý házeli bláto, protože byly znechuceny. Nakonec začali lidé stavět domy, aby se nemuseli stydět, objevily se první krádeže a tak došlo k sepsání prvních pravidel a zákonů. Byl ustanoven první král apod. Začaly se objevovat první vážné hříchy jako lži, pomluvy, nevhodné sexuální chování, vraždy a první bytosti se objevily v pekle. To se začala délka lidského života zkracovat z oněch 80 000 let každou generaci přibližně o jednu polovinu. To už jsme ale u aeonu trvání, nebo existence.
• Vivartasthájikalpa – aeon trvání, existence; kalpa začíná, jak psáno výše, okamžikem, kdy se ocitne první bytost v pekle. V tu dobu lidé žijí ještě poměrně šťastně, a to 80 000 let, mají krále čakravartina, který žije 336 000 let, avšak jak již zmiňováno, dochází postupně k morálnímu úpadku a každá příští generace lidí má poloviční délku života, až je jejich věk 100 let (poté začíná věk klesat pozvolněji). Za tuto dobu žili na zemi první 3 Buddhové této mahakalpy (protože žijeme v první antarakalpě aeonu trvání): Kakusandha, když byl věk 40 000 let, Kanakamuni, když byl věk lidí 30 000 let a Kásjapa, když byl 20 000 let. Dále později kolem 5. století před naším letopočtem samozřejmě Buddha Šákjamuni (Síddharta Gótama), kterého jediného známe a máme historicky doloženého. Věk se má dále snižovat na pouhých 10 let, kdy budou vládnout děti, a svět bude sužován obrovskou válkou. Tak končí první antarakalpa – jedna dvacetina aeonu trvání. Druhá až devatenáctá antarakalpa je zaplněna tím, že věk jednak stoupne z 10 let života na 80 000 let, a poté opět klesne na 10 a dochází k dalším zničujícím válkám, po nichž opět lidé začnou žít ctnostně a věk se začne prodlužovat. V druhé antarakalpě – když bude věk 80 000 let a světu bude opět vládnout král čakravartin – se objeví následující Buddha Adžita a bude zván pod názvem Maitreja. V poslední antarakalpě se věk pouze zvedne na 80 000 let a pak dochází k destrukci vesmíru ohněm poté, co se začne vesmír odspodu (od pekelných světů) vylidňovat. Ale o tom více v kalpě zániku.
• Samvartakalpa – aeon zániku; začíná, když zmizí poslední bytosti z pekla. Vesmír se potom začne vylidňovat směrem vzhůru, až oheň zničí i Mahábrahmu, jakožto zřejmě poslední bytost, protože bytosti nad ním jsou ničeny až několika skupinami mahakalp, nebo vůbec (viz výše i níže).
• Samvartasthájikalpa – aeon neexistence, trvání prázdného; v této kalpě se neděje vůbec nic pod světy Abhassara. Jak už psáno výše, jednou za 8 kalp zničí voda i světy Abhassara a jednou za 64 kalp i světy Subhakinha

Relativně přesnou délku mahakalpy lez spočítat podle toho, že nejhorší peklo Avici trvá přibližně jednu antarakalpu, kterých je v jedné kalpě 4 x 20 = 80. Peklo Avici trvá zhruba 3,5 x 10¹⁸ let krát 80 = délka mahakalpy, tedy 2,8 x 10²⁰ let.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Buddhist cosmology na anglické Wikipedii a Naraka (Buddhism) na anglické Wikipedii.

Literatura

• Květoslav Minařík: Tajemství Tibetu 1 - Sedm tibetských textů. Psychologická, mravní a mystická studie s použitím knihy Tibetská jóga a tajná učení od W. Y. Evans-Wentze. Nakladatelství Canopus, Praha 1996
• Josef Kolmaš: Tibetská kniha mrtvých, Vyšehrad, Praha 2007

Externí odkazy

Buddhist cosmology

Naraka (Buddhism)